Minisérie inspirovaná dílem slavné Agathy Christie se na Netflixu objevila teprve před pár dny, velmi rychle se ale dostala mezi nejsledovanější novinky platformy. Sedm ciferníků Agathy Christie vyšlo symbolicky v lednu, kdy od smrti autorky uplynulo přesně padesát let, a znovu připomíná fenomén, který se ani po půlstoletí nevyčerpal. Christie je podle Guinnessovy knihy rekordů nejprodávanější ženskou autorkou všech dob a jejích knih se podle dostupných odhadů ve světě prodalo mezi dvěma až čtyřmi miliardami výtisků. Předstihl ji pouze William Shakespeare a v širším měřítku pak už jen Bible.

A právě do téhle dlouhé řady úspěchů se teď zapisuje i nová netflixovská minisérie. Ta vychází z méně známého příběhu Agathy Christie a většinu času se odehrává v prostředí venkovského sídla, tedy v kulisách, které jsou pro její tvorbu typické. Právě uzavřená a přehledná prostředí patří k hlavním důvodům, proč tyto příběhy fungují i po desítkách let.

Christie často zasazovala zápletky do míst, kde se podezření přirozeně vztahuje na všechny přítomné. Ať už šlo o vlak, loď, malou vesnici nebo jeden dům. Jak připomíná The Economist, tyto „malé světy“ umožňují, aby byl na konci příběhu znovu nastolen řád. Zatímco u moderních špionážních či kriminálních sérií bývá vítězství jen dočasné a zlo se vrací v další epizodě, u Christie má rozuzlení definitivní podobu: když se zavře kniha nebo doběhnou titulky, svět je znovu srovnaný.

Dalším důvodem, proč příběhy Agathy Christie nestárnou, jsou hlavní postavy. Hercule Poirot ani například slečna Marplová nepůsobí jako hrdinové akčních kriminálek. Poirot je malý, pečlivý a marnivý muž s navoskovaným knírem, Marplová zase starší neprovdaná žena z anglického venkova. Literární historička Gill Plain pro web Luxury London upozorňuje, že právě jejich „obyčejnost“ je klíčová: oba jsou podceňovaní outsideři bez výjimečných schopností a pracují s pozorováním, zkušeností a porozuměním lidského chování. Díky tomu mají čtenáři i diváci pocit, že se mohou na pátrání aktivně podílet a skládat si stopy spolu s nimi.

Seven Dials na tento princip nenavazuje přes detektiva v klasickém smyslu, ale spíš přes způsob, jakým pracuje s očekáváním publika. Ústřední postava Lady Eileen nepůsobí jako někdo, kdo by měl od začátku situaci pevně v rukou, a seriál si trochu dává čas, než ukáže, že její role je mnohem aktivnější, než se zdá.

Vliv Agathy Christie se tedy dokonale a nenásilně přizpůsobil době, z knížek přeskočila na prkna divadel, plátna kin i obrazovky mobilů. Například divadelní hra Past na myši se v Londýně hraje nepřetržitě od roku 1952 a je nejdéle uváděným divadelním titulem na světě. Filmové adaptace, od klasické Vraždy v Orient expresu ze 70. let až po novější verze s Kennethem Branaghem, oslovují nové generace diváků. I proto, že stojí na zápletce a jasné struktuře, nikoli na vnitřních monolozích nebo složité akci.

Co se knížek týče, i těm se nadále daří. „Agatha Christie je u nás dlouhodobě jedna z těch autorek, které se prodávají samy od sebe. Má obrovský a věrný okruh čtenářů, její knihy jsou pořád v oběhu a lidé se k nim vracejí bez ohledu na to, jestli zrovna běží seriál nebo ne,“ říká pro CzechCrunch Dušan Murčo, country manager knihkupectví Martinus. A dodává, že vliv seriálu zatím nijak výrazněji nepociťuje. „Realita je u nás spíše klidná. Zatím nevidíme žádný výrazný výstřel.“

Podobně situaci popisuje i Martina Bekešová, odpovědná redaktorka knih Agathy Christie v nakladatelství Euromedia. Podle ní nejsou nové adaptace zajímavé ani tak tím, že by zásadně měnily prodeje, ale spíš tím, jaký typ knih se díky nim znovu dostává do pozornosti. „I proto jsme na podzim loňského roku znovu vydali Záhadu sedmi ciferníků, jejíž adaptace se teď objevila v nabídce Netflixu,“ říká.

Podle Bekešové právě v tom spočívá hlavní přínos podobných projektů. „Na prodejích se to neodráží až tak zásadně, ale zvyšuje to povědomí o autorce a rozsahu jejího díla,“ vysvětluje. Zatímco nejznámější romány se prodávají dlouhodobě stabilně, adaptace méně proslulých knih připomínají, že Christie nenapsala jen několik ikonických detektivek, ale velmi široké spektrum příběhů.

Zkušenost Euromedie podle ní potvrzuje i práce s filmovými adaptacemi, v nichž v posledních letech hraje hlavní roli Hercula Poirota herec Kenneth Branagh. „Ne náhodou jsou právě nejznámější tituly opakovaně adaptovány – v tomto směru největší úspěch zaznamenala Branaghova adaptace Vraždy v Orient expresu z roku 2017,“ přibližuje Bekešová. Právě u této knihy nakladatelství vydalo reedici s filmovou obálkou a kvůli zájmu čtenářů muselo dělat dotisk.

Vedle reedic pracuje nakladatelství i s formátem. „Udržet zájem o autorku, která nás opustila před padesáti lety, jen prostým znovuvydáváním jejích děl je prakticky nemožné,“ říká Bekešová. Proto Euromedia vydává tematicky laděné povídkové výbory a připravuje nové edice s ilustrovanými obálkami. „Každoročně u nás vychází zhruba šest reedic a jejich vydání není prodělečné,“ dodává.