Adidasky válcují tenisky od Nike. Poprvé v historii je o ně u nás větší zájem, hlásí Footshop

Modely jako Samba nebo Gazelle jsou obrovským hitem – a vidí to i Footshop. Ještě se nestalo, že by se adidaskám dařilo lépe než sneakers od Nike.

Filip HouskaFilip Houska

hajducek-adidas-2

Foto: CzechCrunch

Peter Hajduček, šéf Footshopu

1Zobrazit komentáře

Jestli vám přijde, že má dnes každý druhý na nohou nízké kecky s výraznými třemi pruhy, není to náhoda. Adidas díky modelům jako Samba nebo Gazelle popadl druhý dech a je z něj opět široce uznávaný lovebrand, z čehož těží mimo jiné český Footshop, jeden z největších evropských obchodů s teniskami. Vůbec poprvé v historii jsou u něj totiž adidasky prodávanější než sneakers od Nike, přičemž do popředí se derou i jiné dravé značky, které mají co ukázat. „Nike bude muset změnit svou strategii,“ říká pro CzechCrunch šéf Footshopu Peter Hajduček.

Je to trend, který převládá už pár měsíců. Poté, co Adidas zvládl ukormidlovat velký problém s rapperem Ye, s nímž spolupracoval na modelové řadě Yeezy, se opět vyhrabal z písku a vsadil na staré dobré klasiky v podobě takzvaných terrace shoes. Zhruba čtyřicet let staré modely oživil, postavil na nich mladistvou marketingovou kampaň a podařilo se mu je dostat na nohy prakticky všem. Především s nimi oslovil tiktokovou generaci, která si samby či gazelly zamilovala. A Nike jednoduše nestihlo reagovat.

Americká firma neměla tenisky, který by byly něčím výjimečné, a populární model Air Force 1 už nestačil. Ostatně jeho výrobu utlumila, aby dala přednost novým, svěžejším produktům. Jenže ani to nemusí být ta nejlepší strategie, jak si zákazníky znovu získat. „Nike za poslední roky omezovalo distribuci, odstřihlo většinu svých velkoobchodních partnerů, soustředilo se hlavně na budování vlastních prodejních kanálů. Jak se ale ukazuje, asi nešlo o ten nejlepší scénář,“ říká Peter Hajduček, šéf Footshopu.

Footshop je jedním ze streetwearových obchodů, který si růstu popularity tenisek od Adidasu všiml na vlastních číslech. Poprvé v jeho historii je o produkty německé značky větší zájem než o tenisky s ikonickou fajfkou v logu. „Od doby, co prodáváme Nike i Adidas, vždy dominovalo Nike. Letos je to ale naopak, hlavně díky modelům jako Samba, Gazelle nebo Campus, které chytily trend a převálcovaly trh,“ dodává Hajduček, ačkoliv přesná čísla prodejů nechce konkretizovat.

Právě toto trio modelů zažívá v posledních měsících až nečekaný boom. Nejde o žádné přelomové sneakers, ostatně vznikly už v osmdesátých letech. Adidas na nich ale postavil efektivní kampaň a dokázal jejich krásu ukázat i mladým lidem, kteří se s nimi fotí a natáčí na sociální sítě, protože jsou trendy. A to je zjevně klíč k úspěchu. Oblibu o samby, gazelly nebo campusy ale zvedá také probíhající evropský šampionát ve fotbale, jelikož právě ve fotbalovém prostředí se před čtyřiceti lety zrodily.

Něco podobného se stalo i před sedmi lety, kdy bylo okolo Adidasu haló v souvislosti s teniskami z řady NMD a ts echnologií Boost, která se ze sportovního segmentu dostala do lifestylu, přičemž velký hype měla i spolupráce se zmíněným rapperem Ye (dříve známým pod jménem Kanye West). To byly momenty, kdy se o Adidasu mluvilo více než o Nike, byť netrvalo dlouho, než se Nike znovu dostalo do popředí zájmu, který následně udržovalo.

„Z dlouhodobého pohledu, za dvanáct let v byznysu, jsem viděl různé situace a nepochybuji, že Nike znovu najde energii a spojení se zákazníky a bude nadále jednou z dominantních značek,“ zmiňuje šéf Footshopu. Bude ale muset pár věcí změnit. Tou první je zřejmě nastavení nové strategie, kdy by se firma měla více zaměřovat na velkoobchodní prodej, od kterého v posledních letech upouštěla, zatímco Adidas, ale i jiné značky jako Hoka, Asics nebo New Balance ho neomezovaly takovým způsobem jako Nike.

asics_1

Přečtěte si takéAsics rostou. A nebýt jich, možná není ani NikeNebýt Asics, není Nike. Válečný veterán stvořil tenisky, jejichž tátovský vzhled baví i po letech

Z větší otevřenosti by mohl těžit mimo jiné Footshop, kterému by se teoreticky mohly otevřít nové příležitosti ke kreativním partnerstvím. Dlouhodobě český streetwearový obchod se zastoupením v několika zemích Evropy spolupracuje právě s Adidasem, se kterým vymyslel několik nápaditých projektů, například nedávno v rámci edice Quell Beats. „Nike jako organizace je uzavřená, nedostupná a příliš nekomunikuje. Změna tohoto mindsetu nebude jednoduchá,“ zamýšlí se Hajduček.

