Představte si tovární halu, ve které mezi sebou spolupracují desítky nejmodernějších strojů. Jeden z nich se však porouchal a kvůli tomu se celá výrobní linka zadrhla. Vaši firmu stojí každá hodina zpoždění obrovské peníze, ale jelikož je továrna tisíce kilometrů daleko a závadu umí opravit jen technik v Praze, nastává krize. Pokud ovšem nemáte virtuální teleport, který buduje český startup Pocket Virtuality a jenž dokáže vašeho technika přenést takřka kamkoliv po světě.

Ve sci-fi románech se o teleportu píše už několik dekád. O rozložení osob na atomy, jejich přenesení na jiné místo a úspěšném složení můžeme zatím v reálném světě jen snít. V laboratořích Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který se nachází na ČVUT, se však vyvíjí řešení, které nás teleportu do jisté míry přibližuje. A ukazuje celému světu, jaké možnosti nám dávají technologie v čele s virtuální realitou.

„Překonáváme hranice toho, co bylo dosud možné,“ usmívá se Lucie Brešová, když se potkáváme v jedné ze zasedaček dejvického CIIRC, v němž se to nejmodernějšími vymoženostmi všeho druhu jenom hemží. Bývalá výkonná ředitelka Kiwi.com nastoupila do startupu Pocket Virtuality před rokem a půl, aby pomohla dotáhnout produkt a nakopla ho po obchodní stránce. Spolupráce se zakladatelem Janem Hovorou a jeho týmem začíná přinášet první ovoce.

Bez doktorátu to nejde

Na vývoji ambiciózní teleportační technologie pracují v Pocket Virtuality již pátým rokem. Jde o extrémně složitou problematiku, a tak je i tým, který má aktuálně kolem dvaceti členů, jedinečný. „Většina lidí u nás má doktorát z počítačového vidění nebo strojového učení. Nehrajeme si na diplomy, ale bez dostatečných vědomostí to prostě u nás nejde,“ říká šestačtyřicetiletý Hovora, který se do Pocket Virtuality pustil po šestnácti letech v herním studiu Bohemia Interactive.

Jeho vize přitom zní jednoduše. Do cestovního kufříku si člověk sbalí vybavení včetně brýlí Hololens pro rozšířenou realitu a odjede na místo určení. Tam se připojí, nasadí si brýle a obraz, který snímá, pošle do počítače třeba na opačné straně planety. Kolega si jen nasadí brýle pro virtuální realitu a může se mezi stroji procházet s ním, jako by byl přímo na místě – zkrátka se tam virtuálně teleportuje.

K čemu to může být dobré? „Mnoho firem má výrobní kapacity stovky nebo tisíce kilometrů daleko. Když potřebují zkontrolovat nějaký stroj třeba v Kazachstánu, nechce se jim tam vysílat technika, protože to stojí velké peníze a čas. Během pandemie to navíc ani pořádně nešlo. Díky nám se mohou na daný stroj podívat přes virtuální realitu a na dálku přesně instruovat technika na místě,“ vysvětluje Jan Hovora. Je to přitom pouze jeden z mnoha příkladů užití.

Když si sám v jedné z laboratoří Pocket Virtuality nasazuji brýle Hololens, které vyvíjí a vyrábí Microsoft pro průmyslové využití rozšířené reality, už na stole přede mnou leží část čerpadla v lakovně ve výrobní hale Škoda Auto. Právě s mladoboleslavskou automobilkou pražský startup spolupracuje a ukazuje, jak efektivně lze rozšířená i virtuální realita využívat – a že to zdaleka nemusí být jen prostředek k zábavě a sekání kostek ve hře Beat Saber.

Fyzické čerpadlo, které přede mnou leží, najednou po nasazení brýlí dostane nový rozměr. Brýle Hololens totiž do zorného pole přidávají další vrstvu, která mi graficky ukazuje, kde je třeba co utáhnout a do jaké pozice se musí otočit jaký šroub. Nemusím si tak načítat složité návody, ale rovnou beru do ruky šroubovák a konám.

