Skautské vedoucí nebavilo papírování, tak udělali aplikaci. Pomáhá stovkám oddílů i mladým hasičům

Organizace skautingu dřív stála na Excelu. Ondřej Běnek a Lukáš Haraga tak vytvořili Levitio. Šetří vedoucím čas, aby se mohli věnovat dětem.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

levitio1-minStory

Foto: Impact Hub

Ondřej Běnek a Lukáš Haraga, zakladatelé Levitia

0Zobrazit komentáře

Ondřeje Běnka a Lukáše Haragu spojil zájem o skauting. Trávit čas venku a tvořit si přátelství na celý život se v dětství stalo hlavní náplní jejich volného času. Když se ale oba přesunuli do rolí vedoucích, rychle zjistili, že skauting je i o mnoha procesních úkonech a nejen o zábavě a výchově dětí. Jelikož je Běnek profesí specialista na komunikaci a Haraga softwarový developer, dali hlavy dohromady a vyvinuli aplikaci. Použilo ji už přes devět stovek oddílů a tři tisíce vedoucích po Česku. Zájem ale projevili i slovenští skauti a buduje si tak cestu k univerzální aplikaci na administraci volného času dětí.

Nejde jen o Junáka, respektive českého skauta. Na dětských kroužcích, táborech nebo třeba u mladých hasičů či horolezců tvoří typicky základ administrativy velká excelovská tabulka. Vedle jmen členů daného oddílu se nachází nekonečná řada sloupečků s různými daty. V nich musí vedoucí složitě hledat, a když třeba potřebuje hromadně kontaktovat rodiče, musí kopírovat e-mailové adresy či telefony. Podobným manuálním způsobem se pak řeší třeba i docházka na výpravy, které skauti pořádají zpravidla jednou měsíčně.

Ve stejných situacích byli i Běnek s Haragou. Co kdyby ale šlo na pár kliknutí zapsat docházku, komunikovat s rodiči, sdílet informace uvnitř týmu, zorganizovat skautskou výpravu nebo mít všechny informace na jednom místě? Právě z těchto úvah začala vznikat před třemi roky SkautAppka, později přejmenovaná na Levitio.

„Levitio je jediný komplexní nástroj pro správu oddílu. S ním už není třeba moc dalších nástrojů. Dříve bylo třeba i pět různých aplikací, od e-mailu přes Trello až po Google disk,“ popisuje Ondřej Běnek. Ačkoliv aplikaci on i jeho kolega vytvářejí ve volném čase, v posledním roce zabírá víc a víc času i prostředků. „Když něco kóduji, základní časová jednotka je pro mě jeden víkend,“ směje se Lukáš Haraga.

levitio2-min

Foto: Levitio

Levitio pomáhá skautským i dalším oddílům

Impulzem začít na aplikaci pracovat byl pro něj stav jednoho oddílu, který před lety přebíral. Byl polorozpadlý a děti do něj sotva chodily. „Dobře se to dá ilustrovat na příhodě z tehdejší výpravy, kterou vedoucí uspořádali. Dorazil na ní jeden člověk. A ještě k tomu na špatné nádraží,“ říká rodák z Nového Jičína.

Pokud dnes zájmový oddíl používá Levitio, takovým situacím lze jednoduše předejít. Před výpravou může vedoucí vybrat ze šablony potřebné informace s mapou, místem srazu, seznamem věcí, co si děti mají vzít, nebo QR kódem pro platbu. Rodičům následně přijde přehled do e-mailu a stačí, aby zaklikli, zda jejich dítko na výpravu pojede, či nikoliv. Týden před začátkem dokáže Levitio i automaticky odeslat připomínku, ovšem jen těm rodičům, kteří se ještě nevyjádřili. V intuitivních seznamech lze například i jednoduše registrovat docházku.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Vést oddíl je jako být CEO malé firmy. Vedoucí musí držet v hlavě obrovské množství informací a myslet na hromadu úkonů. Jízdenky, jídlo, časový plán, veškerá komunikace, docházka, to všechno často dělá jeden člověk. A pokud má u toho udržitelně pracovat s dětmi, tak dlouhodobě to nejde dělat kvalitně. Levitio tak vedoucím zásadně snižuje nejen časovou, ale i mentální zátěž,“ říká Běnek.

