V sobotu na stadionu v pražském Edenu nevyběhnou fotbalisté, jak bývá zvykem. Místo nich se uprostřed hřiště v osmihranné kleci zvané oktagon objeví novodobí gladiátoři, které by měly sledovat na tři desítky tisíc diváků. Česko-slovenská organizace Oktagon chce svým dosud největším turnajem ve smíšených bojových uměních (MMA) ukázat sílu. Navíc tu zdaleka nekončí. Už za pár měsíců udělá další akci na dvakrát tak větším stadionu v Německu. „Musíme pořád přidávat pod kotel,“ říká spoluzakladatel Oktagonu Pavol Neruda.

Společně s Ondřejem Novotným vybudovali největší MMA organizaci v Česku a na Slovensku, dobývají Německo nebo Anglii a jejich cíle jsou minimálně celoevropské. Známější a mediálně výraznější tváří je i díky svým dalším aktivitám Novotný, ale bez Nerudy by se neobešel. Organizaci Oktagon MMA mají od začátku napůl a každý v jejím rozvoji hraje nezastupitelnou roli. Ondřej Novotný mimo jiné jako promotér skládá zápasy, Pavol Neruda má na starost expanzi do zahraničí.

Právě nové země, noví bojovníci i noví fanoušci jsou pro budoucnost celé česko-slovenské organizace klíčové. Velký turnaj v Edenu, kde se v hlavním zápase v rámci takzvané Odvety století představí Karlos Vemóla a Atilla Végh, tak bude trochu paradoxně pouze předkrmem před podzimním turnajem ve Frankfurtu. Oktagon se tam vydá na fotbalový stadion pro 60 tisíc lidí. „Chceme využít momentum a ukázat světu, že tu jsme,“ hlásí Neruda, který je spolu s celým týmem nadšený, že je prodaných už přes 45 tisíc lístků. Čtyři měsíce před akcí.

Ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch popisuje spoluzakladatel Oktagonu specifika podnikání v bojových sportech, finančně náročnou expanzi i to, že téměř půlmiliardový byznys by se měl dál rychle zvětšovat. A jestli je konečně přesvědčí nějaký investor? „Nabídky nám na stůl chodí poměrně často,“ přiznává Pavol Neruda, který v zakladatelské dvojici tvoří její slovenskou polovinu. Většinu svého času ale stejně tráví na cestách po světě.

Sedíme teď spolu v Praze, ale umíte říct, kolik času jste během letošních prvních pěti měsíců strávil ve kterých zemích?
Ve čtyřech zemích, kde aktivně působíme, tedy v Česku, na Slovensku, v Německu a Anglii, to bude podobné. Rozhodně jsem ale byl více v zahraničí než doma. Nedávno jsem se vrátil z Dubaje, pracovně to máme hodně rozlítané, a to doslova. Letos už mám za sebou zhruba čtyřicet letů.

V Dubaji jste byl také kvůli byznysu?
Letěl jsem tam kvůli jednání, které by mohlo do Oktagonu přinést velké věci. A nejsou to žádné arabské peníze, které by mohly někoho napadnout jako první. Navíc jsem v Dubaji úplně náhodou potkal Ralpha de Geuse, spoluzakladatele 433. největší fotbalové komunity na světě. Dali jsme se do řeči a dnes je Ralph poradcem Oktagonu, který nás propaguje ve světě. Ve sportovním byznysu má takové jméno, že kam přijde, tam mu všichni padají k nohám. A on teď říká „my, Oktagon“. Někteří si dokonce myslí, že snad koupil akcie Oktagonu. To se nestalo, ale je to spojení, které nám otevírá spoustu nových možností.

Je značka Oktagon ve světě čím dál silnější?
Je a není. Víme, že mezinárodní PR musíme rozhodně zlepšit. Na to, že patříme mezi čtyři největší MMA organizace světa, bychom měli být daleko známější. Když se ve Francii, Švýcarsku nebo Dubaji řekne Oktagon, lidé by měli alespoň tušit, že existujeme. Zatím tomu tak není. Lidé z prostředí MMA nás znají, ale širší sportovní veřejnost ne. Věříme, že se to hodně změní říjnovým turnajem na fotbalovém stadionu Deutsche Bank Park ve Frankfurtu pro téměř 60 tisíc lidí. Chceme využít momentum a ukázat světu, že tu jsme.

