Hmyz jako byznys budoucnosti? Svatá sarančata můžou být pochoutkou, larvy mouchy zase požírají odpad
Je libo luxusní snack? Za více než dva tisíce korun si můžete koupit několik gramů svatého sarančete. Na něm si pochutnával i Jan Křtitel nebo Mohammed.
Když jako malý chlapec pomáhal své babičce vařit pro stovky obyvatel jednoho izraelského kibucu, poslouchal u toho příběhy o tom, jak v padesátých letech minulého století bojoval mladý židovský stát s nedostatkem jídla. Přílivem přistěhovalců se populace téměř zdvojnásobila, země navíc čelila invazím sarančat z Afriky, které ničily úrodu. Zatímco místní farmáři se je snažili zahánět hlukem, jemenští a maročtí Židé chodili na pole sarančata sbírat, aby je mohli jíst. Je to totiž jediný hmyz, který je košer.
Po dosažení dospělosti pracoval Dror Tamir nějakou dobu jako účetní pro izraelskou armádu i pro největšího mobilního operátora v zemi. Jenže nakonec u něj převládla touha vybudovat něco vlastního. „Ostatně podnikání je v mých žilách. Můj dědeček vlastnil dvě společnosti – největšího zpracovatele kukuřice v Izraeli a zároveň i největšího zdejšího producenta krmných směsí,“ říká. A byť sám založil několik firem v oblasti telekomunikačního nebo zdravotnického byznysu, vždy ho něco táhlo zpět k jídlu, kterému se jako dítě tolik věnoval.
Impuls přišel, když si jednou četl o tom, jaká budoucnost čeká lidstvo. Obyvatel modré planety bude přibývat i nadále, do roku 2050 nás tu bude žít necelých 10 miliard. To s sebou přináší i nejrůznější úvahy, jak bude možné uspokojit rostoucí spotřebu bílkovin, když už tradiční zdroje nepostačí. Tamir si tak vzpomněl na vyprávění své babičky, která se týkala sběru sarančat a jejich následného pojídání.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsSarančata totiž podle něj obsahují zhruba 72 procent kompletních bílkovin se všemi esenciálními aminokyselinami, zatímco u hovězího se hodnoty pohybují jen kolem 20 procent. K tomu hmyz přidává pořádnou dávku omega-3 a omega-6 mastných kyselin, zinku, kyseliny listové a vitamínů B12, D3 a E. „A bonus z pohledu planety? Na výrobu jednoho kilogramu hmyzích bílkovin je potřeba až o 99 procent vody a půdy méně než v případě hovězího, navíc při tom vznikají jen minimální emise skleníkových plynů,“ tvrdí Izraelec.
V současné době jde ovšem o drahou delikatesu. Jejím jediným zdrojem jsou totiž divoké roje sarančat, ty ovšem přilétají na maximálně čtyři týdny v roce. Tamir proto vyvinul technologii jejich celoročního chovu a v severním Izraeli provozuje první komerční farmu sarančat na světě. V uzavřeném prostředí kontroluje světlo, vlhkost, teplotu i způsob krmení. Ve volné přírodě tráví vajíčka sarančat až čtyřicet týdnů v zemi, než se vylíhnou. Na Tamirově farmě se ale díky řízeným podmínkám líhnou už za dva týdny, takže během jednoho roku zvládne až dvanáct sklizní.
Největší výzvou však podle podnikatele nebyla technologická stránka věci, ale marketing. „Jak přesvědčit konzervativní západní spotřebitele, aby jedli hmyz, navíc za prémiové ceny?“ ptal se sám sebe. Tamir prý zkusil všechno – nabízel sarančata jako sportovní výživu, doplňky stravy, jídlo pro vojáky, jako pečivo nebo těstoviny, dokonce v podobě sýru. Zlom ale nastal, když začal naplno pracovat s tím, že sarančata jsou jediný košer hmyz a jsou tedy v rámci judaismu povoleny k lidské konzumaci.
Tamir je proto začal nabízet židovským obyvatelům Izraele, kteří mnohdy ani nevěděli, že jsou sarančata košer, a chtěli je tak ochutnat. Nejde ale o příliš početnou klientelu – židovská komunita čítá zhruba 15 milionů lidí po celém světě. Pustil se proto do zkoumání náboženských pravidel v křesťanství a islámu. „Zjistil jsem, že podle Matoušova evangelia jedl sv. Jan Křtitel sarančata s medem. A že se tento hmyz objevoval i v jídelníčku proroka Mohammeda a jeho následovníků. Před mými zraky se otevřel trh s potenciálními 4,5 miliardami zákazníků,“ popisuje.
