Navenek je to přesně ta hra, ze které by moje desetileté já mělo šok a zástavu srdíčka. Po všech možných závodech na kluzácích, příbězích o dospívajících rytířích Jedi nebo naopak prozkoumávání temné strany Síly je tu velmi jednoduchý námět, ale o to lákavější: nejste ani ten nejmenší padawan, ovládáte maximálně tak ošoupaný blaster za pasem a vaším jediným cílem je přežít. Nehledě na morální otázky a zásady, klidně za cenu okrádání a zabíjení jiných. Nová videohra Star Wars Outlaws nabízí možnost vžít se do kůže „tak trochu“ Hana Sola v dívčím provedení. Což zní samozřejmě skvěle. Ale znáte to, koupíte si pytlík oříšků a všechny skořápky vypadají podobně lákavě. Jenže některé jsou prostě prázdné.

Přitom v tomhle pytlíku je tak nějak všechno, na co byste u her podobného typu pomysleli. Hlavní úkoly, menší aktivity napojené na vedlejší postavy. Akční střelba, nepřátelské základny plné třpytivých cetek téměř žadonících o šlohnutí. Páčení zámků, jízda na speederu, zvířecí kamarád, karetní hra ve hře a hry na automatech ve hře. Uf. Po chvíli z toho jde hlava kolem a obsah vám vystačí i na mnoho desítek hodin.

Sami Outlaws se chlubí, že jsou prvním titulem ze světa Star Wars s otevřeným světem. Nehledě na to, jak moc vachrlaté tohle prohlášení je, otevřený svět tu skutečně najdete. A hned několik světů. Poté, co se dostanete z první lokace, která vás spíš naučí základní mechaniky a pravidla, se vydáte na měsíc Toshara a z něj pak na několik dalších míst. Prozkoumáte zasněžené město i slavný písečný Tatooine a mezitím si zalétáte ve vesmíru a rozstřílíte pár stíhaček Impéria.

V tom je asi největší síla samotné hry. Krajinky a obloha, na které se vyjímá například obří sousedící planeta nebo padající meteority, hned navodí starwarsovskou atmosféru. Hlavní dějová linka vás zavede například do údolí se zřícenou lodí, kterou už pomalu pohltila příroda. Do rudě zářících jeskyní podivného původu. Nebo na sterilní vesmírnou stanici, kde se proplétáte úzkými chodbami, až se ve finále dostanete do otevřeného prostoru plného stormtrooperů a nezbyde než vytáhnout blaster.

Vývojáři ze studia Massive Entertainment se navíc rozhodli lehce vybočit ze zavedených postupů v hrách od gigantu Ubisoft, pod kterého spadají, a řadu míst, zajímavostí nebo pokladů musíte objevit tak trochu sami. Mapa není přeplněná otazníčky a mimozemské planety vysloveně vybízejí k průzkumu. Jenže kdo by hrál hru ze světa Star Wars jenom proto, aby se toulal pustinou?

Kredity nikdy nebudou stačit

Hlavní postavou Outlaws je Kay Vess, dívka s účesem, za který by se nestyděli ani rockeři ze 70. let. Není to žádná hrdinka rebelského nebo partyzánského střihu jako její kolega Cal Kestis z nedávné hry od konkurenčního studia Star Wars Jedi: Survivor. Kay je schopná, ale obyčejná zlodějka s nijak velkými cíli. Ukradla loď, potřebuje se zbavit odměny, kterou mstivý (i lstivý) mafián vypsal na její hlavu, a zároveň se rozhodne podniknout loupež nebývalých rozměrů. Ne proto, aby si něco dokázala, ale prostě pro prachy.

Postupem hry možná i některé z vás napadne jméno z nedávného skvělého seriálu ze světa Star Wars, ve kterém exceloval Diego Luna: Andor. Hlavní hrdina taky nebyl žádný svatoušek, natož aby máchal světelným mečem a zachraňoval bezbranné.

Jenže postupně jeho postava projde vývojem, který není laciné „from zero to hero“, a na konci víte, že kdyby byl váš parťák, položili byste za něj život. Získá zkušenosti, novou perspektivu a především charisma. Zato zlodějka Kay Vess nikterak velkým vývojem neprochází. V dvacáté minutě i dvacáté hodině reaguje na dění kolem sebe podobně odtažitě, mixem sebevědomí a nervozity, který během pár dialogů šustí papírem.

Přitom v její postavě a příběhu se skrývá obrovský potenciál. Vždyť kdo z nás nemá rád klasické heist movies, filmy ve stylu Dannyho parťáků? Jak je seriál Andor drsný a nesmlouvavý, tak nálada Star Wars Outlaws je naprosto opačná, skoro jako u filmového blockbusteru. Hra cílí na mladší publikum a místo mrazivých momentů přináší spíš vtípky či hravé pokyny Kay směrem k jejímu zvířecímu kamarádovi. Což může být osvěžující. Právě tady se ale občas projeví ona prázdnota.

Jako příklad dobře slouží systém mafiánských kartelů, které ve hře existují. Jsou čtyři, nejedno srdce zaplesá, když se na seznamu v čele jednoho z nich objeví i Jabba Hutt. Kay pro ně může plnit různé zakázky a tím si zvyšovat prestiž, čímž získá přístup do nových míst a ke speciálnímu zboží. Zároveň v rámci hlavního příběhu občas jednomu syndikátu pomůže a druhý zase podrazí. Dalo by se očekávat, že to bude mít nějaký vliv na její psychiku nebo chování – přece jen je rozdíl, jestli nosíte plášť hrubých Huttů, nebo spolupracujete s elegantní femme fatale Qi’rou z Rudého rozbřesku. Jenže z nějakého důvodu se tvůrci rozhodli, že ne. Kay příběhem proplouvá v jistých ohledech až chladně, bez názoru.

Naštěstí má ale po boku Nixe, ušatou potvůrku, která se chová jako superschopný pes. Jednou napadne strážného, jindy jako roztomilý malý kapsář obere nic netušící prodavače, pak zase nastraží past na alarm. Anebo odláká pozornost hlídky a vytvoří prostor pro Kay, která se okolo nenápadně protáhne. Mimochodem plížení je ve hře mnohem víc, než by člověk z trailerů a ukázek dopředu čekal, a bohužel také není provedeno úplně bezchybně – často nutí hráče postupovat přesně vytyčenou cestou, než aby mu dalo volnost (když je to ten otevřený svět…).

Možná to vyznívá hodně kriticky, jako by Outlaws byli průšvih. To není pravda, ve spoustě prvků jsou vydaření: můžete si tu třeba zahrát upravenou karetní hru Sabacc, jakýsi mimozemský poker, u kterého si dáte pauzu od kosení stormtrooperů, jako to uměl Gwent v Zaklínači. Přestřelky ve vesmíru ve vaší hbité lodi možná nejsou nijak zvlášť sofistikované, ale tak akorát akční. Některé zvraty překvapí a strhnou po vzoru filmů. A naprostá drobnost, jako je páčení zámků, je tu provedena jako zábavné doplňování cvakání do rytmu.

Nicméně jádrem by měly být hlavní hrdinka, příběh a hratelnost. Jenže Kay je nemastná, neslaná, ústřední dějová linka je až příliš plná takzvaných fetch questů (infiltruj – najdi – přines) a mnoho činností, včetně zmíněného plížení, se po pár desítkách hodin začne opakovat. Potenciál ve skořápce by tu byl, jádro uvnitř by si ale zasloužilo ještě trochu péče.