Nový seriál Star Wars: Akolytka je tady. Opět nás vezme do předaleké galaxie, ale do ještě předávnějších časů, než na jaké jsme jako diváci byli zvyklí. Akolytka na streamovací službě Disney+ se totiž odehrává sto let před Epizodou I. My už jsme kromě dvou premiérových dílů mohli vidět ještě dva další – jak se první půlka z celkem osmi epizod povedla?

Michal Mančař

Solidní sázka na Star Wars jistotu, ale žádný jackpot

Jestli jste příznivci Star Wars, tak vězte, že Akolytka je lepší než Boba Fett: Zákon podsvětí nebo Obi-Wan Kenobi. Ale není tak dobrá jako Andor nebo Mandalorian. Takže trochu jako nedávná (a divácky úspěšná) Ahsoka. Naopak pokud jste přejedení neustále bobtnající značkou Star Wars, novinka na Disney+ pro vás nebude. Mimo žánrovou a starwarsovskou zábavu toho moc nenabízí, natož pro náročné filmové fanoušky. I když se chce říct, co by nároční konzumenti kinematografie pohledávali u Star Wars…

Každopádně Akolytka odstartuje zostra. Tajemná Mae (Amandla Stenberg) vyzve na souboj rytířku Jedi v podání Carrie-Anne Moss známé z Matrixu. Což o to, jediovská akce ke Star Wars patří – jenže Mae nečekaně vládne mystickou Sílou a my se nacházíme v období Vrcholné republiky, kdy Jediové jsou všudypřítomní, neohrožení a o nějakých temných Sithech, Darth Maulech nebo Vaderech se jim zatím ani nesní! Není to vůbec špatný úvod.

Po stopách útočnice se vydává rytíř Sol, jehož ztvárnil známý jihokorejský herec I Čong-dže. Je sympaticky neheroický, až melancholický a po velmi sebevědomých a silných rytířích Jedi je příjemným osvěžením. A taky zajímavějším protagonistou než Mae. Hned první epizoda Akolytky pak přinese jedno zásadní odhalení, od kterého se vše odvíjí dál. Aniž bychom spoilovali, tak o tom, že se blíží střet s temnotou, nemusíte mít pochyb.

Co je na Akolytce příjemné, je kromě poodhalování tajemství ten trochu jinačí pohled na Star Wars. Například Jediové, kteří vládnou velkou autoritou hraničící s arogancí a nečiní jim problém někam nakráčet a svými mentálními triky získávat výpovědi svědků. A že by se někdo odvážil je napadnout? To se musí zamést pod kobereček. Není to žádná cynismem přehnaně překypující dekonstrukce, ale je to něco trochu jiného a baví to. Podobně baví i na fanoušky mířené drobnosti.

Třeba pár scén se členy Obchodní federace známé z Epizody I, která zrovna oslavila 25 let od premiéry. Anebo wookieovský Jedi, tedy chlupatý bojovník ze stejné rasy jako filmový Chewbacca. Svůj sdílený vesmír Akolytka lehce rozšiřuje i dobře využívá, ústřední mystérium dokáže tak akorát dávkovat – ale v žádné disciplíně se mistrovství neblíží. Občas dokáže i zklamat. A to i vizuálně, Akolytka umí být nepěkně laciná, třeba sledovačka ve městě připomíná Hvězdnou bránu – nebo Bobu Fetta –, kdy hrdinové dalekohledem koukají na dění pět metrů přes ulici z udusané hlíny…

Seriál taky nepřekračuje stín zábavy pro celou rodinu, jeden vážný dialog o minulosti či bolesti tak střídají dvě odlehčené scény nebo nenápaditá akce. Je to mrzuté, se Solem, jeho společníky i motivem odhalované temnoty by se dalo udělat něco působivějšího. Takhle Akolytka akorát přiznává, že nemá nejvyšší ambice. Přitom Andor ukázal, že i svět Star Wars umí vyprávět na výjimečné úrovni. I když zrovna v něm chyběly ty světelné meče, Jediové, Síla a většina toho, na co sází Akolytka. Stále to je sázka výherní, ale rozhodně ne jackpot.