A tak vznikla značka Holy Locust – Svaté Saranče, které má symbolizovat návrat ke ztracené biblické tradici. Nejde však o levnou záležitost, i proto, že krmení sarančat je poměrně komplikovaná záležitost. V zajetí se totiž stávají vybíravými a žerou jen omezené spektrum rostlin, nejraději mladou pšenici, která je ovšem přibližně třicetkrát dražší než standardní krmivo pro kuřata. Tamir proto začal šlechtit jedince, kteří si libují v suché krmné směsi podobné té pro drůbež.
Balíček sušených sarančat o sedmi gramech dnes i přesto vychází na 112 dolarů, tedy zhruba 2,3 tisíce korun, což skutečně není lidová cena. „Například ortodoxní Židé jsou ale za to ochotní platit. Chtějí totiž své rodině a okolí ukázat, že obnovili kousek tradičního jídelníčku,“ usmívá se Tamir s tím, že kromě celých sarančat prodává jeho firma ještě energetické tyčinky a proteinové shaky s obsahem hmyzu.
Sarančata jedl sv. Jan Křtitel i prorok Mohammed.
Zatímco Tamir prodává svůj příběh i výrobky přímo lidem, další izraelská společnost se specializuje na jiné využití hmyzu. FreezeM sází na mouchu bráněnku, která se v posledních letech stala „superstar“ udržitelnosti. Malá lahvička s asi padesáti tisíci právě vylíhnutými larvami totiž dokáže během čtrnácti dnů zpracovat patnáct tun organického odpadu a přeměnit jej na přibližně jednu tunu hmyzí biomasy, která může sloužit jako hnojivo či krmivo pro hospodářská zvířata.
Podle obchodního ředitele společnosti Rona Shavita to řeší dva problémy najednou. „Evropa i USA čelí nedostatku skládek a rostoucím nákladům na likvidaci bioodpadu. Bioplynové stanice nestačí zpracovat všechen odpad. Například mnoho dánských provozovatelů se již obrací k hmyzu jako alternativě,“ vysvětluje naší české podnikatelské delegaci během její návštěvy v Izraeli.
Na první pohled to vypadá jednoduše: vezmete odpad, vypustíte na něj larvy, sklidíte bílkoviny. V praxi, a obzvlášť v průmyslovém měřítku, to je ale složitější. Nejobtížnější částí je přitom chov dospělců a starosti kolem líhnutí larev. Právě tomu se FreezeM věnuje – a sama na sebe nahlíží jako na osivářskou firmu. „Zemědělci si také nešlechtí vlastní semena rajčat, prostě je koupí a soustředí se pak na pěstování. A i my dodáváme ‚semínka‘ v podobě čerstvě vylíhlých larev,“ doplňuje Shavit.
Srdcem technologie firmy je schopnost „pozastavit“ životní cyklus mouchy. Larvy se běžně líhnou z vajíček, rostou, zakuklí se a z kukel pak vylétnou dospělci, kteří snesou další vajíčka. Celý tento proces je přitom poměrně rychlý. FreezeM do něj vstupuje ve stadiu čerstvě vylíhnutých larev: pomocí speciálního postupu je uvede do jakési hibernace a přeruší jejich vývoj až na 21 dnů. Prodlužuje se tak doba, kdy je může v chladu rozesílat zákazníkům, mezi něž se řadí různé potravinářské závody, jatka nebo obchodní řetězce s tunami prošlého zboží.
Podle Shavita dává navíc všechno smysl i v širším kontextu. V Evropě se zpřísňují regulace nakládání s potravinovými zbytky, zároveň většina zemí nemá dost bioplynových stanic. Ceny bioplynu klesají – a část provozovatelů proto zvažuje přechod na hmyzí farmy jako výnosnější alternativu. Hmyzí provozy mají navíc menší ekologickou stopu než většina továren na krmné směsi, neboť potřebují méně půdy, vody i lidské pracovní síly.
Firma FreezeM se aktuálně ve svém genetickém oddělení zaměřuje i na laboratorní pokusy, během nichž vyvinula bráněnku, která je přibližně o 50 procent větší než běžní jedinci. Kvůli přísným pravidlům týkajících se geneticky modifikovaných jedinců ji ovšem zatím nemůže využít komerčně. Kromě toho testuje třeba orální vakcíny pro ryby, které by se podávaly právě přes hmyzí krmivo.
Jedna izraelská firma staví byznys na biblickém příběhu, druhá na hromadách odpadu. Jedna prodává „svatá sarančata“, druhá lahvičky larev, které se s chutí pustí do zbytků z potravinářských linek. Společné mají ale jedno: věří, že budoucnost jídla i nakládání s odpadem povede přes hmyz. Zda se z něj stane nová potravinová norma, nebo jen okrajová epizoda, ukáže až čas.