Nike zároveň potřebuje být ve střehu kvůli rostoucí konkurenci – a ta se neukrývá jen v Adidasu. Stačí se podívat například na francouzskou značku Hoka, která díky svému výraznému designu baví nejen mladé, nebo na japonskou stálici Asics, která se pro změnu stala oblíbená u běžců. V neposlední řadě je třeba sledovat švýcarský brand On, který je podporovaný Rogerem Federerem a dělá věci, díky nimž se stává skutečně silným sportovně-módním hráčem. A má ho ráda i Zendaya.

„Vidíme, že u nás není až takový zájem o různé kreativní spolupráce, naopak zákazníci spíše prahnou po dalších, ne tak tradičních značkách. Mezi nejrychleji rostoucí u nás kromě Adidasu patří New Balance, Hoka, On, Asics nebo Birkenstock,“ dodává Hajduček.

Kavárnice z autobusové zastávky pobláznila LinkedIn. Za jejími dorty jezdí do Pasohlávek stovky lidí

Má miniaturní kavárnu a radí začínajícím podnikatelům, jak se nespálit. Jejím mentorem je Jan Vlachynský z brněnské skupiny Lidi z Baru.

Luboš KrečLuboš Kreč

Podívejte se na nejlepší příběhy, které jsme letos napsaliStory

Foto: archiv Kateřiny Ferbyové

Kateřina Ferbyová u své kavárny v Pasohlávkách

0Zobrazit komentáře

Už od dětství to byl její sen – péct cukrovinky a dorty. Když si hledala brigády, šla po koblihárnách či cukrárnách. Před třemi roky sebrala odvahu, vrátila se do rodných Pasohlávek, kde si pronajala autobusovou zastávku, a udělala z ní malou kavárnu. A protože se předtím učila u nejlepších – u Jana Vlachynského a jeho Lidí z Baru – podniku se daří. Ale nejen to, z Kateřiny Ferbyové se stala senzace na LinkedInu.

Pasohlávky jsou malá vinařská obec na půl cesty mezi Brnem a Mikulovem. Pro ty méně znalé zeměpisu stačí dodat, že to je to místo u novomlýnských nádrží při cestě do Chorvatska, kde vyrostl obří vodní park Aqualand Moravia. „Měla jsem vždycky jasno, že se budu chtít vrátit sem,“ směje se šestadvacetiletá majitelka Café Zastávka.

Při rozhovoru sedí venku, jinak to ani nejde – zasklená zastávka s modrými okny na jediném náměstí v Pasohlávkách je tak akorát velká, aby se do ní vešel pult a skromné zázemí, konzumace musí probíhat venku. „Je to svým způsobem výhoda, protože odbavíme hodně lidí. Kdybychom museli obsluhovat u stolku a roznášet, bylo by to mnohem složitější,“ dodává bakalářka oboru chemie v potravinářství.

Už teď se ale rýsuje zvětšení kavárny, jak ona sama s úsměvem říká: o celých 100 procent, takže z deseti na dvacet metrů čtverečních. Řeší už prý projekt s radnici, kde mimochodem zasedá v kulturní komisi, a hotovo by mělo být přespříští sezonu, tedy v létě 2026: „Já vím, že to je daleko a že to zní až komicky u tak malé budovy, ale já prostě nestíhám a s obcí jsme se na tom domluvili teprve teď.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Klíčová je zmínka, že Kateřina Ferbyová nestíhá. Do její mini kavárny, která si nabídkou a atmosférou nezadá s podniky z Karlína či Letné a která sbírá nadšená hodnocení od uživatelů na Googlu i Mapy.cz a v níž byl spokojený také Lukáš Hejlík, v průměru přijde hodně přes 100 lidí denně. Bývá to kombinace výletníků, místních a gastro turistů z bližšího i vzdálenějšího okolí. „A teď k nim přibyli lidé z LinkedInu,“ kroutí hlavou.

Na profesní sociální síti se totiž v posledních měsících stala hitem – její příspěvky, v nichž sdílí zkušenosti drobné podnikatelky a dává zábavnou a upřímnou formou rady, jak rozjet skromný byznys, sbírají stovky lajků a tisíce zhlédnutí. Její profil, kterému se začala intenzivněji věnovat až letos, už má přes čtyři tisíce sledujících.

