Problémem slovenské politiky je, že řeší jen Fica. Předčasné volby jsou pro vládu risk, říká sociolog

Slovenský sociolog Dominik Želinský v podcastu Crunch mluví o hluboké polarizaci slovenské společnosti či nové ideologii Roberta Fica.

Slovenský sociolog a publicista Dominik Želinský

Foto: CzechCrunch

Slovenský sociolog a publicista Dominik Želinský

0Zobrazit komentáře

Nedělní návštěva slovenského premiéra Roberta Fica v Moskvě, kde se jako jeden z mála lídrů EU setkal s Vladimirem Putinem, vyvolala u našich sousedů ostrou kritiku. Opozice ji označila za „zradu národních zájmů“ a plánuje hlasování o nedůvěře vládě. Kritiku přidal i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Fico se brání, že jeho cílem je zajistit energetickou bezpečnost Slovenska.

„Na Slovensku je společnost opravdu hodně rozdělená a také značně poškozená – covidovou krizí i konflikty posledních let. V Česku by to šlo možná přirovnat k druhému zvolení Miloše Zemana a vysoké polarizaci, která tehdy v české společnosti probíhala. Polarizace se na Slovensku promítá i do politiky – zahraniční politika směřuje na východ, dalším projevem je obsazování klíčových kulturních institucí,“ vysvětluje publicista a sociolog Slovenské akademie věd Dominik Želinský. 

Celý podcast si můžete pustit ve videu níže, na YouTube nebo Spotify.

Kořeny současné krize podle Želinského sahají až do roku 2018, když byl zabit investigativní novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová. Atentát na premiéra Roberta Fica, ke kterému došlo letos 15. května v obci Handlová, krizi ještě prohloubil.

„Nejvíc zasáhl pochopitelně Roberta Fica. Nikdy nenabízel velkou ideologickou vizi, po atentátu ale vytvořil příběh o boji malého Slovenska proti velkým evropským demokraciím,“ popisuje sociolog.

Preferencím Ficovy strany Smer ale útok na jejího lídra příliš nepomohl. V červnových volbách do Evropského parlamentu skončila až druhá, podpora dále klesala a nyní se pohybuje kolem 20 procent.

„To je pořád velké číslo, nicméně se ukazuje, že Fico zřejmě narazil na nějaký strop, kolik lidí dokáže na Slovensku mobilizovat. Z voličů Smeru se stávají nevoliči nebo odcházejí k radikálnějším alternativám, jako je například ultranacionalistické pravicové hnutí Republika. Budeme sledovat další vyostření kulturních válek,“ předpovídá Želinský. 

Rebelové ve vládních řadách

Napětí panuje i ve vládní koalici. Trojice nacionalistických poslanců kolem Rudolfa Huliaka, v Česku známého touhou lovit medvědy, odmítá hlasovat s vládní koalicí. A koaliční strana Hlas se štěpí na dvě křídla – jedno se tvoří kolem šéfa strany a ministra vnitra Matúše Šutaje Eštoka, druhé kolem poslance Samuela Migaľa, bývalého novináře, který čím dál hlasitěji vyjadřuje nespokojenost s kroky vlády Roberta Fica. Nedávno prohlásil, že pokud Fico podnikne cestu do Moskvy, tak strana Hlas jako gesto naplánuje cestu do Kyjeva. 

Opozice vedená stranou Progresivní Slovensko Martina Šimečky chce nyní vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Dlouhodobě se ovšem mobilizuje zejména kolem kritiky Fica a s vlastními tématy tolik nepřichází. „Jenže to má podle mě katastrofální dopady na politiku, protože se pak nezaobíráme ničím jiným než Robertem Ficem a jeho excesy a ztrácíme věcnou podstatu politiky,“ dodává publicista.

Na stole se pomalu objevuje otázka předčasných voleb. Fico by tak mohl využít situace, než se plně projeví dopady schváleného konsolidačního balíčku, který zahrnuje zvýšení DPH nebo zvýšení daně z příjmů pro velké firmy. „Pro Roberta Fica by to byl obrovský risk, ale menší než dříve, protože si vláda zajistila jistou beztrestnost novelizací trestního zákona,“ připomíná Želinský. 

Poslechněte si celý rozhovor!