Zkušenosti s Levitiem mají nejen skautští vedoucí, ale i mnohé další spolky. Jednou z nich je Asociace turistických oddílů – třeba oddíl „Tomíci“ z Jirkova používá Levitio už rok. „Úspora času je skutečně ohromná. Nejvíce pomáhá hromadná komunikace s rodiči. Nemusím s rodiči řešit, kdo jede a kdo nejede, vše je součástí e-mailu o akci,“ pochvaluje si vedoucí Jiří Černer. Díky Levitiu tak zásadně odboural časově náročnou telefonickou komunikaci s rodiči.

levitio3-min

Foto: Levitio

Aplikace Levitio výrazně zjednodušuje správu oddílu

„Používáme placenou verzi a neváhal jsem ani minutu. Není to žádná finanční zátěž, Levitio ulehčuje mou činnost v zákulisí oddílu a to se znatelně projevuje na přípravě činnosti pro členy,“ doplňuje Černer. Základní verze Levitia je zdarma, vylepšené se odvíjí od počtu členů. Zpravidla tak oddíl platí pár stovek korun měsíčně.

Pozitivní zkušenost potvrzuje i Jan Plašan, který vede kolektiv mládeže Sboru dobrovolných hasičů v Písnici. Dříve používal hlavně Excel a několik dalších komunikačních platforem. Dnes mu stačí Levitio a profil oddílu na Facebooku. „Díky Levitiu mám vše na jednom místě – evidenci dat, kontakty, docházku dětí, kalendář tréninků a schůzek, akcí a závodů, možnost vytvářet program a mnoho dalších drobností, které mi organizaci chodu oddílu zjednodušují,“ popisuje Plašan. Jeho oddíl nedávno přešel i na nejdražší placenou verzi.

Komunikační funkce aplikace jsou zatím hlavně jednostranné, od vedoucího směrem k rodičům, ovšem to by se mělo v následujících měsících změnit. „Pracujeme na vylepšení uživatelské přívětivosti, abychom do Levitia mohli vpustit i rodiče,“ říká Haraga. Dynamika aplikace se tak zcela změní a rodiče kupříkladu budou moci sami editovat informace o dětech či své kontakty. Vedoucí už tak nebude muset ani myslet na to, zda má o svých svěřencích aktuální údaje.

Pro oddíly to může být obří náklad. Ale když se přeorientujeme na rodiče? Stovka ročně je vlastně směšná částka.

Levitio z nedaleké budoucnosti by tak mohlo nápadně připomínat jinou českou aplikaci, Twigsee z dílny týmu Vandy Seidelové. To funguje na podobné bázi, akorát mezi rodiči a mateřskými školami. Rodičům umožňuje například i psát omluvenky, z druhé strany se naopak dozvídají, co jejich děti ve školce dělají pomocí virtuální nástěnky podobné té ze sociálních sítí. Právě takové komunikační nástěnky jsou jedna z posledních funkcí, která přibyla i do Levitia.

Zapojení rodičů bude klíčové i z jiného pohledu. Prozatím totiž aplikace funguje díky platbám od oddílů. Pokud by ale od každého chtěla zaplatit byť jen 500 korun měsíčně, dělá to šest tisíc ročně na oddíl. To v prostředí, které do velké míry staví na dobrovolnosti, nemusí být malý náklad. „Když jede typický skautský vedoucí na tábor, tak si na to bere svou vlastní dovolenou, ještě si ten tábor platí a má tam odpovědnost za děti. Může tak být problém s monetizací, a tedy s udržitelností projektu,“ popisuje Haraga.

Do budoucna? Jediná aplikace na správu volného času dětí

Řešením tak může být finanční tok změnit. „Kdybychom oddílu řekli, že chceme stovku za dítě ročně, a ten oddíl měl 150 dětí, dělá to patnáct tisíc korun ročně. To je obří náklad. Ale když se přeorientujeme na rodiče? Stovka ročně za vlastní dítě je vlastně směšná částka,“ počítá Běnek. Finance navíc by se přitom rozhodně hodily, dnes pomáhají tvůrčí dvojici hlavně další dobrovolníci.

