Takovou hru jste ještě nehráli. Vypadá jako nádherný animák s obřím sumcem a navíc má české titulky

V novince South of Midnight zavítáte na americký jih plný magie a strašidel z tamního folklóru. Hratelnost moc nepřekvapí, ale atmosféra to vyváží.

south-of-midnight-1

Foto: Compulsion Games

South of Midnight je povedená nová hra odehrávající se na jihu USA

0Zobrazit komentáře

Kdepak obří draci, elfí království a nemrtví rytíři. Spíš přerostlý mluvící sumec, bažiny amerického jihu a přízrak z alabamských legend, který unáší děti jako Polednice. Novinka South of Midnight nabízí dost jiný typ fantaskního světa, ale o to víc překvapí. Připočtěte si bluesovou hudbu a vizuál jak z animovaného filmu a máte hru, která si i přes pár zádrhelů zaslouží pozornost.

Hlavní hrdinka Hazel v ní po boku přátelského (a někdy pěkně oprsklého) sumce putuje močály a lesy za svou zmizelou matkou, kterou odnesla povodeň. Během toho odhaluje kouzla a čáry, ve stínech žijící tajemné bytosti a pravdu o svém původu. Zjišťuje, že některé povídačky z dětství jsou skutečnější, než si myslela, a jsou doslova vetkány do života místních.

To je ve výsledku i hlavní herní náplň. Hazel v sobě objeví magické schopnosti, kdy dokáže využívat pro jiné neviditelná vlákna k rychlému pohybu nebo při boji se stínovými démony. Po cestě tak rozplétá jednotlivé historky, o kterých si lidé v bažinách dlouhé roky šeptají. Pomáhá zacelit rány a zahnat příšery, které mají ale někdy úplně jinou podobu, než čekala.

South of Midnight není o žádné epické záchraně světa ani o vyvolené dívce, která musí spasit svět. Hra dává důraz na menší, ale o to konkrétnější a nakonec i silnější témata, jako jsou celoživotní výčitky, skrývání vlastních problémů před blízkými… a hlavně význam rodiny. Ať už logicky v příběhu samotné Hazel a její matky, nebo v jednotlivých mýtech a jejich rozplétání. Jak moc se můžeme na své blízké spolehnout? Je krevní pouto opravdu tak důležité? Proč žijeme ve světě, kde milující rodiče přicházejí o své děti a naopak jiní ty své s pálenkou v ruce bijí?

Na každém kroku na vás dýchne atmosféra jihu Spojených států. Bažiny plné komárů a polorozpadlých chatrčí jsou málem i přes televizi cítit shnilým dřevem. Pohádky o strašidlech, která kradou děti, nebo o přerostlém aligátorovi zase působí jako skvělá alternativa k barevným disneyovkám, jež jinak plní kinosály. Chudoba a otrokářská minulost jsou představeny přirozeně jako něco, na čem Amerika taky bohužel vyrostla.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

To vše je poměrně přímočaré, hra vás vede téměř koridorem plným jednoduchého šplhání, plachtění nebo běhání po stěnách, jež jste už pravděpodobně v mnoha jiných titulech viděli. Jenže je tu taky grafika a naprosto skvělá, neotřelá hudba, která zhruba dvanáctihodinovou akční adventuru odlišuje od jiných.

South of Midnight je záměrně stylizovaná hra, která necílí na hyperrealistický vzhled. Místo toho má vizuál podobný stop motion animákům, kdy se některé postavy či zvířata pohybují jakoby trhaně. Většinou to vypadá dobře, občas ale záseky působí spíš nechtěně a jako chyba (což klidně může být realita, protože hra byla v recenzní verzi bez některých oprav). Každopádně pokud by v někom animace vyvolávala rušivé dojmy, vždy si může zapnout plynulejší režim. Jen se pak ochudí o jistou výjimečnost hry.

Druhá zmíněná složka je ale všudypřítomná, a sice hudba od Oliviera Deriviera, který stojí třeba i za výborným soundtrackem k oběma dílům A Plague Tale. Často tu využívá trubky, chraplavý zpěv nebo sbor. Chvílemi si tak přijdete jako v zakouřeném jazzovém doupěti v New Orleans – a přitom u toho uhýbáte útokům obřího opeřence, jakési variace na pověsti o vlkodlacích.

Menší vadou na kráse je ještě určitá repetitivnost v bojích s řadovými nepřáteli. Stačí si osahat mechaniky hry a poměrně rychle zjistíte, jak je zvládnout bez mrknutí oka. Naštěstí je ale ozvláštňují střety s bossy v podobě bytostí z jižanského folklóru, kdy v podstatě každý z nich má i nějaký hlubší význam a není to jen přerostlý obr, který vám holt zkřížil cestu. South of Midnight určitě není výzva. Pokud se ale budete soustředit na vizuální stránku, hudbu a vyprávění příběhu, její jednoduchost vám vadit nejspíš nebude.

Studiu Compulsion Games, které má za sebou například spíš vlažněji přijatou hru We Happy Few, se povedlo posunout zase o něco výš. Od roku 2018 spadají pod křídla Xboxu, a tak je i South of Midnight součástí předplatného Game Pass. Kromě téhle konzole hra vyjde 8. dubna i na počítačích, a co je velmi příjemný bonus: má kompletně českou lokalizaci.

Hráči na PC už nemusí závidět. Konečně si užijí jednu z nejlepších her všech dob pro PlayStation

The Last of Us Part 2 je špičkový titul z portfolia PlayStationu. Ve spojení hratelnosti, příběhu a zážitku prakticky nemá konkurenci. A co PC verze?