Tomáš Chlebek

Akolytka je typ obsahu, ze kterého jsem unavený, nezajímá mě a nechci s ním trávit čas

Akolytka pro vyprávění své zápletky využívá rozšířený přístup. Diváky uvede přímo do akce, kdy v první scéně potkáváme tajemnou válečnici. Až později se dovídáme, o koho jde a jaké jsou její motivace. Takový styl vyprávění, a zvlášť v novém prostředí, které neznáme, mezi publikem a postavou vytváří v tomto případě propast. Jelikož nemáme žádný vztah ani ke zlodušce, ani k Jediům, které napadá, tvůrci musí spoléhat na to, že nás zaujme samotná záhada, ne postavy. K nim si snad vybudujeme vztah později. V mém případě se tak nestalo.

Zloduška má přitom poměrně zajímavou osobní historii, s níž jsme se ovšem měli alespoň zčásti seznámit hned na začátku. Tak by se otevřel prostor byť jen v základu porozumět její motivaci a vyprávění by poháněla otázka, jestli a za jakých okolností daná postava uspěje, nejen otázka po její identitě. Prakticky totéž platí pro hrdiny. Nezajímalo mě, co dělají, protože jsem nevěděl proč.

Kolega zmiňuje aroganci Jediů – samozřejmě nemohu vyloučit, že ve druhé polovině seriálu přijde řada na kritiku jejich policejního systému. Nicméně prozatím se k tématu tvůrci Akolytky vyjádřili jen v chabých náznacích a moc Jediů slouží jen jako prostředek pro posílení vjemu z jejího narušení. Jinými slovy, najednou se objeví někdo, kdo je dokáže překonat.

Aniž bych od seriálu vyžadoval zajímavější společenský komentář, tento aspekt zatím selhává na úrovni vyprávění a stavby světa. Místo toho, aby se postavení Jediů stalo aktivním tématem, které komplikuje zápletku a naše sympatie, tvůrci mají sklon snažit se věci podat poměrně černobíle. Jediové možná nejsou dokonalí, ale stále jsou to hrdinové, jimž musíme fandit.

Možná by nemuselo nutně jít o tak velké nedostatky. Akolytka je z produkčního hlediska, zápletkou i vyprávěním znatelně lepší než zmínění Boba Fett i Obi-Wan Kenobi. I kdyby nicméně neexistoval Andor, stále by šlo přinejlepším o standardní zábavu, která působí spíše jako další příspěvek do rozrůstající se knihovny duševního vlastnictví než snaha vytvořit skutečně zajímavé dílo.

Jenže existuje právě Andor. Není to sice dokonalé dílo, jeho tvůrci nicméně mají jasnou vizi Star Wars jednak vrátit k jejich ideologickým kořenům, jednak formát velkolepé space opery přetavit do výrazně civilnějšího, autentičtějšího pojetí, kde nás zaujmou vesnice rozpadající se pod tíhou útlaku a filozofické myšlenky postav místo technických hraček a roztodivných (roztomilých) mimozemšťanů. Akolytka se o nic podobného nesnaží. Vlastně není tak docela jasné, o co se snaží.

Ve výsledku bych tak k mohl být k novince z produkce Disney+ velice kritický. Seriál zaujal jako koncept, který se měl vydat do období dosud neprobádaného ve hrané tvorbě, měl působit jako mysteriózní detektivní thriller a brát si inspiraci ze Sedmi samurajů nebo Tygra a draka. Už z upoutávek nicméně bylo zřejmé, že šlo o poněkud nadnesené řeči, a samotný seriál to prozatím potvrzuje. Akolytka dokonale zapadá do moře obsahu streamovacích služeb a mimo ikonografii svojí značky toho moc nenabídne. Je to typ obsahu, ze kterého jsem unavený, nezajímá mě a nechci s ním trávit čas.