V Česku a na Slovensku se z něj během sedmi let stala mezi organizacemi smíšených bojových umění jasná jednička. Byť to zakladatelé a spolumajitelé Oktagonu Ondřej Novotný a Pavol Neruda neberou jako samozřejmost a opakují, že také na domácí půdě musí svou pozici neustále upevňovat, o budoucnosti celé organizace Oktagon MMA rozhodne úspěch – či naopak neúspěch – zahraniční expanze. Nejprve vykročila do Německa, kde jde zatím vše na výbornou. „Z tamních turnajů se pro nás už v dobrém slova smyslu stala podobná rutina jako v Česku,“ říká Michal Pavel, šéf eventů Oktagonu, který je s Novotným a Nerudou de facto od začátku.

O tom, že celý tým už má také arénu ve Frankfurtu takzvaně „najetou“ a připravit v ní perfektní turnaj je stále jednodušší, vyprávěl Michal Pavel předminulý čtvrtek, když seděl v autě a mířil právě do pátého největšího německého města, ve kterém žije necelých 800 tisíc obyvatel. Ještě nedávno bylo takřka nepředstavitelné, aby se ve Frankfurtu nad Mohanem pořádal tak velký MMA turnaj. Teď má za sebou Oktagon ve městě hned tři turnaje, při kterých vždy vyprodal desetitisícovou ikonickou arénu Festhalle. Expanzi u našich západních sousedů tím ale teprve startuje.

„Máme za sebou skvělý turnaj s velice zajímavými výsledky, ale já ještě úplně spokojený nejsem,“ popisoval mi pak kolem jedenácté hodiny večer v sobotu přímo na místě dění Michal Pavel, zatímco se vedle něj po prohraném zápase nechával u lékařského týmu zkontrolovat jediný český zápasník turnaje Oktagon 46 David Kozma. Stejně jako Novotný a Neruda je také pětačtyřicetiletý šéf eventů perfekcionista. „Výhodou je, že halu ve Frankfurtu už dobře známe, a tak vše postavíme rychleji. Nevýhodou pro tým je, že se díky tomu můžu věnovat detailům. Do příště zase máme co vylepšovat,“ usmívá se.

Na LinkedInu má napsáno, že je krotitel zvěře v cirkusu Oktagon. Je to pochopitelně myšleno v nadsázce, ale v Oktagonu se skutečně jako cirkus s oblibou označují. „Někteří si nás za to dobírají, ale na to jsme připraveni. Říkáme schválně, že jsme cirkus Oktagon, protože podle mě má cirkus každý rád. (…) Je v tom zábava, napětí, legrace, vyvrcholení a spousta různých čísel, takže nejde o jednu ucelenou věc, je tam něco sladkého, nějaké pivo. Hodně to také s divákem komunikuje, takže co do toho dá, to se mu vrátí,“ říkal v nedávném velkém rozhovoru pro CzechCrunch promotér a spolumajitel organizace Ondřej Novotný.

Michal Pavel tato slova potvrzuje. „Pod eventy spadá také servis pro zápasníky a věřte, že někdy to může být opravdu divoké. Musíte krotit ohromné množství ega i národnostních rozdílů,“ popisuje. Ve Frankfurtu to znamenalo zajistit v jeden čas příjezd dvaadvaceti bojovníků ze třinácti zemí a tří kontinentů. Divákům dvacet bojovníků a dvě bojovnice na turnaji Oktagon 46 doručili v řadě případů velmi zábavnou podívanou, která vyvrcholila hlavní kartou a několika rychlými a nečekanými knockouty.

Převážně domácími Němci zaplněná hala pak aplaudovala u titulového souboje, v němž zvítězila místní favoritka Katharina Dalisda. Stala se vůbec první německou šampionkou či šampionem česko-slovenské MMA organizace a potvrdila, že Oktagon už se v některých místech za hranicemi může cítit stále více jako doma.

Když do svého zápasu v sobotu večer nastupoval mezi fanoušky oblíbený Christian Jungwirth, přezdívaný Kelt, stála celá Festhalle na nohou a takřka jednohlasně zpívala skladbu Auf gute Freunde od německé rockové skupiny Böhse Onkelz, která pochází právě z Frankfurtu. Atmosféra byla srovnatelná s tím, když nastupují v O2 areně nebo na bratislavském stadionu Ondreje Nepely největší hvězdy české a slovenské scény.

