Upír Nosferatu se blíží a rozsévá děs. Vyšel trailer na remake legendárního hororu, točil se v Praze

Novinka režiséra Čarodějnice a Seveřana je remakem stoletého němého hororu. Většina filmu, který děsí už trailerem, se natáčela v Česku.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

Screenshot

Reprofoto: Focus Features

Lily Rose-Depp ve filmu Nosferatu

0Zobrazit komentáře

Upírské příběhy, jak je známe dnes, by nejspíš neexistovaly, kdyby nebylo postavy Drákuly. Specifická estetika spojená s nesmrtelnými lidmi, kteří přežívají z krve smrtelníků, by se ale neobešla ani bez snímku Nosferatu, který měl ve filmu nemalý vliv na celý hororový žánr. Svoje pojetí slavného nočního přízraku letos představí i Robert Eggers, jeden z nejuznávanějších režisérů nezávislých filmů poslední doby, který stojí za Čarodějnicí, Majákem a Seveřanem. A první upoutávka na jeho Nosferatu, natočeného v Česku, slibuje svůdně děsivou podívanou.

Eggers si svoji novinku opět také sám napsal, vycházel však z dřívějších filmů o slavném upírovi – technicky tak jde o remake. Podle oficiální synopse nás čeká „gotický příběh posedlosti mezi mladou ženou a děsivým vampýrem, který se do ní zamiluje a způsobí nevýslovnou hrůzu“. Z minulosti víme, že ta bude nejspíš zahrnovat mnoho mrtvých těl uprostřed pokusů nemrtvého zlikvidovat.

Něco takového naznačuje i zveřejněný trailer. Samotného Nosferatu v něm prakticky neuvidíme, děs z jeho příchodu a přítomnosti ale zahaluje celé město do temnoty. Jako jediná ho s otevřenou náručí volá a očekává Ellen Hutter s tváří Lily-Rose Depp, mimo jiné představitelka hlavní role v loňské kontroverzní minisérii Idol.

Hvězdné obsazení Nosferatu dále doplňuje Nicholas Hoult, Aaron Taylor-Johnson, Willem Dafoe, Bill Skarsgård nebo Emma Corrin. Hoult ztvárnil manžela Ellen a realitního makléře, který si až příliš pozdě uvědomí, že jeho nejnovějším klientem je upír. Na pomoc pak přivolá Dafoea alias profesora Albina Eberharta von Franze. Titulní přízrak, v civilu známý coby hrabě Orlok, zase dostal tvář Billa Skarsgårda.

Upír Nosferatu se na velkém plátně poprvé objevil před více než sto lety, v roce 1922. Německý režisér F. W. Murnau se tehdy rozhodl natočit neoficiální, neautorizovanou adaptaci Drákuly od Brama Stokera, upravil děj a většině postav změnil jména. Hlavním aspektem snímku, jehož vliv na hororový žánr i filmové postupy obecněji lze identifikovat dodnes, je nicméně jeho vizuální stránka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Většina tvorby F. W. Murnaua, včetně Upíra Nosferatu, se řadí do takzvaného německého expresionismu, uměleckého směru zahrnujícího němé filmy vzniklé v Německu mezi koncem 10. a počátkem 30. let 20. století. Expresionisté odmítali ideu filmu jako snahy replikovat realitu, místo toho využívali velmi výrazné kulisy, techniky natáčení nebo afektované herectví pro zdůraznění psychického stavu postav.

Například titulního upíra tak v záběrech často nevidíme přímo, ale sledujeme jen jeho velký stín překrývající vyděšené hrdiny. Odkaz na to se objevuje také v traileru Eggersova remaku, když vidíme záběr průletu nad městem, které postupně zakrývá stín ruky s dlouhými prsty a špičatými nehty, spíše drápy. Jasné vlivy expresionismu jsou ale také jinde, například v perspektivě kočáru směřujícího k hradu na vrcholu ostrých kopců nebo v záběrech siluety upíra.

Screenshot

Reprofoto: Focus Features

Willem Dafoe ve filmu Nosferatu

První remake snímku z 20. let vznikl koncem 70. let, šlo o Nosferatu – Fantom noci od režiséra Wernera Herzoga. Ten zachoval jasně hororový ráz a výraznou potemnělou estetiku, titulní postava ale dostala mnohem větší psychologickou hloubku. Nosferatu už nebyl jen hrůzostrašná příšera, ale tragická bytost odsouzená k nesmrtelnosti, zavržení a nekonečné osamělosti. Upoutávka nového remaku od Eggerse zatím naznačuje spíše tradičnější pojetí, v němž mnoho prostoru pro empatii vůči vampýrovi nebude.

