Když se řekne práce ve vesmírném průmyslu, nejspíš byste si nepředstavili člověka, jako je Magdalena Herová. Sama se ani za někoho, kdo by byl hvězdnou temnotou odmalička fascinovaný, nepovažuje. Přesto ji životní cesta zavála do hornatého Švýcarska a dnes odtud komunikuje s astronauty. Jejím denním chlebem jsou biologické experimenty, které létají do vesmíru.

Vždy chtěla zkoumat přírodu a je to vidět i během našeho videohovoru, na který se připojuje z kavárny nacházející se uprostřed švýcarských hor. Obecně pak Magdalena Herová ráda chodí ven, kde poznává květiny, nebo pozoruje zvířata v zoologických zahradách. Od této části biologie je ovšem její současná práce poměrně vzdálená.

„Chtěla jsem vidět systémy stojící za živou přírodou, jít do hloubky a neskončit třeba u zkoumání pěti druhů pampelišek nebo jednoho proteinu,“ směje se Herová. Často tak měnila téma svého výzkumu, protože ji vždy zajímal pomyslný „big picture“. I proto zkoušela snad vše od mikrobiologie přes imunologii až po molekulární biologii.

Při magisterských studiích v Praze ale začala pokukovat i po studiu v zahraničí. Nějakou dobu studovala ve Slovinsku nebo v Německu, pak se na čas vrátila zpět domů a doktorát odjela dotáhnout do Curychu. Tam ji spolu s manželem přitáhly švýcarské hory a multikulturní prostředí. „Můj děda byl z německé rodiny, cestoval, uměl i francouzsky a anglicky a tento mix mě vždy nesmírně zajímal,“ popisuje.

Ačkoliv sama pracuje z města Lucern u horského jezera, běžně komunikuje třeba s týmem z Mnichova. „Je super pracovat někde, kde slyšíte několik řečí a rozumíte jim,“ popisuje Herová náturu své práce. Na výzkumu nejdříve pracovala v univerzitní nemocnici v Curychu, kde se věnovala molekulární medicíně. Dnes působí na Univerzitě v Lucernu, kde učí a popularizuje vědu.

Ve více než osmdesátitisícovém městě ale především narazila na centrum BIOTESC. To funguje jako součást Evropské vesmírné agentury (ESA) a koordinuje biologické experimenty mířící na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). A právě kombinace biologie s vesmírem ji hned uchvátila.

„Nesmírně se mi líbí, že mohu sedět v kontrolní místnosti a poslouchat konverzace mezi astronauty a pozemním personálem. A když něco nevědí o biologickém experimentu, já jsem ta, koho se ptají,“ vysvětluje s nadšením devětatřicetiletá vědkyně svou roli ve vesmírném prostředí.

Když se ve vesmíru ztratí šroubovák

Herová spolu se svým týmem odpovídá za biologické experimenty i přístroje v modulu Columbus, který na ISS patří právě Evropské vesmírné agentuře. Ke každému vytváří připomínky a píše pro astronauty návody na realizaci různých pokusů. Každý krok následně „zarezervuje“ v časovém plánu astronautů.

Musí také sepsat všechny pomůcky, které bude posádka ISS na experimenty potřebovat, včetně drobností typu izolepa, kousek papíru nebo přesný druh šroubováku. S jiným týmem zase koordinuje, jestli už třeba příslušný šroubovák na Mezinárodní vesmírné stanici je, nebo zda je třeba ho poslat.

„Když je daný experiment hodně kritický, tak se ptám, jestli máme na místě i druhý, stejný šroubovák, kdybychom ten první nenašli. I na ISS se stává, že se věci ztrácí,“ směje se Herová. „Třeba když je astronauti uloží někam jinam, než mají, nebo když prostě ve stavu beztíže odplavou.“

Na Mezinárodní vesmírné stanici kvůli proudu z klimatizace platí, že to, co hledáte, bude s trochou štěstí přicucnuté na větrání. Kuriózní situace se však nevyhýbají ani samotným experimentům, na které Magdalena Herová dohlíží přímo z kontrolní místnosti.