Levitio podle aktuálních čísel vyzkoušelo 950 oddílů, přibližně 180 z nich již využívá placené nadstavby Standard nebo Profi. Celkově jsou podobných skupin po Česku tisícovky. Ačkoliv Levitio už samovolně zkouší oddíly i na Slovensku, ale na expanzi – z pohledu zdrojů velmi náročný krok – Haraga a Běnek zatím příliš nepřemýšlí. A to i přesto, že aplikaci průběžně konzultují i se zahraničními organizacemi, třeba se švédskými skauty.

Projekt však zaujal i v Moravskoslezském inovačním centru. Tamní komunita oběma tvůrcům ponoukla i dlouhodobější vizi. „Výhledově vidím Levitio jako aplikaci na trávení veškerého volného času dítěte. Představte si, že máte na jednom místě všechny kroužky, které ve vašem městě fungují. A na pár kliků na ně můžete dítě přihlásit,“ sní Haraga o budoucnosti.

„Důvod, proč Levitio existuje, není vyhlídka nějakého zisku. My jen hluboce věříme v naši misi. Problémy, které appka řeší, jsme si sami prožili a naši kamarádi je prožívají každý den. Cítíme zkrátka velký potenciál, protože oddíly akcelerujeme,“ uzavírá Běnek.

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.

Legíny začal šít z nouze. Teď je Jan Kočař dostal na Zalando a chce, abyste je nosili i do divadla

Že si neumíte představit ženu, která by šla v legínách do práce nebo do společnosti? Jan Kočař se značkou GoldBee ano.

jan-kocarStory

Foto: Archiv Jana Kočaře

Jan Kočař stojí za brněnskou oděvní značkou GoldBee

0Zobrazit komentáře

Sám sice legíny nenosí, přesto je má Jan Kočař rád. A rád by jednou vyráběl takové, které se zbaví puncu společensky nevhodného oblečení. Zatím je se svou rok a půl starou značkou GoldBee na začátku. Už ji ale dostal za hranice a coby první českou značku ji prodává i na mezinárodním e-shopu Zalando. Nic z toho by ale nejspíš nebylo, kdyby nepřišel covid.

„Chtěl bych dělat pohodlné sportovní oblečení, které by se ale dalo nosit i normálně. Třeba legíny Adidas jsou skvělé na běhání, ale do společnosti se vzít nedají, to byste vypadala blbě. Ale proč nejít ve vhodných legínách do divadla?“ odpovídá Jan Kočař na otázku, čeho by se svým byznysem rád dosáhl. A shrnuje i základní problém, který s legínami velká část lidí má. Brněnský podnikatel je ale dost svérázný na to, aby šel proti proudu. A kdoví, třeba s tím i něco udělal.

S byznysem má zkušeností dost, do vlastní výroby se ale pustil až předloni na podzim, kdy to vypadalo, že covid zaškrtí jeho dosavadní podnikání. Se svým týmem tehdy už nějakou dobu šil roušky, a tak se rozhodl, že to zkusí i s legínami. „Obchodoval jsem v té době se sportovní módou a prodeje se totálně propadly. Pragmaticky jsem viděl, že musíme něco udělat, jinak nepřežijeme,“ vypráví.

„A když jsem viděl, že jsme zvládli zničehonic šít roušky, řekl jsem si, proč ne legíny,“ vzpomíná sedmadvacetiletý otec dvou malých dětí, jak se pustil na svou podnikatelskou zelenou louku. A dodává, že kdyby nebylo covidu, odvahu by na to nejspíš nesebral.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Do nového projektu se ale pořádně zakousl a ten tak roste poměrně rychle. Za tři měsíce, kdy se prodávaly v roce 2020, udal přes devět tisíc produktů GoldBee. Loni necelých 40 tisíc. A dalších devět tisíc prodal jen za letošní leden. Legíny, několik topů a pár kusů sportovního příslušenství jsou k dostání ve vlastním online obchodě, na Alze, Mallu ale třeba i v řetězci Sportisimo, který značku GoldBee na svém e-shopu nabízí v deseti evropských státech.

Od loňského listopadu GoldBee najdete i na Zalandu, jehož vstupním sítem prošel Kočař jako vůbec první český prodejce s ucelenou značkou. „Myslím, že jsme to všechno dobře rozběhli a daří se nám, rozhodně ale nejsem ve fázi, abych řekl, že GoldBee je jednoznačný úspěch. Věřím mu a máme našlápnuto, ale čeká nás velký boj,“ drží se při zemi Kočař. Několik nepravděpodobných soubojů už ale ve své kariéře vybojoval.

