Celé zařízení by ve své finální podobě mělo umožnit výšku tisku až do 3,2 metru a délku 5,6 metru. Na místo stavby bude tato obří robotická tiskárna dopravována bez nutnosti velkých nákladních automobilů. Ty navíc nebudou muset na místo dopravovat ani již zmíněné bednění či velké prefabrikáty. Díky tomu je takovéto řešení mnohem levnější a přívětivější vůči životnímu prostředí než postupy dnes běžně uplatňované.
Foto: TUL
Koncept 3D tiskárny pro tisk budov z Liberce
„Výroba cementu představuje velkou zátěž pro životní prostředí, a navíc nám docházejí potřebné suroviny, jako jsou kamenivo a štěrky. My chceme stavět lehké tenkostěnné betonové a nekonvenčně vyztužené konstrukce, které spotřebu materiálu značně sníží,“ přibližuje cíl projektu Jiří Suchomel z Fakulty umění a architektury TUL.
Navíc podle něj taková technologie vnese do architektury nezvyklou rozmanitost: „Tato technologie totiž umožňuje tisk komplikovaných tvarů a dokáže vyhovět i náročným a neobvyklým požadavkům.“
Jednotlivé díly, kompatibilní jako kostky LEGO, je zařízení schopné tisknout na místě konečného umístění. To se týká především svislých stěn objektu. Vodorovné části budou tisknuty na zemi a následně přenášeny na místo určení.
V libereckých laboratořích již proběhlo úspěšné testování zařízení TestBed, které je prototypem finální konstrukce v měřítku 1:4. TestBed umožnil ověřit, že konstrukce dokáže vyjít vstříc i těm nejnáročnějšími architektům.
Foto: TUL
Docent Václav Záda je jedním z hlavních autorů tiskového robota
„Architekti požadují, aby bylo možné tisknout stěny s prakticky libovolnou půdorysnou křivostí, která se může velmi rychle měnit. Včetně přerušování tisku a vzniku ostrých zlomů,“ vysvětluje Václav Záda, jeden z hlavních autorů tiskového robota, který by měl ve finále dosáhnout tiskové přesnosti dvou až tří milimetrů.
„Materiál je alfou a omegou tohoto tisku.“
„Výhodou této konstrukce je, že když je potřeba na krátkou chvíli zastavit koncový efektor, například v bodě zlomu, mohou se ostatní články robota po tu krátkou dobu stále pohybovat. Tím se neztrácí kinetická energie ramene, která bude u velkého zařízení nezanedbatelná. Ostatní stroje toto neumí,“ dodává Záda.
Ve spolupráci s ČVUT a Akademií věd
Vědci z TUL mají na svědomí vývoj hardwaru i softwaru nového zařízení a principy jeho navigace. Do projektu ale nejsou zapojeni sami, spolupracuje s nimi i ČVUT a také Akademie věd České republiky. Další testování TestBedu by tak mělo probíhat v Kloknerově ústavu ČVUT v Praze.
„Kolegové se tam budou zabývat mimo jiné vývojem cementové směsi a vhodných konstrukcí pro tisk. Materiál je alfou a omegou tohoto tisku. Musí totiž tuhnout dostatečně rychle, aby se vrstvy nebortily, ale zároveň, aby se spojovaly,“ říká za vědecký tým mechatroniky Leoš Beran a dodává, že v Kloknerově ústavu podrobí zkouškám celý TestBed, včetně trysky, dále průběh tisku a otestují i mechanické vlastnosti částí vytištěných z různých typů směsí.
Foto: TUL
Jiří Suchomel v popředí a Petr Zelený u TestBedu
Spolu se správnou směsí je momentálně pracováno také na co možná nejlepší konstrukci tiskové hlavy, která směs vytlačuje. „K úpravám na konstrukci tiskové hlavy dochází, jak se postupně seznamujeme s problematikou tiskových směsí – jejich tekutostí nebo rychlostí tuhnutí,“ říká Petr Zelený, vedoucí katedry výrobních systémů a automatizace strojní fakulty na TUL.
Aby bylo možné i u nás naplno rozběhnout nový trend stavění domů pomocí 3D tisku, bude potřeba vyřešit ještě jednu velice důležitou věc, kterou je legislativa. Právě kvůli ní bude Prvok plout na vodě, jelikož stále neexistují stavební předpisy, které by počítaly s tištěnými konstrukcemi.
Celý projekt 3D Star je financován prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a Evropskou unií. Celkem se na projekt podařilo získat více než 134 milionů korun. Aby bylo možné poznatky zavést na trh a začít pomocí 3D Staru tisknout skutečné domy, bude zapotřebí nového projektu a ekonomicky silných investorů.