Expanze je pro váš budoucí rozvoj zásadní. Platí taková ta otřepaná věta, že jste si mysleli, že to bude těžké, ale ve skutečnosti je to mnohonásobně těžší?
Dnes už můžu zpětně srovnávat. V Německu to nebylo tak těžké jako v Anglii. Kdybychom jako první expandovali do Anglie, byli bychom v hodně složité situaci. Tím, že jsme šli nejprve do Německa, jsme udělali nejlíp, jak jsme mohli, i když jsme si to tehdy vůbec neuvědomovali. Každopádně obecně určitě platí, že to těžké je, protože člověk se musí vydat do neprobádaných oblastí, do kterých se prakticky nikdo před ním nepustil, neexistuje žádný návod, není se o co opřít.

Jak to myslíte?
Je řada velkých a úspěšných českých firem, které expandovaly do zahraničí, ale když zkoumáme, co bychom se od nich mohli naučit, zjišťujeme, že toho moc není. Náš byznys je velmi specifický, což sice můžete říct o jakékoliv oblasti, ale my nevyvíjíme aplikace ani neprodáváme žádný konkrétní produkt. Jsme sportovní a šoubyznysová organizace, která jede podle úplně jiných pravidel než tradiční byznys. Je to velké dobrodružství.

V Německu to tedy šlo hladce?
Začátek byl těžký i tam, zpočátku jsme byli s našimi plány všem pro srandu. Pak jsme to ale zlomili. Zcela upřímně nám ani v rámci vlastní firmy příliš lidí nevěřilo, že to v Německu dáme. Přeháním, jestli to bylo pět lidí. Přišli jsme tam, natočili za málo peněz naši zápasnickou reality show, se kterou jsme začínali i v Česku… Zpětně viděno to byla skvělá zkušenost, která nám pomohla i se vstupem do Anglie, kde je to zase jiné. Pořád se něco učíme a na každou další expanzi po Evropě už máme know-how, jaké nemá nikdo na světě.

Na jakých číslech jste skončili v loňském roce?
Tržby byly kolem 17,5 milionu eur (v přepočtu zhruba 430 milionů korun – pozn. red.). Meziročně to představovalo růst o necelých 70 procent.

Chcete podobný růst zopakovat? Je to vůbec možné? Ptám se i proto, že říkáte, že váš byznys funguje jinak než většina dalších.
Ještě pár let bychom měli růst, možná dokonce ještě rychleji, meziročně klidně o sto procent. Letos by náš rozvoj měly významně nakopnout turnaje na dvou fotbalových stadionech, v pražském Edenu a ve Frankfurtu, související sponzorské dealy a příjmy z pay per view (platba za zhlédnutí, kdy si divák kupuje online přenos jednotlivých turnajů – pozn. red.). A když nás tolik nenakopnou stadiony, udělá to projekt, který chystáme v příštím roce – právě o něm jsem jednal v Dubaji.

Prozradíte, co chystáte?
To zatím ne, ale chystáme toho více. Jde o projekty, které by měly zajistit, že se staneme skutečně mezinárodně známou organizací. Pak přijdou velcí partneři, hodnotnější televizní práva, výrazně narostou příjmy z pay per view. Měl by to být zásadní zlom a klíčovou roli by v tom měli sehrát globální partneři. Dnes máme Continental, Monster, Rexonu, to jsou velké značky, ale mám na mysli třeba velký světový pivovar, automobilku, banku.

Pořád chcete platit rozvoj ze svého? Dosud jste nevzali žádné externí financování. Musí to být i vzhledem k nákladné expanzi obrovský nápor na cash flow.
Je to obrovský nápor na cash flow, to bezesporu. Zatím chceme jet dál stejně, ale kdyby nějaké peníze přišly, minimálně bychom nad tím uvažovali. Musela by to ale být kombinace peněz a know-how nebo velmi dobrého networkingu, zkrátka by někdo musel přinést mnohem víc než jen peníze. Občas s Ondřejem přemýšlíme, jestli bychom si už z firmy nechtěli také něco vyplatit, protože doteď veškeré zisky vracíme zpět, ale muselo by nám to dávat smysl.