„Jednou jsme měli experiment, kdy astronauti pracovali s asi dvanácti sterilními ubrousky. Utírali při něm různé povrchy a vypadalo to, jako kdybychom jim řekli, že mají na ISS uklidit,“ uvádí Herová, která se při pozorování dění ve stanici několik stovek kilometrů nad zemským povrchem dokáže i pobavit.

„Dívali jsme se, jak experiment probíhá, a najednou astronaut Jack Fischer začal něco hledat a poletovat okolo. Pak tam připlula i Peggy Whitsonová a také něco hledala. Ukázalo se, že jeden z těch ubrousků jim prostě uplaval a nejdřív to ani nechtěli přiznat,“ popisuje úsměvnou historku koordinátorka biologických experimentů.

Experiment s ubrousky měl za cíl zjistit, jaké mikroby žijí na ISS, jak mutují a zda mohou ohrozit člověka, nebo naopak jaký mohou mít vliv na tamní materiály. Často se na ISS také zkoumá oslabená imunita astronautů nebo úbytek svalové tkáně, tedy procesy, které jsou v pozemských podmínkách typicky spojené se staršími generacemi. „Když pochopíme, co se děje v těle astronautů, můžeme podle toho následně léčit i na Zemi,“ vysvětluje Herová podstatu experimentu.

Mezinárodní kooperace jako gró

Původním povoláním bioložka se tak dnes dostane k systémům a lidem, o níž si většina světa může nechat jen zdát. Do detailu zná nejen samotné biologické experimenty, ale také evropský modul Columbus a částečně i Mezinárodní vesmírnou stanici, byť na ní sama nikdy nebyla.

Naučit se musela třeba i specifický styl komunikace a detaily z elektrotechniky na ISS. Nejjistější si je ale pochopitelně v mezích své expertizy. „Jiným týmům se třeba těžko chápe, že nám buňky v experimentu mohou chcípnout. Takže pak jsem to já, kdo rozhoduje, a astronauti dělají to, co říkám, aby experiment nepřišel vniveč,“ říká.

Nezřídka se stává, že se dostává do kontaktu s týmy v americké NASA, japonské JAXA nebo ruském Roskosmu. Díky kooperaci tak mohou i vědci z jejího týmu používat třeba přístroj od NASA na experiment s růstem rostlin. Evropská vesmírná agentura má zase například unikátní mikropočítač, který půjčuje ostatním.

Některé experimenty na ISS ale fungují automaticky v rámci takzvaný kartuší, tedy speciálního hardwaru, který sám obsluhuje průběh experimentu díky časovým spínačům. Nebo je může aktivovat pozemní personál a astronauti už tak nemusí za celou dobu pobytu na ISS do procesu zasahovat.

Do výroby kartuší pro experimenty, které poletí na ISS, se nově zapojila i brněnská firma SAB Aerospace. V rámci projektu nazvaném Biomission 2019 vyvíjí tým pod vedením Petra Kapouna obaly pro experimenty, které se budou snažit o kultivaci kmenových buněk, respektive přeměnu moči na živný roztok pro pěstování rostlin.

Třetí experiment s českou stopou je nejspíš nejnáročnější. Bude totiž zkoumat vývoj protilátek u žab. „Jedná se o velmi náročný proces, při kterém musíme s žabími kosmonauty zacházet extrémně opatrně. Musí přežít start rakety, pobyt ve vesmíru i návrat zpět na Zemi,“ vysvětluje Petr Kapoun, šéf SAB Aerospace.

Magdalena Herová ale jinak tvrdí, že příliš Čechů při své práci nepotká. Je to dané i faktem, že Evropská vesmírná agentura při výběrových řízeních či zakázkách zohledňuje, která členská země do organizace přispívá nejvíce. Rozpočet českého Ministerstva dopravy pochopitelně v porovnání s mocnostmi, jako je Německo nebo Francie, nedává mnoho.

Ovšem není třeba ztrácet naději, že by se z tuzemska nešlo do procesů ESA nijak zapojit. Ostatně firmy jako SAB Aerospace nebo BIOTESC dokazují opak. „Výběrový klíč ESA úplně nehraje do karet, ale nakonec nerozhoduje vaše národnost nebo pohlaví, ale schopnosti. Chce to hlavně chtít vyjet za hranice a umět jazyky,“ uzavírá Herová.