Každopádně by mělo jít o do detailu promyšlené dílo s výrazným uměleckým rukopisem. Eggers na svém Nosferatu postupně pracoval prakticky deset let, projekt byl poprvé oficiálně oznámen už v roce 2015 – měl to být jeho druhý film. Sám s takovou možností ale kvůli nedostatku zkušeností nebyl tak docela spokojený, a místo toho natočil Maják, také výrazně ovlivněný expresionismem. Nějakou dobu to dokonce vypadalo, že jeho vysněný upírský film možná nevznikne. 

V roce 2022 se ale věci daly opět do pohybu a loni na jaře proběhlo natáčení – primárně v Česku. Většina snímku vznikla v barrandovských studiích, filmaři se ale vydali také do pražské Invalidovny a do Rožmitálu pod Třemšínem do místního hradu. Lokace několika záběrů v traileru tak budou místním divákům možná povědomé. Část natáčení pak probíhala také v Rumunsku. Americká premiéra Nosferatu je naplánovaná na den po Vánocích, do českých kin dorazí 2. ledna roku 2025.

Lepší než Hollywood. Navštívili jsme obří studio Netflixu, kde vznikal i Papírový dům nebo Koruna

Vydejte se s námi do produkčního centra Netflixu, kde nám průvodce dělali i evropští šéfové streamovací služby Larry Tanz a Diego Ávalos.

Michal MančařMichal Mančař

netflix-boxed-papirovy-dum

Foto: Netflix

Papírový dům patří mezi hity od Netflixu, které vznikaly v jeho studiích v Tres Cantos

0Zobrazit komentáře

Říkají o nich, že jsou srovnatelná s Hollywoodem. V něčem prý i lepší. A jako jediný zástupce českých médií dostal CzechCrunch příležitost je navštívit. Vítejte ve filmových studiích v Tres Cantos u španělského hlavního města Madridu. Na místě, kde má Netflix největší produkční centrum své seriálové a filmové tvorby v Evropě.

„Celý komplex v Tres Cantos má dvaadvacet tisíc čtverečních metrů, máme tu deset stagí a prvotřídní postprodukční centrum,“ vítá zástupce evropských médií včetně CzechCrunche viceprezident Netflixu zodpovědný za neanglický obsah Diego Ávalos. Ten kromě Papírového domu pomáhal k divákům dostat třeba i severská díla Mladá modrá krev nebo Trol. A podobně globálně pracuje celé studio.

Zdejší filmaři, producenti, kameramani, editoři, maskéři, trikoví specialisté a další tvořili například Papírový dům, Sněžné bratrstvo, Elitu – však jsme ve Španělsku –, ale specialisté z Tres Cantos pracovali i na Koruně, Válečné jeptišce či Matce s Jennifer Lopez. To, co při vstupu do areálu vypadá jako spousta moderních kancelářských budov a hal z libovolného evropského předměstí, totiž skrývá velkou část původní netflixovské zábavy.

Projdete jedněmi z moderních dveří – a vejdete do plně vybaveného a honosně zdobeného domu z konce 19. století, v jehož chodbách a pokojích se snadno ztratíte. Jak by také ne, když má posuvné stěny i schodiště a během minut se promění na úplně jiné luxusní sídlo. Už brzy to sami uvidíte v dobovém seriálu Manual para señoritas, který nám podle popisu průvodců připomíná Bridgertonovy říznuté Chůvou k pohledání.

V jiné hale – kam vás doveze minibus, protože pěšky by to byla pořádná dálka – se zase ocitnete ve dvoupatrové nemocnici z doby pocovidové, která ve vás vyvolá nepěkné myšlenky na podfinancování evropského zdravotnictví. Chodíte po ušmudlané podlaze, vedle drahých přístrojů visí zažloutlé letáky o mytí rukou anebo zaprášené dávkovače dezinfekce. Celých 1 500 metrů čtverečních působí jako návštěva opravdového zdravotnického zařízení, naštěstí vás ale čeká jen v seriálu Breathless, v původním znění Respira.

Jenže co až se dotočí? „Obecně řečeno některé kulisy pronajímáme, jiné si sami stavíme a následně skladujeme. Ale u obou těchto seriálů máme velká očekávání a věříme v další řady. Vyplňují díru, kterou na trhu vidíme,“ popisuje Larry Tanz, viceprezident Netflixu pro Evropu, Blízký východ a Afriku. „O dalších sezonách našich seriálů přemýšlíme a rozhodujeme velice brzy,“ přidává Diego Ávalos. Takže ve zdejších studiích, která mají dvanáct metrů na výšku a až dva tisíce metrů čtverečních, přinejmenším nemocnice i historický dům zůstanou.