Počítám, že taková nabídka zatím nepřišla.
Nabídky nám na stůl chodí poměrně často. Zrovna nedávno jsme měli schůzku s jedním velmi bohatým člověkem, který chtěl do Oktagonu vstoupit. Na první dobrou jsem si říkal, že by to třeba mohlo být zajímavé, ale pak popsal své bláznivé představy, jak by to dělal, a to jsme hned věděli, že se nedomluvíme. Ale nikdy nevíte. Každopádně peníze jdou získat i jinými způsoby. Pro nás je důležité držet kontrolu nad firmou a jejím řízením.

Protože kdybyste měli někoho nad sebou, tak podle toho, jak jste to popisoval, by asi nebyla ani žádná expanze do Německa, že?
Nedokážu si představit, že bychom někomu dali kontrolu. To by musel dát na stůl opravdu obrovský balík peněz a koupit si celý Oktagon, ale něco takového si zatím ani jeden neumíme představit. Potenciál je pořád obrovský. Jsme zatím jen v Česku, na Slovensku, v Německu a trochu v Anglii. Kdyby se nám podařilo prorazit ve Francii, Španělsku, Švédsku… pak bychom teprve spustili pořádnou Oktagon mánii v Evropě. A tam míříme.

Za pár dní je turnaj v Edenu pro 28 tisíc lidí, na podzim ještě třikrát větší turnaj na stadionu ve Frankfurtu. Kolik takové obří akce stojí?
Finančně je to úplně jiná dimenze byznysu, než na jakou jsme byli zvyklí. Jen pronájem stadionu ve Frankfurtu stojí 400 tisíc eur, téměř 10 milionů korun, na den, a to není v ceně vůbec nic dalšího. Potřebujete najmout personál, ochranku, zaplatit halftime show (speciální představení zhruba v polovině eventu – pozn. red.), veškerý program kolem včetně dne před turnajem. Jsou to šílená čísla, bavíme se o nižších jednotkách milionů eur. A to počítám pouze produkci jako takovou.

Na frankfurtském stadionu Deutsche Bank Park potřebujeme proti našim běžným akcím všechno krát pět. Když máme v desetitisícové Festhalle ve Frankfurtu jeden stánek s merchandisingem, tak na stadionu jich musíte mít osm a ještě větších. Merch musíte nakupovat už teď, aby se stihl včas vyrobit a přijít. Pro obří německý zápas mezi Christianem Eckerlinem a Christianem Jungwirthem chystáme tisíce speciálních čepic nebo triček. Co když se ale někdo zraní? V našem byznysu se to může stát, i to je specifické, nemůžete plánovat na sto procent.

Turnaj na stadionu ve Frankfurtu je až za čtyři měsíce, vy jste ale oznámili, že máte prodaných už přes 40 tisíc vstupenek. To je dobré, ne?
Je to naprosto fantastické číslo. Máme prodaných už přes 45 tisíc vstupenek, významně nám to přidává vítr do plachet. Říkali jsme si, že kdyby se nám podařilo pár týdnů po startu prodeje prodat 30 tisíc vstupenek, bylo by to skvělé. Takový byl náš nejoptimističtější scénář, než se v Německu rozjede fotbalové Euro a nebude se mluvit o ničem jiném. Teď jsme v situaci, kdy máme prodaných vstupenek mnohem víc, a to ještě nejsou oznámená prakticky žádná jména bojovníků ani program halftime show. Zároveň se v Německu blížíme uzavření velkého televizního dealu, i to by byl pro nás na tamním trhu gamechanger.