Nebylo to pro mě

Do podnikání se vrhnul před osmi lety. Hned potom, co během první přednášky vzdal studium filozofie na Masarykově univerzitě. „Sice mě filozofie zajímá a vystudoval ji i můj bratr, ale během chvíle jsem zjistil, že vysoká škola není pro mě. Možná se pletu, ale měl jsem dojem, že tam většina lidí je jen proto, aby tam byla. A to mi přišlo jako ztráta času,“ říká Kočař a krčí u toho rameny.

Místo studia si tak založil vlastní s. r. o. a zapojil se do rodinného podnikání – jeho otec totiž za pomoci několika dalších členů rodiny provozuje brněnský plavecký areál Družstevní a potřeboval někoho, kdo se ujme tamní nepříliš funkční kavárny. „Nebylo to ani zdaleka to, co jsem chtěl, spíš trochu nouzovka, ale dělal jsem to kvůli tátovi. A kvůli tomu, že jsem něco dělat musel,“ vysvětluje Kočař v typickém brněnském nářečí. To mimochodem skvěle doplňuje jeho svébytný přístup k podnikání. Stejně jako výrazný účes a barevná tetování na pažích. Po chvíli s ním je vám jasné, že tenhle muž se nebojí dělat věci po svém.

goldbee

Foto: Archiv Jana Kočaře

Jan Kočař v oblečení své značky GoldBee

A přesně v tomto duchu se do půl roku od převzetí otcovy kavárny pustil do něčeho, co ho bavilo. Coby vášnivý uživatel žvýkacího tabáku si řekl, že by ho mohl do Česka, kde ještě nebyl tolik rozšířený, dovážet. A způsobem, který se pro něj stal později typickým, se mu to povedlo. Jednoduše napsal do společnosti Makla, která byla jeho oblíbenou značkou, zda by mohli začít spolupracovat. Firma souhlasila a Kočař tak začal postupně tabák dodávat do distribuce i prodávat přes vlastní e-shop. To vše pod hlavičkou společnosti CzechSoul, pod niž nyní spadá i GoldBee a zbývající projekty.

Kavárnu v Družstevní provozoval i nadále, v roce 2016 ale přidal další aktivitu. Pustil se totiž do distribuce a prodeje oblečení. „To vzniklo taky úplně náhodou,“ uchechtává se Kočař při vzpomínce na to, jak jeho tehdejší (a stále současná) přítelkyně zatoužila po italských džínách značky Freddy. „Mně se ale zdály drahé, tak jsem si řekl, že když mám firmu, zkusím poptat velkoobchodní odběr, že bych jich vzal víc a ty, co zbudou, prodal. A k mému velkému překvapení to vyšlo.“

A vyšel i plán navíc koupené kalhoty prodat. Takže i tomuto se začal Kočař věnovat víc a postupně přidával i další značky hlavně sportovní módy. Ty, stejně jako tabák a další drobné zboží, prodával jak přímo, tak i obchodníkům. V roce 2019 obrat všech jeho společností dosáhl na necelých 62 milionů korun. Jenže pak přišel covid.

Pandemický urychlovač

„A to pro nás byla v podstatě stopka,“ připomíná Kočař situaci, kterou zažila v březnu před dvěma lety spousta dalších podnikatelů. „Ze dvou set balíků, které jsme denně expedovali, bylo najednou patnáct. A já si říkal, že musíme něco udělat, jinak nepřežijeme,“ popisuje dál. „Když se vám byznysově nedaří, máte v zásadě tři možnosti – zvýšit prodeje, snížit náklady nebo si nějak dramaticky zvýšit marži. Prodeje zvýšit nešly, snižovat náklady by znamenalo propouštět, a tak nám z toho vyšla nejlíp vlastní značka,“ vyjmenovává Kočař varianty, ze kterých vybíral.