Vyhráno ale Oktagon v Německu ještě nemá. „Ještě je před námi hodně práce, abychom i německé publikum naučili, že i když nezápasí Němec, stojí za to zůstat. Češi a Slováci jsou v tomto ohledu dál. Přijdou se podívat na kvalitní zápas, ačkoliv v něm není jejich oblíbenec. Oktagon je příběhová organizace a fanoušci nám musí dát šanci odvyprávět příběhy jednotlivých hrdinů. Němci zatím slyší hlavně na vlastní zápasníky a my jim musíme ukázat, ať dají šanci i ostatním,“ říká Michal Pavel. Jako šéf eventů je ale spokojen, jak se také německý trh posouvá.

Na vůbec první turnaj ve Frankfurtu fanoušci přišli ve větším počtu až na hlavní kartu a před titulovým zápasem zase hojně odcházeli, protože v něm nebyl domácí zástupce. Při posledním turnaji v polovině září už bylo plno prakticky od začátku do konce. Značka Oktagon MMA se navíc rozšiřuje i do zbytku Evropy. Koncem roku se chystá vstoupit na další zásadní trh, turnajem v Manchesteru chce nalákat Brity. Michal Pavel to potvrzuje úsměvnou historkou: „Do Německa se nám jezdí čím dál lépe. Před turnajem jsme byli s kolegy v jednom místním baru. Když jsme přišli, několik lidí se tam začalo pošťuchovat a volali na nás, že jsme Oktagon. Je to lepší a lepší, cítíme, že lidé na nás stále více slyší.“

V pořadí třetí turnaj ve Frankfurtu měla česko-slovenská organizace vyprodaný měsíc dopředu. Hlad Němců po MMA bude chtít využít také v Kolíně nad Rýnem, kde hodlá v polovině listopadu vyprodat dvacetitisícovou Lanxess Arenu. Do frankfurtské Festhalle se ale budou Novotný, Neruda, Pavel a spol. vracet vždy s oblibou. Nejen že v ní odstartovali svou zahraniční expanzi, ale také hala samotná na fanouška – zejména pokud je v ní poprvé – dýchne speciální atmosféru. Spíš než aréna je to dóm s mohutnou kupolí, jehož základy byly položeny už v roce 1907.

O dva roky později se pak pod dohledem posledního německého císaře Viléma II. Pruského otevřel prvním návštěvníkům. Město ho tehdy stavělo jako hlavní budovu pro časté veletrhy. Festhalle byl v té době největším dómem v Evropě a hostil před vypuknutím první světové války několik společenských či sportovních událostí. Pak se na nějakou dobu proměnil v tábor pro vojáky, aby v meziválečném období navázal na své původní účely, než se Evropa ponořila do temnějšího období své historie.

V roce 1938 nacisté během Křišťálové noci nahnali právě do Festhalle stovky frankfurtských Židů, řada z nich tu byla týrána a mnohé následně odvezly první hromadné transporty do koncentračních táborů. Když pak budovu Festhalle poškodilo bombardování spojeneckých sil během druhé světové války, zvažovalo se její zboření. Nakonec byla opravena a v roce 1970 tu vystoupila jako první rocková skupina Led Zeppelin. Oktagon pak do její kroniky začal loni v červnu psát historii velkých turnajů v MMA.

V Německu již sice několik MMA organizací působí, turnaje však obvykle nedělají tak velké, navíc k nim nepřidávají velkou show. „Státní orgány, policie a tak dál mají hrozné předsudky. Takže z toho dělají šestnácté století a křižáckou válku. Snažíme se to nějakým způsobem mírnit, ale věci, které po nás chtějí, jsou strašlivě přísný. Počínaje tím, že kdyby tam byl kdokoliv pod osmnáct let, tak to okamžitě zavřou a vyklidí,“ říkal pro iSport před prvním turnajem loni v létě Ondřej Novotný.