Michal MančařMichal Mančař

last-of-us-pc-10

Foto: Naughty Dog

Zombie apokalypsa je v The Last of Us jen kulisou pro napínavý lidský příběh

0Zobrazit komentáře

Vybrat nejlepší hru všech dob je složité. Kritérií je nespočet. Různých vkusů taky. Ale na tom, že The Last of Us 2 je absolutní videoherní vrchol, se shoduje větší než malé množství lidí. Teď si tenhle kousek z PlayStationu konečně užijí i majitelé PC. A vynechat ho by byla velká videoherní ztráta.

Zajímá vás herní průmysl v Česku?

Tak se přihlaste k odběru našeho videoherního newsletteru Good Game!

Newsletter Good Game | Poslední vydání

Spousta her se snaží působit filmově. Často je to na úkor hratelnosti. Ale nejspíš nenajdete lepší příklad takhle komplexního titulu, který baví jako hra i jako filmový či seriálový zážitek, než The Last of Us Part 2 Remastered. Hra, která je vlajkovou lodí portfolia PlayStationu, nyní vyšla i na PC. A je skvělá.

Druhý díl The Last of Us – ten první se na PC dostal před dvěma lety – měl konzolovou premiéru v roce 2020 a už tehdy byl totálně top. Před rokem pak vyšla jeho vylepšená verze pro PS5. Právě tu teď dostávají i počítačoví hráči, což oproti původní hře znamená vylepšení prakticky po všech stránkách od grafiky až po hratelný obsah.

V postapokalyptickém světě budete bojovat s houbovými zombie i s přeživšími, plížit se, sbírat předměty nutné k přežití a obecně dělat to, co v žánru akčních adventur s nádechem survivalu očekáváte. V tom je TLOU2 stoprocentně kompetentní, vysokorozpočtová a vysoce zábavná hra. Ale zcela výjimečná je díky něčemu úplně jinému. Díky příběhu.

Málokterá videohra dokáže strhnout svým scénářem, vtisknout svým postavám život a předčít drtivou většinu jiné audiovizuální tvorby. Do osudu ústředních postav prvního dílu, deprimovaného Joela a jeho mladé chráněnkyně Ellie, vstupují nové tváře a nová nebezpečí. Ta nejvyšší možná laťka herního vyprávění však zůstává.

Pokud jste se za ty roky vyhnuli spoilerům, čeká vás bezkonkurenční, vážná a dospělá emocionální jízda. Postavy jsou plastické, jejich dilemata a vztahy uvěřitelné. Známkou skvělého sci-fi (nebo tedy postapa) je to, že nepřirozené jevy slouží jako zrcadlo nebo katalyzátor problémů skutečného světa. To platí i zde.

Že v TLOU2 jsou parazitickými houbami ovládané zombie, je svým způsobem až nedůležitá kulisa. Jasně, i z tohohle faktu vytěžíte zábavu, když zombie porazíte nebo na ně vyzrajete. Tohle hra zvládá dobře, střídá výzvy i prostředí, někdy utíkáte před přesilou, jindy jste vy tím, kdo drží iniciativu i smrtící zbraň. Ale zážitek je kolikrát nejsilnější, když zrovna nemáte pistoli v ruce a monstrum na mušce.

Pokud jste se spoilerům nevyhnuli a víte, co a komu se stane, ale hru jste dosud nehráli, stejně si ji zahrajte. Na vlastní oči se přesvědčíte o jejích kvalitách, o kterých jste dosud jen četli nebo sledovali videa. Je totiž značný rozdíl něco pasivně konzumovat jako film – nebo se na ději aktivně podílet.

ass-creed-shadows

Přečtěte si takéRecenze: Assassin's Creed Shadows s černošským samurajemČernoch samuraj vzbudil kontroverzi. Ale i díky němu hra z japonské historie baví jako seriálový Šógun

Vývojáři ze studia Naughty Dog jsou mistry ve spojení narativního a herního obsahu, kdy se stírají hranice mezi předpřipravenou scénkou a vámi ovládanou akcí. V jiných hrách tyhle prvky vnímáte odděleně, sedíte a sledujete filmeček, pak se zvednete a jdete do akce. The Last of Us Part 2 Remastered i z vámi ovládaného souboje se zombie vyčaruje scénu jak ze seriálu. Zvukem, kamerou, scénářem i vizuálem.

S tím jsou spojené i zdánlivé maličkosti jako třeba animace postav při běžném pohybu. I u vysokorozpočtové konkurence často míváte z pohybu protagonisty dojem 3D objektu uměle vsazeného do nějakého prostoru. Ve druhém The Last of Us se však postava opře rukou o zeď, pohybuje se plynule, přirozeně, jako živá. Není to jen pěkný detail. Je to jeden z nespočtu dobře vyrobených dílků, které TLOU2 posouvají nejvýš.

Bezchybná ale konverze z PlayStationu na PC není. Hra je hardwarově náročná, zdá se snad až neoptimalizovaná. Navíc se jí nevyhýbají chyby technického rázu, dokonce ani pády. Studio Nixxes, jež stojí za portem na PC, sice už teď slibuje opravy, ale u takhle vysokoprofilového počinu je to výrazný nedostatek.

Další negativum je však bohužel stažením aktualizace krátce po vydání nenapravitelné. Jakkoliv je jako celek The Last of Us Part 2 Remastered strhujícím, emocionálním příběhem – uvidíme, jestli se mu blížící se druhá řada seriálu na Maxu aspoň přiblíží –, ve druhé polovině ztrácí tempo. Na tom PC verze logicky nic nemění. Ale stejně tak se nic nemění na tom, že je to jedna z nejpovedenějších her pro PlayStation. A teď i pro PC.