Larry Ellison, zakladatel společnosti Oracle, je velmi umanutý muž – možná ne tak jako Elon Musk, kterému mimochodem půjčil na nákup Twitteru, ale docela dost. Ostatně ne náhodou je v žebříčcích nejbohatších lidí světa podle Forbesu i Bloombergu v první pětce. Přestože je mu 80 let a má tolik peněz, že by mohl jeden rok financovat kompletní provoz českého státu, pořád je hodně aktivní v byznysu. Tento týden dokonce vystoupil před analytiky při ohlášení kvartálních výsledků společnosti, kterou založil a jejímž je technologickým ředitelem. A u toho oznámil bombu. Jadernou bombu.

Což o to, Oraclu se podobně jako dalším výpočetním kolosům dařilo ve druhém čtvrtletí roku 2024 skvěle: příjmy byly o osm procent vyšší než loni a dosáhly 13 miliard dolarů, přičemž zisk činil tři miliardy. Akcie reagovaly růstem o více než deset procent. A vlastně by se tomu asi nevěnovala moc velká pozornost – Oracle je specialistou na databáze, už dávno vsadil na využití cloudu a umělé inteligence, a tak podává stabilně velmi dobré ekonomické výkony.

Jenže tento mítink s analytiky z Wall Street byl trochu jiný. „Dovolte mi říct něco, co bude znít bizarně. Jasně, řeknete si, že on mluví pořád o nějakých bizarnostech… To už teda asi musí být opravdu bizár,“ rozesmál podle serveru CNBC Ellison investiční experty. A ještě předtím je ujistil, že spotřeba energie je v datacentrech kvůli výpočetním nárokům umělé inteligence „šílená“.

A tak jeho týmy začaly pracovat na unikátním projektu, který, pokud by uspěl, může zásadním způsobem pomoct rozvoji energetiky nejen v Oraclu, ale v podstatě v celém světě: na datacentru, které bude pohánět elektřina z malých modulárních reaktorů. Už dnes staví Oracle výpočetní huby, které mají příkon 800 megawatt (to je pro srovnání roční spotřeba zhruba 250 rodinných domů). Ovšem v přípravě je i gigawattové centrum plné GPU čipů od Nvidie a právě pro něj chce Oracle postavit jadernou elektrárnu.

„Už máme i pozemek a stavební povolení pro tři malé reaktory,“ dodal Ellison, aniž by upřesnil, o jakou lokalitu jde. Je zjevné, že s ohledem na byrokracii, dlouhé lhůty a zamrzlé povolovací procesy to určitě nebude v Česku, nejspíš ani v Evropě, ale velmi pravděpodobně na Ellisonově domácí půdě, tedy v USA.

Může se to zdát napoprvé jako fantasmagorie, ale při bližším pohledu už tolik ne. O tom, že výpočetní výkon, který pro svou práci potřebuje umělá inteligence, bude znamenat extrémní nápor na energetickou infrastrukturu, už se mluví nějakou dobu. Procesory od Nvidie i jejích konkurentů, které pohání jazykové modely typu ChatGPT, jsou násobně „hladovější“ než klasické počítače.

Pro srovnání: americký Forbes spočítal, že jen čipy Nvidie, kterých loni vyrobila 3,8 milionu kusů, za rok spotřebují tolik energie, kolik by stačilo na svícení a topení v 1,3 milionu domácností. Tolik proudu ročně vyprodukuje jaderná elektrárna Temelín. Jde přitom v podstatě o skokový nárůst (boom AI trvá pár let) a na trh postupně chrlí další a další mikroprocesory i Intel či AMD, na technologii sází všechny kolosy od Googlu přes Metu a Apple až po automobilky, takže využití umělé inteligence je pořád ještě na začátku. V nejbližších letech proto jak výroba čipů, tak rozvoj speciálních datacenter vhodných pro strojové učení půjde dramaticky nahoru. A s tím i spotřeba energií.

A jaderná energetika by v takovém kontextu mohla být řešením, čím dál častěji se tak hovoří o její renesanci, protože štěpení atomů neplodí emise a dodává elektřinu, na rozdíl od solárů či větrníků, neustále a bez výkyvů. Problém je, že výstavba nukleárních elektráren je extrémně náročná, zdlouhavá a drahá. O malých modulárních reaktorech se už nějakou dobu hovoří jako o možném řešení tohoto rébusu: jejich výkon je do 300 megawatt (velké bloky bývají do tisíce megawatt) a měly by být levnější i rychleji postavené.

Jenže jde o experimentální řešení, žádný plně funkční malý modulární reaktor ještě nikde nestojí. Nejblíž mu jsou v Číně a v Rusku, kde vyšli mimochodem z technického řešení, které pohání jaderné ledoborce. Poměrně blízko plně funkčnímu prototypu jsou i v Japonsku, americká společnost NuScale Power chce mít jeden SMR (zkratka small nuclear reactor) hotový do roku 2030.

I v Česku se s nimi výhledově počítá, společnost ČEZ ve své strategii píše, že první malý modulární reaktor by měl stát v Temelíně a další v prostorách někdejších uhelných elektráren v Tušimicích a Dětmarovicích. Jenže časový rámec je ještě vzdálenější než v případě dostavby Dukovan – ty by podle rozhodnutí vlády měla korejská společnost KHCP začít rozšiřovat v roce 2029 a projekt dokončit v polovině 30. let, to vše s cenovkou 400 miliard. Už nyní ale panují pochyby, zda je takový harmonogram i rozpočet realistický, protože jaderné projekty různě po světě vždy trvají déle a stojí mnohem víc.

No a ty malé jaderné reaktory? V Česku se jejich vývoji věnuje společnost ÚJV Řež, kterou ovládá ČEZ. A ten na svých stránkách píše: „Hlavním cílem programu SMR Skupiny ČEZ je vybudovat 3 000 MWe instalovaného výkonu v SMR v ČR do konce 40. let. […] Technologický partner, který bude vybrán, musí být především schopen dodat bezpečnou a zároveň konkurenceschopnou technologii v potřebném čase.“

A teď zpátky k Oraclu. Význam toho, že podobně silná a bohatá technologická firma oznámí, že chce stavět jadernou elektrárnu, tkví v tom, že to je silná a bohatá technologická firma. Když měli dobývání vesmíru na starost státní úředníci, moc se to nikam od roku 1969, kdy lidé vstoupili na Měsíc, nevyvinulo, dokud nepřišel Elon Musk se SpaceX. Technologičtí titáni jako Ellison či Musk mají nepochybně mnoho slabin a temných stránek, ale tah na branku se jim a jejich firmám obvykle upřít nedá.

Energetika, a ta jaderná speciálně, byla dosud stranou jejich zájmu. A vlastně obecně mimo zorné pole technologického světa. To by se ale mohlo změnit právě tím, jak extrémně energeticky náročné budou produkty, které Oracle, Google či Microsoft nabízí. Bude pak i v jejich zájmu, aby rozvoj například jaderné energetiky šel dopředu mnohem rychleji, než čeho byl svět dosud svědkem.