„Díky podobným scénářům si lidé mohou vše rovnou osahat a vyzkoušet, pochopí to lépe, než když se jen koukají na fotky nebo poslouchají výklad,“ vysvětluje Hovora. Právě při servisování strojů či nasazování nových lidí do výroby a jejich školení dokáže řešení od Pocket Virtuality přinést vyšší efektivitu i snížení nákladů. Nemusí se pořád cestovat a celý proces je zpravidla rychlejší.

Celé školení lze navíc posunout ještě o krůček zpět, do virtuální reality, v níž před sebou na stole člověk zmíněné čerpadlo nebo jakýkoliv jiný stroj fyzicky vůbec nemá. Vše si zkouší jen na virtuálních modelech, aniž by mohl něco pokazit nebo třeba vyzkratovat celý stroj. Vše je tak pro začátečníky zároveň bezpečnější.

„Když potřebujete nasadit nové lidi do výroby, bývá proces školení zdlouhavý a vyžaduje nasazení odborníka. Pomocí našeho řešení Fata Morgana je možné vše naskenovat do virtuální či rozšířené reality a připravit člověka na ostrý provoz. V učebně dostanou virtuální realitu, kde si vše vyzkouší nanečisto, v provozu pak rozšířenou realitu, která je přímo u zařízení provádí krok za krokem. Kontrolu mají přímo před očima, nemusí u nich celou dobu někdo stát,“ říká Hovora.

To nedokázali ani v NASA

První firmy si právě na takové využití pořídily od českého technologického startupu produkt zvaný Fata Morgana Starter Kit, který jim zmíněné možnosti virtuální a rozšířené reality odemkne a poskytne i potřebné vybavení. Právě na rozjetí prodeje a oslovování potenciálních partnerů do Pocket Virtuality dorazila Lucie Brešová, která se v projektu opět sešla s investiční společností Touzimsky Kapital. Ta měla investici také v Kiwi.com, které Brešová jako jedna z prvních zaměstnankyň pomáhala kdysi s Oliverem Dlouhým rozjíždět.

Když ji zakladatel Touzimsky Kapital Jan Veverka oslovil s možnou spoluprací v Pocket Virtuality, tak byť pro ni šlo o neprobádanou oblast, ihned ji nabídka zaujala. „Virtuální realita pro mě sice byla nová věc, ale zaujalo mě, jakou má tým Honzy Hovory vizi a kam chtějí svůj produkt dostat. Zároveň to byl pořád jen tým o pár programátorech a nějaké myšlence a od té je ještě hodně práce, než se přetaví v produkt a firmu, která ho úspěšně prodává,“ popisuje svou motivaci sedmatřicetiletá Brešová, která ve firmě získala i minoritní podíl.

Během jejího působení už stihl tým Pocket Virtuality o několik dalších důležitých posil narůst a rozjíždí se také zmíněný obchod. Lucie Brešová spolu s kolegy dnes absolvuje pravidelně několik obchodních jednání týdně, během nichž firmám demonstrují, co vlastně jejich technologie dokáže. „Když ji někomu ukazujeme poprvé, jsou mnozí překvapení, že je něco takového vůbec možné. Momentálně jsme technologicky asi rok a půl před konkurencí,“ říká Jan Hovora.

Skutečnost, že v pražských laboratořích vyvíjí skutečně unikátní řešení, jež nemá ve světě obdoby, potvrzují i námluvy s americkou vesmírnou agenturou NASA, kterou technologie Pocket Virtuality hodně zaujaly. „Říkali nám, že by si naše řešení dokázali představit i na Mezinárodní vesmírné stanici. Když na ní teď kosmonauti něco opravují, instruují je inženýři na Zemi pohledem do nákresů, ale nevidí přesně to, co vidí a s čím pracují astronauti,“ popisuje možné užití ve vesmíru výkonný ředitel Pocket Virtuality.