Jeden příklad za všechny, tohle je úryvek z postu z tohoto týdne: „Řeknu Vám hrozný tajemství. Náš espresso tonic z menu jsem skládala tak, že jsem do googlu zadala: ‚Best tonic for espresso tonic‘. Vyjelo mi několik žebříčků, kde nejlíp vyšel double dutch indian tree, proto máme double dutch indian tree a lidi si ho fakt hodně chválí i ve srovnání s konkurencí… Někdy je to takhle stupidně jednoduché. Proč bych měla utrácet a kupovat 10 toniců a zkoušet, který je nejlepší, když to někdo už 100x udělal za mě?“

Dokonce se na ni začali obracet cizí lidé, jestli by jim neporadila, jak začít s kavárnou nebo jak již existující gastro provoz vylepšit. Zároveň sama dodává, že v podpoře a mentoringu těch, kteří jsou na startu byznysové kariéry a cílí na nějaký obyčejný, třeba řemeslnický segment, vidí jednak smysl, jednak potenciální příležitost do budoucna: „Ale teď to není na pořadu dne.“

Ona sama se učila od skutečných mistrů oboru (a také improvizace, která je jí též vlastní) – jejím kamarádem je Jan Vlachynský, spoluzakladatel populární brněnské firmy Lidi z Baru, která na jihu Moravy provozuje legendární podniky jako hotel Anybody či bary Super Panda Circus nebo 4pokoje. Pro Vlachynského navíc Ferbyová i pracovala: „Nastoupila jsem k nim těsně před covidem, když jsem se vrátila z dvouletého pobytu v Kanadě. Už jsem věděla, že budu chtít podnikat, ale potřebovala jsem ještě získat nějaké zkušenosti.“

A Vlachynský, guru brněnské gastro scény, své kamarádce skládá poklonu: „Kačka je obrovsky našláplá a jsem naprosto přesvědčený, že o ní ještě hodně uslyšíme. Neskutečný dříč, energie, se kterou jde do čehokoliv, je nakažlivá a pro mě osobně je velkou inspirací. Ani trošku nepřeháním. Tam, kde ostatní vidí problém, ona najde příležitost a řešení, možná i díky tomu, že má mnohem větší porci odvahy, než je běžné.“ A ještě dodává: „Pro mě vlastně Kačka ztělesňuje ryzí podnikatelský mindset, kéž by takových lidí bylo víc.“

vlachynsky-jan

Přečtěte si takéKrál brněnských barů, který prodal 300 tisíc turbomoštů za sezónuProdal 300 tisíc turbomoštů za sezónu. Je lepší nic nevědět a zkoušet, říká Jan Vlachynský

Navíc spolu s Lidmi z Baru mají i dnes společný byznys, ovšem nejde o Café Zastávka, které je plně v rukou Kateřiny – v zimě se spojili a na brněnském Zelném trhu postavili před Vánocemi stánek se svařeným vínem a punčem. To se osvědčilo, takže i letos tam na trzích budou lidé moct ochutnat Dědečkův svařák.

Zima představuje pro Ferbyovou období, kdy může načerpat energii, dotáhnout resty, uzavřít účetnictví… Kavárna je totiž v provozu jen od března do října. Tak to bylo rozplánované už při startu v červnu 2021: „Přes sezonu nám to tady funguje velmi dobře, hlavně teď, ale v zimě si to moc neumím představit. Vždyť tady není kam si sednout, lidé si kávu a dortíky berou na trávu či na deku. Až budeme mít hotovou nástavbu, pak uvidíme.“

V kavárně se otáčí majitelka se třemi kolegyněmi, v menu jsou kromě stabilní nabídky točené zmrzliny, nealka, místního vína a různých káv v ceně od 50 korun (za espresso) do 85 korun (flat white) také sladkosti. A ty jsou takřka výhradně dílem Kateřiny Ferbyové: „Peču si všechno sama. A když jsem unavená a chci si odpočinout, objednávám od Šárky Divácké,“ zmiňuje vyhlášenou brněnskou cukrářku a se smíchem dodává: „Ale to mi pak lidé vynadají, že přijeli na moje dorty a že jsem je zklamala.“

Nejraději prý peče piškotové dorty, u kterých se snaží, aby byly lehké a strávníci poté, co je sní, měli ještě sílu na procházku či vyjížďku. Dává do nich proto málo cukru, šetří i máslem. Její nejoblíbenější klasikou je dost Míša. „Zároveň je dobré vědět, což jsem se naučila až za chodu, že dezerty nejsou to, na čem kavárna vydělává. Na těch jsem v lepším případě na nule. To, co vydělává, je samozřejmě pití, které si k nim lidé objednají,“ připomíná.

Z Kateřiny Feryové při povídání srší nadšení a pozitivní vibes obklopují celou kavárnu, kolem které se lidé srocují v podstatě hned po jejím otevření po desáté o všední dny a po deváté o víkendy (zavřeno bývá v pondělí).

Na jaře kvůli svému podnikatelskému snu dokonce přerušila studium na vysoké škole, resp. po získání bakalářského titulu se rozhodla nepokračovat na magistra: „Vím, že tohle je něco, co jsem vždycky chtěla dělat. Mám tolik nápadů, co bych tu ještě chtěla udělat. Co víc si můžu přát?“