Rosie je kříženec stafordšírského bulteriéra a shar pei a australský podnikatel Paul Conyngham ji adoptoval v roce 2019 z australského útulku – těsně před covidovými lockdowny, které mu pak pomohla zvládnout. O pět let později jí veterináři diagnostikovali rakovinu žírných buněk. Chemoterapie ani operace nestačily, nádory se šířily a odborníci odhadovali, že jí zbývá jen pár měsíců života. Víc udělat nešlo, aspoň ne konvenčními metodami. A tak její pán sedl k ChatGPT a začaly se dít věci.

Conyngham má k umělé inteligenci blízko: působí jako konzultant v oboru AI a coby datový inženýr má sedmnáctiletou praxi v oblasti strojového učení, je spoluzakladatel firmy Core Intelligence Technologies a byl ředitelem Australské asociace pro datovou vědu a AI. Při záchraně svého pejska se proto rozhodl použít to, co umí nejlépe – s pomocí umělé inteligence.

Prvním krokem byla právě konzultace s ChatGPT. „Přišel jsem s plánem, jak to celé uchopit,“ řekl pro deník The Australian. Chatbot mu doporučil nechat sekvenovat Rosiin genom, tedy porovnat DNA zdravých buněk s DNA nádoru a najít místa, kde k mutacím došlo. „Je to jako mít původní motor auta a pak jeho verzi po 300 tisících kilometrech – porovnáte je a vidíte, kde je poškození,“ dodal.

První krok ho vyšel na tři tisíce australských dolarů (zhruba 45 tisíc korun) a oslovil s ním Ramaciotti Centre for Genomics na University of New South Wales (UNSW) v Sydney, jedno z předních genomických pracovišť v Austrálii. Centrum mu předalo přes 320 gigabajtů dat zapsaných ve čtyřech písmenech: A, T, C a G. Kdyby se Rosiin genom vytiskl na papír, výsledný štos by byl přes dvacet pater vysoký.

Ředitel centra Martin Smith si neobvyklý požadavek zapamatoval. „Dostáváme různé podivné dotazy, ale tento byl výjimečný,“ řekl pro The Australian. Centrum přímé zákazníky obvykle odmítá – interpretace genomických dat je totiž nesrovnatelně složitější než samotné sekvenování. Conyngham ale Smithe přesvědčil tím, že při každé schůzce přišel s hotovými výsledky. „Bylo to jako se studentem, který si vždycky udělal domácí úkol,“ dodal.

Pomocí AI nástroje AlphaFold od Googlu, jehož tvůrci v čele s Demisem Hassabisem za tento program získali Nobelovu cenu za chemii, Conyngham vymodeloval protein c-KIT, který hraje klíčovou roli při vzniku nádorů žírných buněk. V Rosiiných datech vypadal jinak, než má. Identifikoval tedy slabá místa proteinu a začal hledat sloučeniny, které by je mohly napadnout. Narazil na lék používaný v USA k léčbě jiného typu rakoviny u lidí, útočící na podobný protein. Jde o propojení, které dosud nikdo nepopsal.

Farmaceutická společnost mu ale lék odmítla poskytnout. „Vítr mi přestal vát do plachet,“ uvedl Conyngham. Tehdy do hry vstoupil znovu univerzitní expert Smith s novým nápadem: na vývoj mRNA vakcíny. Technologie, která se proslavila během covidu, funguje tak, že do těla dopraví genetické instrukce, imunitní systém se je naučí a začne sám útočit na rakovinné buňky. Conyngham se tak pustil s pomocí AI do práce znovu.

Smith ho propojil s Pallem Thordarsonem, islandským profesorem, ředitelem UNSW RNA Institute a průkopníkem nanomedicíny. Conyngham mu předal svá data zhuštěná na půl stránky receptury. Thordarson z nich vyrobil personalizovanou mRNA vakcínu. „Toto je poprvé, co byla taková vakcína navržena pro psa,“ prohlásil profesor pro The Australian. „Rosie nás učí, že personalizovaná medicína může být velmi účinná a lze ji vytvořit v krátkém čase.“

Zbýval poslední problém: schválení pro aplikaci experimentálního léku. Conyngham strávil tři měsíce psaním stostránkové dokumentace. Nakonec ho zachránila shoda okolností, americká nadace Canine Cancer Alliance narazila na univerzitní článek o jeho snaze a zprostředkovala kontakt s Rachel Allavenaovou, profesorkou z Queenslandské univerzity, která měla potřebné certifikace.

Loni v prosinci Conyngham absolvoval desetihodinovou cestu autem na kliniku ve městě Gatton. Výsledky překvapily i ostřílené vědce. Nádor na Rosiině hleznové kosti, velký jako tenisový míč, se postupně smrskl na polovinu. „Byl to ten moment, kdy si řeknete: kruci, ono to funguje!“ řekl Martin Smith s tím, že případ logicky vyvolává otázku, proč podobný přístup nefunguje i u lidských pacientů. Allavenaová doplnila, že Rosie vypadá zdravěji a pohybuje se s větší lehkostí. Ostatně v lednu přeskočila v psím parku plot, aby pronásledovala králíka.

Paul Conyngham, tedy muž, který tohle celé dal do pohybu, progres své psí hrdinky pravidelně dokumentuje třeba i na sociální síti LinkedIn. Tam nedávno napsal, že se u něj schází také velké množství žádostí jiných majitelů nemocných psů, kteří jej prosí o pomoc.

Připravil pro ně dokonce formulář s tím, že udělá, co bude v jeho silách. Zároveň už pracuje na druhé vakcíně pro Rosie, zaměřené na nádory, které té první vzdorovaly. A vědci z univerzity mu s ní opět pomáhají.

Příběh Rosie přichází ve chvíli, kdy mRNA vakcíny proti rakovině zažívají globální vzestup. Ve více než 150 klinických studiích se testuje jejich účinnost u melanomu, rakoviny slinivky, plic a mozku. Například kombinace vakcíny od Moderny s lékem Keytruda snížila riziko návratu melanomu po operaci o téměř polovinu. A první komerční schválení vakcíny pro lidi odborníci očekávají kolem roku 2029.