V Česku je aktuálně registrováno přibližně 8,2 milionu vozidel, z toho téměř 6 milionů osobních aut. Vůbec nejvíce jich je přitom koncentrováno ve městech, což přináší věčné problémy s parkováním. Nekonečné kroužení ulicemi a hledání volného místečka by ovšem mohly pomoci vyřešit parkovací věže. O tomto chytrém řešení parkování však zatím nemá mnoho lidí ani ponětí a velkou neznámou je i pro českou legislativu.

Když si vezmeme standardizovanou šířku kolmého parkovacího místa pro osobní vozy, má 2,5 metru. Pokud by tedy veškeré vozy v Česku zastavily vedle sebe, vytvořily by řadu dlouhou patnáct tisíc kilometrů. Pro představu: délka dálnice D1 má přibližně 366 kilometrů. Ta však jako parkoviště samozřejmě za ideálních podmínek sloužit nemá.

Automobilky standardně stojí na vyznačených parkovacích místech těsně u chodníků, jejichž kapacity přestávají stačit, což samozřejmě není problémem jen tuzemských měst. Takové Tokio by mohlo o velkém množství vozů ve svých ulicích vyprávět. Ovšem právě v Japonsku se staly velmi populární tzv. vertikální parkovací věže, v nichž lze na ploše několika metrů čtverečních zaparkovat klidně i dvě desítky vozidel.

S vertikálním systémem parkování dopravních prostředků se lze setkat i u nás. Prozatím se však týká pouze jízdních kol, které lze do tzv. cyklověží umístit například na Labské stezce u Litoměřic, v Hradci Králové, Poděbradech, Přerově a dalších českých městech. V žádném z nich však nenajdeme podobné řešení pro parkování automobilů. Zatím.

Vertikální parkovací věže pracují na obdobném technickém principu jako cyklověže, ovšem v mnoha aspektech se od nich liší. Rozdíl je hlavně ve velikosti a technické komplikovanosti takového objektu. I tak je však daleko jednodušším, sofistikovanějším a finančně přijatelnějším řešením než budování velkých nadzemních garáží, popřípadě jejich hloubení v podzemí. To pro CzechCrunch potvrzuje i Jaroslav Schovánek, obchodní manažer společnosti Parking Towers.

„Největší výhodu spatřujeme v úspoře místa, která nám stačí na postavení parkovací věže. Postačí nám přibližně dvě parkovací místa, abychom postavili parkovací věž až pro dvacet vozidel. Do velké míry chráníme naším řešením přetváření zelených ploch na asfaltová parkoviště. Už tak si zeleň kolem sebe likvidujeme nejen výstavbou parkovišť. Parkovací věže můžeme postavit například hned vedle bytového domu, kde se neustále setkáváme s trvalým navyšujícím se nedostatkem parkovacích kapacit,“ říká Schovánek.

Oproti klasickému parkovacímu domu je věž v podstatě stroj, který je schopen pojmout omezený počet automobilů. Ty jsou po zaparkování pomocí speciálního mechanismu vyzdviženy do vzduchu, kde jsou pod sebe skládány pro co největší úsporu místa. V momentě, kdy chce majitel se svým vozem odjet, mechanismus sveze automobil zpět.

Výhodou celého řešení je možnost jeho dekonstrukce a postavení na novém místě, navíc vyžaduje jen vybudování základové desky a 400V připojení. Auta jsou chráněna proti zlodějům a lze parkovat i tam, kde není možné vybudovat klasickou formu parkování. Celý proces je zároveň velmi rychlý a náklady na provoz nejsou nikterak závratné. Údržba je nenáročná a zařízení je v pohybu pouze v momentě, kdy je potřeba vozy vyzdvihnout nebo se dostat na zem.