Jakou show můžeme ve Frankfurtu očekávat?
Byli jsme se v Deutsche Bank Parku podívat na mnoha různých událostech a udělali si díky tomu dobrou představu, jak chceme, aby naše akce vypadala. Měl by to být pomyslný granát, který hodíme do mediálního trhu, aby to každého zajímalo, každý o tom chtěl psát. Opět budeme investovat spoustu peněz, jak to ostatně s Ondřejem děláme od začátku. Zvládli bychom turnaj uspořádat s menším rozpočtem, ale chceme, aby to byla skutečně jedinečná akce Oktagonu. Chystáme halftime show se světovým umělcem, jsme těsně před podpisem. Jednáme, aby při zahájení nad stadionem přelétly vrtulníky Bundeswehru. Chceme, aby to byl takový evropský Super Bowl, který ve světě sportovních událostí považujeme za benchmark.

Kdy reálně padlo rozhodnutí, že se na stadion ve Frankfurtu vydáte? Takové neuděláte přes noc.
Možná to bude znít zvláštně, ale začali jsme o tom přemýšlet hned po prvním turnaji v Německu, který byl v červnu 2022 ve Frankfurtu. Našel jsem v telefonu fotky z července, kdy jsme byli na stadionu poprvé na prohlídce. Tehdy by nám ho ale v žádném případě nepronajali, bylo ještě brzy. Museli jsme se ukázat, vyprodat několik hal po celém Německu. Pomohl nám třeba i Max Coga, německý bojovník, který má v rámci Frankfurtu velký vliv. Řada lidí se za nás přimluvila. Nakonec jsme si plácli někdy loni na podzim. Nejprve nám příliš nevěřili, ale když jsme teď začali prodávat lístky, jsou z toho úplně nadšení a nechápou.

Znamená to, že německý trh už dnes máte podobně jako ten český a slovenský pod kontrolou?
Myslím, že člověk nemá nic pod kontrolou, a ve chvíli, kdy si to začne myslet, ztratí ostražitost a přestane se snažit. Ani Česko a Slovensko bych nebral tak definitivně. Ano, jsme tu největší, svým způsobem hegemon, ale to platí dnes, zítra to může být jinak. Stále dáváme velké množství energie také do domácích trhů, chceme být každý den lepší, protože tu jsou jiní hladoví hráči, kteří si chtějí sebrat část pozornosti. V Německu jsme sice v našem světě MMA způsobili obrovské wow a jsme absolutní králové, ale musíme pořád přidávat pod kotel. Proto jsme se rozhodli jít na velký stadion ve Frankfurtu.

Řekli jsme si, že když jsme vyprodali největší německou halu v Kolíně nad Rýnem a menší haly ve Frankfurtu, Mnichově a Oberhausenu, tak je čas na stadion. Protože třeba za rok už může přibýt nějaká nová konkurence nebo náš slavný bojovník nemusí být aktivní. Pro běžného Němce je totiž Oktagon pořád velký underground. Nedávno jsme dělali rozhovor s jedním německým novinářem, který nechápal, jak je možné, že undergroundová organizace možná dokáže vyprodat stadion pro 60 tisíc lidí. Po tomto turnaji by se tohle vnímání mohlo změnit.

Člověk si říká, že víc než stadion pro 60 tisíc lidí udělat nejde. Kam můžete celý Oktagon dál posouvat?
Pokud prodáme víc než 58 tisíc vstupenek, bude to největší turnaj v historii MMA. Pak už můžeme udělat „jen“ turnaj na ještě větším stadionu. Dál se ale můžeme zvětšovat velikostí zápasů. Dobrou cestu ukazuje Tipsport Gamechanger (vyřazovací pyramidový systém, který probíhá celý rok v konkrétní váhové kategorii – pozn. red.), našli jsme díky němu v geograficky i sportovně rozkouskované Evropě společný jmenovatel, který baví stále více lidí. Chceme z něj vybudovat celoevropskou Ligu mistrů v MMA. A pak můžeme obecně stavět zápasy, které bude chtít každý vidět.