O pozornost z NASA si navíc česko-slovenský tým inženýrů, z nichž většina prošla matfyzem, řekl i tím, že k brýlím Hololens dokázal připojit další periferie, jako je speciální termokamera či mikroskop. Ty dál rozšiřují možnosti spolupráce na dálku, protože ukážou víc než jen standardní pohled běžné kamery. „V NASA se o to snažili také, ale nepovedlo se jim Hololens upravit jako nám. Na to jsme pyšní,“ usmívá se Jan Hovora. Ve vesmírném byznysu jeho startup zaujal také například obří skupinu Ariane a spolupracuje vedle Škody i třeba s Mitsubishi.

Největší předností Pocket Virtuality je dle Hovory výše popisovaná spolupráce ve virtuálním prostředí v reálném čase, ke které dochází díky naskenování okolí v rozšířené realitě a jeho přenesením do virtuální reality. Prozatím spolu mohou kolegové na obou koncích jen hlasově komunikovat a předávat si pokyny, ale ultimátním cílem Fata Morgany je, aby šlo ve virtuální realitě na dálku i jednotlivé přístroje či tlačítka ovládat. Taková vize je zatím ještě poměrně daleko, ale Hovora věří, že se k ní postupně dostaneme.

„Všichni tady mluví průmyslu 4.0, kde se to hemží roboty a dalšími technologiemi, ale nikdo pořádně neví, co to je. Když přijdeme do nějaké fabriky, tak zjistíme, že tam vlastně neproběhla ani základní digitalizace, díky které by se mohly třeba stroje na dálku vůbec ovládat,“ upozorňuje Hovora. Avšak zároveň věří, že technologický pokrok i třeba nedostatek kvalifikovaných lidí, kvůli kterému budou muset firmy hledat nové cesty, vše popožene kupředu.

Kráčet směrem vpřed může díky mnohamilionovým investicím od Touzimsky Kapital i samotné Pocket Virtuality. Za virtuálním teleportem stojí skutečně rozsáhlý vývoj, který je klíčovou ingrediencí, jež odlišuje Pocket Virtuality od konkurence. Až na zmíněné brýle Hololens od Microsoftu má kompletní technologii a vše, co s ní souvisí, vyvinuté na míru vlastními inženýry, kteří už prý popsali tolik řádek kódu, jako má operační systém Windows.

„Nevyužíváme žádné služby třetích stran a prakticky ani žádné knihovny třetích stran, celý kód je náš a máme ho tak kompletně pod kontrolou. Napsali jsme si i vlastní systém aplikací do brýlí, abychom mohli vše řídit sami a měli absolutní kontrolu i nad přenosem dat a bezpečností, která je pro naše zákazníky klíčová,“ dodává Hovora. Lucie Brešová doplňuje, že aktuálně probíhají jednání s desítkami komerčních partnerů, kterým by chtěl startup své řešení ještě letos dodat. Příští rok už cílí na stovky.

Cena Fata Morgana Starter Kitu se pohybuje v desítkách tisíc eur, tedy zhruba v ceně automobilu střední třídy, což podle Hovory pro velké korporace nepředstavuje s ohledem na jejich rozpočty a operace příliš velký problém. Pokud potřebují systémů nasadit více, je i cena logicky vyšší, ale největší výzva je pro Pocket Virtuality zatím stále to, aby dokázalo firmám ukázat a vysvětlit, jak jim takové řešení může zjednodušit procesy a ve finále ušetřit i spoustu peněz.

Jelikož se teď pražský startup dostává z fáze ověřování trhu do fáze růstu, bude potřebovat na škálování byznysu další kapitál. „Máme světově unikátní technologické řešení, chtěli bychom ideálně partnera, který působí v průmyslu či virtuální realitě, aby nám pomohl s růstem svými zkušenostmi,“ říká Lucie Brešová. Od Touzimsky Kapital dosud Pocket Virtuality nabralo milion eur (zhruba 25 milionů korun) a teď by si rádo došlo pro dvojnásobek.