Jedna tabulka místo tisíce slov. Chcete vědět, proč EU zaostává za USA? Sledujte, kdo táhne inovace

Evropský firemní výzkum hnaly vpřed před 20 lety automobilky, stejně tak v USA. Jenže tam jdou dnes lídry společnosti z IT a v EU se nic nezměnilo.

Luboš KrečLuboš Kreč

usa-eu-inovace-cc-xy-mp-fhKomentář

Foto: Filip Houska/CzechCrunch

Proč EU zaostává za USA?

0Zobrazit komentáře

Glosa Luboše Kreče. S blížícím se nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu se víc a víc akcentuje potřeba evropského budíčku. Snad jím staronový prezident opravdu bude. A podobně jako se začíná diskutovat o tom, že členské státy NATO zvednou své výdaje na obranu ze dvou na tři procenta HDP, se i Evropská unie snad vybudí k vyšším výdajům na inovace a výzkum. Protože ty jsou motorem ekonomiky a pokroku a právě v nich jsme v posledních třiceti letech zaspali.

Věrně to symbolizuje tabulka, kterou lze najít na straně 234 zprávy Maria Draghiho o konkurenceschopnosti EU. Vypočítává v ní, které společnosti byly největšími investory do výzkumu v Evropě a v USA v letech 2002, 2012 a 2022. Před dvaceti lety to na obou kontinentech byly především automobilky – v EU Volkswagen a Mercedes, v Americe Ford a GM.

A nyní? V Evropě to jsou stále automobilky Volkswagen a Mercedes, jenže za oceánem došlo k radikální změně a na čele jsou technologické kolosy Microsoft a Meta s Alphabet, tedy mateřské koncerny Facebooku, respektive Googlu. Právě firemní výzkum a podnikové výdaje na něj jsou největší problém Evropy, zdejší společnosti v nich zaostávají jak za americkou, tak za čínskou konkurencí.

A samozřejmě s tím souvisí i struktura toho, jaké firmy výzkum táhnou. Zatímco Američané podchytili nástup digitální revoluce a od 90. let u nich vznikly dnes dominantní softwarové společnosti, Evropa zůstala věrná automobilům a strojírenství.

navrh-bez-nazvu-4

Foto: Draghi Report / Canva Pro/CzechCrunch

Tabulka z Draghiho zprávy ukazuje, kdo táhne investice do výzkumu v USA a v EU

Ostatně na jiném místě Draghiho zpráva upozorňuje, že Evropa ztrácí na Spojené státy čím dál víc v produktivitě – za hodinu práce u nás vznikne v průměru méně hodnotné zboží než v USA. Výroba aut a strojů se totiž škáluje mnohem složitěji než počítačové systémy, sociální sítě nebo nástroje umělé inteligence.

Pohled na to, kdo jsou evropští lídři ve firemních investicích do výzkumu, je o to smutnější, že jde zhusta o firmy, které čelí složitým ekonomickým výhledům a v podstatě všechny začínají hovořit o nutnosti ekonomických škrtů a úspor. Německo teď například řeší protesty odborářů z Volkswagenu, kterým se nelíbí, že firma hodlá propouštět.

Tyto tenze, které se netýkají zdaleka jen Wolfsburgu, kde Volkswagen sídlí, nechť jsou připomínkou toho, co by mělo být novoročním předsevzetím Evropy do roku 2025. A to je vymyslet, jak v nás zažehnout jiskru, která nás vrátí do hry. Vymyslet a zkusit už i nastartovat kroky, které umožní Evropě držet ekonomický a inovační krok s Amerikou a Čínou.

Máme za sebou smutnou sérii přešlapů, kdy jsme zaspali nástup technologické, startupové ekonomiky, nezvládáme přechod na elektromobilní budoucnost, ujíždí nám vlak umělé inteligence a opravdu hodně jsme podcenili investice do vesmírného a obranného průmyslu, z nějž v minulosti mimochodem vzešla řada objevů a patentů, které jsou dnes běžnou součástí všedního života nás všech. Moc dalších šancí na nápravu už nedostaneme, protože jinak nás čeká pozvolné umírání. Sice pomalé a třeba i komfortní, ale přesto umírání.

Komentář vznikl původně pro Český rozhlas Plus.