Například?
Myslíme si, že o jednom takovém zápasu víme, a pokud by na něj došlo, bude to v očích diváků i pozornosti médií ještě větší než fotbalový stadion ve Frankfurtu. K tomu nám ale bude muset přát trochu štěstí. Věříme, že by to sledoval celý svět, jako třeba když kdysi zápasil Kličko. Takové zápasy pak klidně mohou být na Netflixu. Teď se zase může spousta lidí smát, ale my takovou budoucnost vidíme a pracujeme na ní.

Byl zmíněný Gamechanger jeden ze zlomových bodů v rámci toho, jak vás vnímá mezinárodní svět bojových sportů?
Byl to zlomový bod pro MMA scénu, kterou jsme pro Gamechanger rychle získali. Díky tomu s námi chtějí spolupracovat prakticky všichni bojovníci, kteří vnímají, že tohle je teď ta největší událost v Evropě. Chtějí být v Oktagonu a ideálně v Gamechangeru. Na nás teď je situace využít v jednotlivých zemích. V Srbsku máme celoroční televizní deal díky tomu, že loni fanoušci začali sledovat Gamechanger. To stejné v Řecku. Sice na turnaji nemáme žádného Řeka, ale všechny naše turnaje tam vysílají.

Na jaký další trh se chcete vydat?
Ještě to nemáme stoprocentně rozhodnuté. Díváme se hlavně na západní země, na jejich velikost. Největší smysl dávají v tuto chvíli země jako Francie nebo Španělsko, protože jsou velké, potenciálně by přinesly desítky milionů nových diváků. Se Španělskem navíc přichází i Latinská Amerika, to je velké. Nejde však pouze o velikost, ale také o vyspělost trhu, třeba že vás někdo neokrade nebo vás nevyštípe lokální oligarcha, když si to zrovna usmyslí. I to je pro nás důležité. Chceme podnikat v bezpečných zemích, kde nám nic takového nehrozí. Důležitá je rovněž připravenost trhu. V Anglii jsme se naučili, že nemusí být výhodou, když tam lidé MMA tolik znají, jak jsme si původně mysleli. Není to díky tomu jednodušší.

Jak to?
Dám přirovnání z technologického světa. Je to jako ChatGPT. V rámci umělé inteligence ho používají úplně všichni, málokdo používá Gemini nebo Copilot, i když jsou třeba v něčem lepší. ChatGPT byl první a vzal si tím veškerou pozornost. V Německu jsme byli přesně v takové situaci. MMA se tam dnes rovná Oktagon a pro kohokoliv dalšího už bude vstup na trh mnohem složitější. V Anglii už ale lidé MMA znali a za ten ChatGPT považovali UFC, největší organizaci na světě. Vysvětlit jim, že by je mohl zajímat také Oktagon, není snadné.

Dál tedy půjdete do zemí, kde ještě MMA není tak zavedené?
Musíme cítit, že je v dané zemi stále prostor, abychom dokázali zaujmout masy lidí a přitáhnout je k Oktagonu. Klíčovým faktorem jsou také bojovníci. Musíte být schopni získat lokální hvězdy, bez kterých se neobejdete. V Německu se nám to podařilo, v Anglii na začátku tolik ne. Zároveň v zemi, kde lidé MMA tolik neznají, nemusíte mít nutně největší hvězdu dle světových žebříčků, ale můžete si ji vybudovat. Na Slovensku se nám to úplně na začátku povedlo třeba s Gáborem Borárosem.

O těžkostech v Anglii jsme už mluvili. Pokud by se to dál nevyvíjelo správným směrem, jste připraveni i odejít?
Uvědomili jsme si, že strategii v Anglii musíme změnit. Odcházet nechceme, protože jsme přesvědčeni, že jsme si už nějaké jméno vybudovali. Zároveň jsme ale pochopili, co jsme udělali špatně, a přestože ještě nevíme úplně všechno, vymysleli jsme novou strategii a chceme si na úspěch v Anglii počkat. Připravili jsme nový projekt, kterému věříme a se kterým chceme restartovat naše tamní působení. Původně jsme měli mít jeden turnaj na podzim, ale rozhodli jsme se ho posunout, abychom se mohli naplno soustředit na dva fotbalové stadiony. Pak se do Anglie naplno vrátíme.