Jen o fyzické kulisy ale v Tres Cantos samozřejmě nejde. Mají tu i gigantickou, dvacet metrů širokou digitální stěnu, která studiový záběr promění na výhled z madridského mrakodrapu. Anebo na pohled na filipínské souostroví. Kromě natáčecích prostor, kulis a soundstagí totiž tato centrála Netflixu poskytuje kompletní zázemí pro tvorbu filmů a seriálů. Od první klapky až po poslední střih. Samozřejmě za použití nových technologií.

Španělská vláda je vstřícná, co se týče různých pobídek, nabízí stabilní pracovní podmínky nebo snadné vyřízení pracovních povolení.

„Všechno máme v cloudu. Takže zde produkujeme nejen španělský obsah, ale i ten mezinárodní. Můžeme se tak zapojit třeba i do natáčení v Jižní Americe nebo v Africe. Posílají nám terabajty nahraných dat a my je rovnou upravujeme,“ říká další z šéfů Victor Marti Farres, mimochodem nejstarší pracovník místního Netflixu a donedávna ředitel postprodukce. Tedy té části výroby filmů a seriálů, kdy se natočené záběry dávají dohromady a třeba i digitálně vylepšují.

Například jako u chystaného seriálu El refugio atómico (v neoficiálním překladu Protiatomový kryt), který máme možnost sledovat přes rameno jednoho z digitálních editorů. „Přímo v této místnosti jsme provedli úplně poslední střih Papírového domu. Tady, kde zrovna stojíte, jsme stáli, když se seriál definitivně dokončil,“ přidává historku Larry Tanz. Což zmiňuje i kvůli tomu, že pod nukleární novinkou je podepsaný také Álex Pina, autor Papírového domu.

Právě Papírový dům a desítky dalších seriálů a filmů, které tu (částečně) vznikaly, navíc tvoří neobvyklou výzdobu španělských kanceláří. Když z míst, kde filmaři točí, dojedete do budovy věnované trikům a postprodukci, přivítá vás stěna zaplněná desítkami prvních stránek scénářů. Pro ty další už ale bude nutné najít novou zeď. „Spolupracujeme se čtyřmi stovkami produkčních společností,“ přibližuje objem zdejší práce Tanz.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Velký šéf evropského Netflixu má bohaté zkušenosti z Hollywoodu, pracoval i pro filmového giganta Warner. A právě ke kalifornskému centru kinematografie bývají studia v Tres Cantos, jež spustila provoz před pěti lety, často připodobňována. „V Hollywoodu jsem byl nějakých dvacet let. A tahle studia jsou srovnatelná, v něčem dokonce i lepší. Do Evropy přináší něco, co tu prostě nebylo,“ hlásí Tanz.

Slova svého dlouholetého parťáka – spolupracují už deset let – z evropského vedení doplňuje Diego Ávalos: „Každá stage má například své kompletní zázemí. Tedy kanceláře, dedikovaná pracoviště, nejsou potřeba žádné přistavené obytné vozy… To ani v Hollywoodu nebývá časté.“ Ateliéry u Madridu vycházejí vítězně i z interního srovnání s jinými produkčními lokalitami Netflixu. „Naši američtí nebo britští kolegové také mají k dispozici pokročilá studia, ale nic srovnatelného s Tres Cantos,“ říká Victor Marti Farres.

A i když se hity Netflixu jako Stranger Things přímo ve Španělsku netočí, k dispozici zdejší kapacity filmařům i díky cloudu jsou – a hlavně probíhá výměna know-how a technologických postupů. „Takže když naši kameramani řešili nějaký technický problém při natáčení španělských seriálů, mohli jsme využít toho, že už je před pár lety vyřešili tvůrci Stranger Things,“ říká Farres.

I díky Tres Cantos může Netflix oslovovat téměř tři sta milionů domácností po celém světě. Obsah zde přitom netvoří primárně pro globální publikum. „Ono to není tak, že bychom točili seriály pro celý svět. Kdybyste přišli za Álexem Pinou, ať stvoří Papírový dům jako mezinárodní hit, nejspíš by to nefungovalo. La casa de papel nejprve uspěl tady ve Španělsku, až pak ve světě. Stavíme na autenticitě, na lokálnosti a to vede k úspěchu. To je věc, která se nám neustále potvrzuje,“ popisuje Ávalos. „Ani naopak to nefunguje. Nemáme seriály, které by třeba neuspěly na domácím trhu, ale dařilo se jim globálně,“ dodává Tanz.

Velice lokální nicméně byly důvody vzniku srdce netflixovské produkce právě tady v Tres Cantos. „Samozřejmě nám šlo o místo, kde už existoval zavedený filmový průmysl, ze kterého můžeme těžit a ke kterému nyní můžeme sami přispívat. Ale roli hrál i postoj španělské vlády. Je vstřícná, co se týče různých pobídek, nabízí stabilní pracovní podmínky nebo snadné vyřízení pracovních povolení,“ uzavírá Ávalos.