Brzy i v České republice

Napříč všem těmto výhodám je tu ovšem fakt, že v Česku momentálně není široké veřejnosti k dispozici ani jedna taková věž. To ale nutně neznamená, že u nás takové věže nejsou vůbec. Byť zde žádná nefunguje oficiálně, některé společnosti již za sebou mají realizace v neveřejném prostoru, případně testují prototypy, které by se již brzy měly dočkat svých prvních realizací.

To je například případ Řečkovic u Brna, kde by již brzy měly sloužit rezidentům jednoho z tamních bytových domů a byly by navrženy jakou součást budovy. „Na první pohled nepoznáte, že vjíždíte do parkovacího stroje. Zvednou se před vámi parkovací vrata, vy zaparkujete, vystoupíte, přiložíte parkovací kartu a máte hotovo. Vozidlo se zaparkuje a přistaví prázdné parkovací stání,“ popisuje princip parkování Jaroslav Schovánek.

Další podobné realizace by na sebe navíc nemusely dlouho čekat, jelikož společnost Parking Towers jedná o případných instalacích pro řadu subjektů, mezi kterými nechybí města, nemocnice, vysoké školy i soukromí investoři. Do vertikálních parkovacích věží se navíc pustili také známí architekti Chybík+Krištof.

Autoři návrhu Ride Parking pro společnost Ride Technic představili rotační zakladač, který dokáže pojmout až dvanáct automobilů. Oproti klasickému podzemnímu parkování by měly být náklady na jeho pořízení až dvakrát menší a udržitelnější. „Nikdo dnes nemůže předvídat, co se stane s automobilovou dopravou v příštích dvaceti až padesáti letech. Nicméně velkokapacitní parkovací domy odlité z betonu tu budou napořád,“ uvádí Ondřej Chybík.

„Představa, že se celá doprava ‚zautonomní‘ a parkovací domy nebudou potřeba, je v takovém případě děsivá, protože právě typologie parkovacích domů, především kvůli nízké výšce pater a hlubokým disposicím bez denního osvětlení, není možné jednoduše transformovat na jinou funkci. Parkovací věže z lehce demontovatelné a přemístitelné ocelové konstrukce jsou výrazně flexibilnějším řešením,“ dodává spoluautor projektu.

I jejich návrh, který je v současné době dokončován do podoby prototypu, pracuje s co možná nejmenším zásahem do vizuální stránky lokality, v níž má vyrůst. Architekti navíc chtějí, aby se takový objekt okolí nejen přizpůsobil, ale také jej zkvalitňoval. Proto mimo samotného parkování nabídne i další možnosti využití. Konkrétně se může stát místem pro úschovu kol i prodej zmrzliny nebo infopointem.

První realizovanou instalaci na českém území má i společnost Smart Parking, která svůj parkovací systém vybudovala v areálu jedné z moravských továren, tudíž je k dispozici pouze zaměstnancům podniku. Začátkem příštího roku by se ale měla pustit do výstavby šesti věží pro mladoboleslavskou Škodovku. Mimo jiné řeší i realizace přímo pro město, ve kterém automobilka sídlí. I to je však zatím ve fázi schvalování, podobně jako projekty pro Brno či Plzeň.

Problém s legislativou i informovaností

Jak je patrné, vertikální parkovací věže jsou trendem, který by si mohl brzy najít cestu i k nám. Ovšem aby se z této poněkud futuristicky vyhlížející formy parkování stala běžná záležitost, stále je třeba překonat několik překážek. Podle Jaroslava Schovánka mezi ty největší patří neinformovanost veřejnosti, která o těchto řešeních mnohdy ani netuší, a legislativa. Ta totiž v tuzemsku s parkovacími věžemi zatím vůbec nepočítá.

„Společně s úřady hledáme způsob, jak to celé uchopit. Musím říci, že se to daří a úřady nám začínají být nakloněny. Není pro ně jednoduché jednoznačně rozhodnout, jestli nás mají posuzovat jako zařízení, nebo jako stavbu. Každá realizace parkovací věže bude posuzována příslušným stavebním úřadem. A je jen na něm, jak rozhodne,“ uzavírá Schovánek.