Vláda České republiky předložila 9. prosince 2024 Poslanecké sněmovně legislativní návrh na změnu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Podle tiskového oddělení ministerstva životního prostředí novela přináší tři zásadní změny pro lepší ochranu životního prostředí – konkrétně vyšší ochranu stromů při výstavbě, účinnější ochranu ohrožených druhů a vyhlášení národního parku Křivoklátsko.

První čtení proběhlo 13. února 2025, přičemž druhé čtení bylo v dubnu 2025 přerušeno. Poslanci předložili přes 40 pozměňovacích návrhů. Druhé čtení pokračovalo na schůzi 6. května 2025, značná část diskuzí se tehdy týkala nového národního parku Křivoklátsko. Opoziční ANO a SPD se kvůli svému nesouhlasu se vznikem tohoto parku snažili schůzi blokovat. Ředitelé čtyř českých národních parků (Podyjí, Šumava, KRNAP a České Švýcarsko) napsali otevřený dopis, v němž se negativně vyjadřují k některým pozměňovacím návrhům, zejména tomu s číslem 6623, který má umožnit znovu projednat a dohodnout v nově postavených radách národního parku již jednou dohodnuté a nyní platné a účinné strategické dokumenty.

Upozorňují i na to, že by novela umožnila různé preventivní zásahy a zablokovala by rozšiřování přirozeného vývoje. Na druhé straně zástupci obcí ze Šumavy a Českého Švýcarska protestují proti současnému směřování rozvoje národních parků a s dopisem ředitelů národních parků nesouhlasí. Jakkoli je tato problematika jistě důležitá, není předmětem tohoto článku. Ten se zaměřuje na oblast, která není tak veřejně diskutovaná, přestože se týká otázek s podstatným praktickým dopadem na výstavbu a neúnosné prodlužování povolovacích procesů v České republice.

Méně diskutovaná, ale o to důležitější změna: druhová ochrana

Tento článek se zaměřuje na tzv. druhovou ochranu. V říjnu 2024 vyšel v časopisu Ochrana přírody text s titulkem Zamyšlení nad potřebou změny nastavení druhové ochrany, který byl psán z pohledu úředníků Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Je nutné dodat, že problémy uváděné v článku trápí i ty, kteří o udělení druhových výjimek žádají. V konečném důsledku znamenají prodloužení povolovacích procesů i o deset a více let a navyšují náklady, které se logicky promítnou do cen nemovitostí. Pokud však autoři doufali, že místo psaní rozsáhlých elaborátů a účasti na soudních sporech budou mít více času na zajišťování aktivní péče o vzácné druhy a že dojde k racionalizaci zvláštní druhové ochrany, obávám se, že k tomu nedojde.

Lze souhlasit se všemi negativy, která jsou v odkazovaném článku uvedena – tj. že někteří účastníci povolovacích řízení ve výjimce spatřují nástroj k řešení jinak neřešených systémových problémů či poslední pojistku k zastavení nežádoucích záměrů. Souhlasit je třeba i s tím, že soudy jsou při rozhodování odtrženy od praxe. Nicméně to, co k těmto negativům vede, se v novele zákona na ochranu přírody a krajiny neřeší. Dá se tedy i nadále očekávat, že prokazování a odůvodňování podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení a existence jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu bude i nadále podrobováno stejným námitkám jako doposud. Ostatně, nejčastější a nejúspěšnější bývá námitka nedostatečného odůvodnění při udělování výjimky.

V dosavadním znění zákona jsou zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů členěny podle stupně jejich ohrožení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené (§ 48 odst. 2 zákona). Nově je navrhováno rozdělení do tří kategorií ochrany, přičemž již vznikl návrh nového seznamu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, který vypracovala Agentura ochrany přírody a krajiny. V I. kategorii jsou zařazeny ty zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, které je třeba chránit nejpřísněji. II. kategorie zahrnuje ty druhy, které vyžadují ochranu jedinců avšak neohrožuje je běžné obhospodařování pozemků. A III. kategorie se zaměřuje na ochranu místních populací nebo biotopů, tj. nikoli jednotlivých jedinců.

Základní ochranné podmínky zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů spadajících do I. a II. kategorie jsou obsaženy v § 49a a týkají se fakticky těch negativních činností, jako doposud (tj. zákazy sbírání, trhání, poškozování či ničení rostlin a obdobně živočichů apod.). Ochranu druhů zařazených do III. kategorie upravuje § 50, kde jejich odebrání, držení a využívání je možné jen v rozsahu a způsobem, který neohrozí místní populaci a nepoškodí biotop druhu. Povolování druhových výjimek nedoznalo podstatnější změny, ustanovení § 56 pouze spojilo (resp. rozšířilo) přísnější požadavky na jejich udělování, které byly obsaženy v původním odstavci 2 a které se týkaly druhů, jež jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, a to na všechny zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin.

Systémové změny chybí, obavy přetrvávají

Až praxe ukáže, zda bude znamenat změna rozdělení druhů do nových kategorií ochrany a nový seznam zvláště chráněných druhů urychlení procesu udělování výjimek, či zda se průtahy v řízení přesunou pouze do jiných stupňů povolovacího řízení. Obavy jsou však stále na místě, jelikož žádná koncepční změna ve smyslu systémového řešení navržena nebyla.