Na cestě chcete být přirozeně vidět. Obzvlášť v momentě, kdy sedíte v sedle kola a hrnete to za rekordy. Nebo za první hospodou se zahrádkou. Proto se před startem letošní cyklosezóny hodí zaměřit se na Orlické hory, přesněji řečeno na Jiřího Vacka, který v podhůří vyrábí nápadité, skoro až nepřehlédnutelné dresy a doplňky. „Cítíte z toho, že jsem začínal na igelitech, které jsem natahal mezi traktory, a na nich začal první oblečení barvit. Pankáč jsem pořád, ale jdu do milionů,“ hlásí tvůrce značky Čumíš na mě?

Původně se živil jako fotograf a DJ – a několik let bydlel v Praze. Když se ale se začátkem covidu, kdy kvůli restrikcím nemohl ve své práci pokračovat, vracel zpátky domů do Orlických hor, přemýšlel, co dál. Vždy měl blízko k designu, proto se rozhodl, že to zkusí s módou. Ne však nijak důmyslně, v precizních podmínkách a s jasným cílem. Prostě se zašil mezi traktory.

„Začátky byly samozřejmě nezapomenutelné, hlavně teda proto, že byly v totálním punku,“ říká Jiří Vacek v rozhovoru pro CzechCrunch. „S prvními prototypy mého oblečení jsem začal u táty mé přítelkyně v garáži, kde jsem mezi traktory natáhl igelity a začal barvit trička. A nažehlovat samolepky žehličkou,“ vzpomíná na rok 2019.

Postupem času začal svůj koníček přizpůsobovat tak, aby se z toho jednou stal byznys. Pokud možno úspěšný. Že by ale okolo sebe postavil tým a nasadil tomu štábní kulturu? Kdepak. Raději punkový multitasking, prosím! „Pořád jsem vlastně všechno sám. Skladník, balič, návrhář, tiskař, dopravce, prodavač, markeťák, fotograf,“ říká.

Přiznává však, že mu se vším v poslední době pomáhá přítelkyně, která se vedle financí a objednávkového systému občas věnuje i balení zásilek. Klidně i týden před porodem. „Ano, skutečně,“ potvrzuje Vacek. Jak se totiž ukazuje, taková pomoc je potřeba. Z jeho značky Čumíš na mě? se totiž stal orlickohorský lovebrand, který je čím dál populárnější.

V jeho sortimentu najdete mikiny, trička a ponožky, tedy zákaznicky nejoblíbenější produkt. A všechno s výrazným brandingem. Nebojí se kontrastních barev ani sloganů, které okolí jasně sdělují, aby nečumělo. Něco si navrhuje sám, s něčím mu pomáhají kreslíři a ilustrátoři z partičky Lazybastard. Něco mu batikuje i maminka.

„Loni jsem odbavil více než tři tisíce objednávek, což se ještě nestalo,“ říká s tím, že velký zájem je vedle tematických ponožek z bavlny, merina a vlny také o legíny. „Všechno dávám do mého ikonického růžového balení, na které si nikdy neodpustím napsat nějaký vzkaz. Nebo přihodím dárek, prostě jen tak,“ doplňuje Vacek.

Že už nejde o garážovou zábavu, potvrzuje i fakt, že jen za minulý rok otočila firma pět milionů korun v tržbách a překlopila se do zisku. Který ale Vacek pravidelně dává zpět do výroby. A svůj podíl na tom má i právě oblečení pro cyklisty, na které má Vacek podle svých slov perfektní ohlasy. Ostatně kdo by si asi tak mohl stěžovat, když si koupí vlajkový dres, na kterém je napsáno Namaste, motherfuckers.

Vedle cyklodresů prodává i cyklistické vesty, bundy, kraťasy nebo kšiltovky. A kromě nich se soustředí i na všeobecně sportovní módu, kterou lze vzít třeba na běh. Ostatně právě na sportovní oblečení se chce Vacek více zaměřovat – a jeho snem je vytvořit i běžecký nebo cyklistický tým. Jeho komunita skalních fanoušků je totiž čím dál pevnější.

„Jako značka už čtvrtým rokem organizujeme Jablonskou osmičku, což je běh, na který se nám loni podařilo dostat sedm stovek lidí z celé republiky. Letos chceme jít nad tisíc. A jak se ukazuje, je to skoro takový sraz fanoušků Čumíš na mě. Takže věřím, že kdybych takové týmy inicioval, klaplo by to,“ popisuje Vacek s nadšením.

Aby ovšem mohl posouvat svůj byznys, ví, že k tomu musí udělat daleko víc. V lednu tak míří na Slovensko, jeho snem je se dostat i do nepříliš vzdáleného Polska. A k tomu ještě lépe pracovat s komunitou zákazníků. „A proto si říkám, že je na čase šlápnout více do marketingu, protože dosud jsem třeba za reklamu nezaplatil ani korunu,“ dodává.

Vacek přemýšlí i nad zlepšením svých skladů, respektive nad skladovými zásobami, aby mu nedocházely, když se nakupí objednávky. Jak ale říká, má perfektní zákazníky, kteří jeho přístup chápou. A právě pro ně to hlavně dělá. „V rukávu mám několik věcí, které bych chtěl vymyslet, zatím si je ale nechám pro sebe,“ zakončuje.