Dnes už jsou s kolegy zvyklí. Šéf eventů ví, že musí vyplnit řadu prohlášení, předložit množství certifikátů a čekat, že každou chvíli se objeví kontrola z různých úřadů. „V Česku a na Slovensku propagujeme Oktagon jako rodinnou zábavu. Ve Frankfurtu nebo Mnichově nesmí na turnaj vstoupit člověk, kterému ještě nebylo 18 let. Chodí tu tajná policie, a když se jí někdo nezdá, okamžitě ho legitimuje. Jsou nemilosrdní,“ potvrzuje Michal Pavel. Bere to jako součást hry, kterou musí v Oktagonu akceptovat, pokud skutečně chtějí být dlouhodobě evropskou organizací číslo jedna.

Na kontinentu patří mezi přední hráče například polská KSW, která v poslední době stále více vykukuje také v Česku, ale jinak mimo domácí pole de facto nepůsobí. Proto chce Oktagon rychle obsazovat také další země. Jen do konce roku ještě stihne Bratislavu, zmíněný Manchester, Kolín nad Rýnem, Ostravu a Prahu. Za sebou už má vedle Frankfurtu také Oberhausen a Mnichov.

Všechny následující turnaje mají v týmu Oktagonu detailně rozkreslené. Zřejmě nejjednodušší by měla být z pohledu organizace nejspíš O2 arena, která na konci prosince tradičně zakončí celý rok. „Jelikož je to jedna z největších arén v Evropě, dalo by se čekat, že to bude nejnáročnější, ale O2 arena je mašina na eventy. Všechno je tam dané, na vše je spoleh. Navíc máme blízko produkční sklad, a když je nějaký problém, můžeme všechno koupit, zařídit nebo se spojit s dodavateli. V zahraničí je všechno složitější,“ vypočítává Michal Pavel. Frankfurt je sice z Prahy pět hodin cesty, ale kdyby se na místě stalo třeba něco s klecí, mohl by to být problém.

Ani v Praze navíc klec není vždy k dispozici. Hlavní základnu má ve Staré Turé, což je malá obec u Trenčína, kde ji pro Oktagon na míru vyrobila místní společnost ProFighters. „Klec není úplně spotřební zboží, které si můžete kdekoliv koupit. Když vezete dvacet párů rukavic a jeden je špatný, vyměníte ho. U klece je to složitější. Neustále tak vylepšujeme i logistiku. Dříve jsme ji vozili ve čtyřech dodávkách, teď máme kamion, do kterého ji celou naložíme, včetně náhradních dílů, kdyby se po cestě nebo na místě stal nějaký problém. Snažíme se minimalizovat rizika,“ říká šéf eventů Oktagonu.

Ještě větší komplexita pak přichází v Manchesteru, protože je to akce mimo Evropskou unii. „Tam musíme mít kvůli povolením dva měsíce dopředu rozmyšlené, co povezeme,“ dodává Pavel. Sám je u Oktagonu od jeho začátků. Byl ředitelem agentury, která pořádala populární Ples v Opeře. Když se začala Státní opera, kde se akce pořádala, rekonstruovat, dal si známý ples pauzu. Michal Pavel se tehdy potkal s Ondřejem Novotným a na první oficiální turnaje Oktagonu dohodil několik partnerů, které dobře znal a kteří původně měli být na plesu, ať už šlo o catering nebo ochranku.

Spolupráci s Oktagonem pak bývalý marketingový i bezpečnostní ředitel prohluboval, až mu Novotný s Nerudou dali na starost celou produkční agendu jednotlivých turnajů. Letos se Oktagon rozloučil s oblíbeným letním turnajem pod otevřeným nebem na pražské Štvanici. Jednoduše proto, že tamní tenisový centrální kurt je příliš malý a ekonomicky to rostoucí organizaci přestalo vycházet.

Rozloučení ale i tak pojali ve velkém. „Udělali jsme dva velké turnaje ve dvou dnech, to podle mě byl ve světě MMA světový unikát,“ říká Pavel. Turnaje pod širým nebem se však v Oktagonu nechtějí vzdát. Otevřeně tak již mluví o ještě větším turnaji na fotbalovém stadionu. Pokud vše klapne, volit se bude mezi Prahou a Bratislavou. Konkrétně mezi sparťanskou Letnou, slávistickým Edenem nebo novým Tehelným polem v Bratislavě. „K mé nelibosti jako sparťana se teď naše oči v Praze ubírají trochu jinam, než bych si přál, ale pořád je to mezi Prahou a Bratislavou 50 na 50,“ dodává s úsměvem Michal Pavel.