K rozhodnutí pustit se do vlastní výroby mu pomohla ještě jedna věc, a sice zkušenost s již zmíněnými rouškami. Respektive to, že je se svým týmem, který se skládal hlavně ze studentů, kteří obsluhovali v kavárně, dokázal šít. „Přišlo mi to zkrátka jednoduché. Dneska už bych si to neřekl, protože vím, co to obnáší,“ směje se. Legíny a několik dalších kousků sportovního oblečení a doplňků si vybral ze dvou důvodů – protože se za lockdownů ukázalo, že když lidé shánějí nové oblečení, tak hlavně to pohodlné na home office a povolené procházky, a protože měl s jejich prodejem zkušenosti.

jak-kocar-goldnbee

Foto: Archiv Jana Kočaře

Jan Kočař ve skladech značky GoldBee

Název GoldBee je podle Kočaře variací na anglický výraz be gold, což se dá podle Kočaře přeložit jako být opravdový. Chtěl jím vyjádřit, že „značku buduje od začátku tak, aby v ní bylo maximum filozofického dobra“. To převedeno do každodenního provozu znamená, že se snaží využít co nejvíc lokálních sil i materiálů.

GoldBee vznikají v Brně-Řečkovicích, vytváří je zhruba pětadvacetičlenný místní tým – momentálně s výpomocí několika ukrajinských uprchlic – a používají se na ně české látky. To vše i proto, aby se eliminovala ekologická zátěž, která by vznikala případným dovozem ze zahraničí. Jedinou výjimku tvoří bezešvé modely, pro které Kočař doma nenalezl vyhovující výrobnu, a tak si je nechává šít v Itálii. „I proto si myslím, že se za naše legíny nemusí ženy stydět. A klidně si je můžou vzít i do té společnosti. O tom bych je rád přesvědčil,“ je rozhodnutý Kočař.

Ideálně celoevropská značka

S nástupem pandemie definitivně opustil provoz kavárny v otcově plaveckém areálu, ostatní byznys ale běží dál. I když ho postupně utlumuje a chce se soustředit hlavně na rostoucí GoldBee. Loni obraty celého CzechSoul dosáhly opět na necelých 62 milionů korun, z toho GoldBee obstaralo zhruba čtvrtinu.

Letos by se Kočař rád přiblížil ke 150 milionům, z čehož by mu GoldBee mělo přinést ideálně třetinu. Je to prý sice pozitivní odhad, ale údajně ne nereálný. Pomoci mu k tomu má i zahraniční expanze. I k ní brněnský podnikatel přistupuje pragmaticky. „Expanze do zahraničí samozřejmě dobře vypadá, ale vnímám ji hlavně jako uklidňující prvek. Už teď zažíváme velké výkyvy podle toho, co se zrovna děje, ať už jde o válku na Ukrajině, nebo jarní prázdniny. Věřím, že když budeme ukotvení ve více státech, tak se tím stabilizuje firma i cash flow,“ míní.

foto03

Foto: Archiv Jana Kočaře

Jan Kočař, zakladatel značky GoldBee

I proto loni na jaře vyplnil registrační formulář na Zalandu. Aby zkusil štěstí, jestli by se do jeho nabídky nedostal. A opět to vyšlo. „A opět mě to překvapilo,“ vtipkuje Kočař. „Celý proces onboardingu byl ale časově, technicky, logisticky – a pro nás i finančně – dost náročný. Než jsme všechno splnili, trvalo to půl roku,“ popisuje s tím, že s návratem prostředků, které do prezentace na Zalandu investoval, v následujících čtyřech letech nepočítá.

„Kvůli tomu jsme to ale ani nedělali, Zalando je pro nás výstavní skříň, způsob, jak se na pro spoustu zákazníků prověřeném místě ukázat a jak o nás v západní Evropě šířit povědomí,“ říká. O vlastních zahraničních e-shopech neuvažuje, své zboží by radši dostal do distribuce jiných obchodníků. Do konce roku by byl takto rád přítomný v aspoň patnácti zemích Evropské unie. A jednou taky, pokud se bude dařit, ve Spojených státech.

„To by byla velká věc,“ říká zasněně Kočař a dodává: „Jedna rovina je samozřejmě byznys, že tam je obrovská kupní síla prakticky na cokoliv, druhá je pocitová. Úspěšně prodávat výrobky vyrobené v Česku, pod českou značkou na trhu v Americe a ukázat, co tady umíme… to by bylo prostě boží!“ Kdoví, třeba se mu povede i tohle.

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.