Vlastně to na první pohled není tak zajímavý obrázek – silueta člověka na pozadí fotografie Slunce zachyceného zblízka. Takový si i v základním fotoeditoru může vytvořit každý. Vše je ale jinak, když se podíváme na příběh za záběrem, který ve skutečnosti není žádnou koláží, ale autentickou fotografií. Vyžadovala složité plánování, pokročilé znalosti o létání, fotografii i fyzice a vše vyšlo až na několikátý pokus. Výsledkem je ale dost možná záběr, jaký ještě nikdo nevytvořil.

„Museli jsme najít správné místo, čas, letoun a vzdálenost pro co nejčistší záběr, přičemž jsme museli zohlednit klouzavou dráhu letadla při vypnutém motoru, aby byl úhel Slunce optimální a výchozí výška bezpečná,“ popisuje na Instagramu Gabriel C. Brown, parašutista a člověk zachycený na fotografii. „Pak jsme museli záběr sladit pomocí opozičního efektu z letadla a zkoordinovat přesný okamžik skoku na třech kanálech komunikace,“ pokračuje.

Před časem Brown seskakoval spolu se svým kamarádem, astrofotografem Andrewem McCarthym, a dali se do řeči o svých vášních. Netrvalo dlouho a padl nápad na přesně takový záběr, jaký teď zveřejnili. Od začátku bylo oběma jasné, že si před sebe kladou dost náročný úkol, ale byli rozhodnuti získat to, co chtějí. I když museli překonat celou řadu technických problémů.

Vůbec vyfotografovat Slunce s takovou mírou detailu je samo o sobě náročné, ale udělat to přesně ve správném momentě, ze správného úhlu a tak, aby bylo vše dobře viditelné a ostré, pozvedá astrofotografii na další úroveň. Jak popisuje server PetaPixel, McCarthy s Brownem se vydali do arizonské pouště, kde fotograf připravil svoje teleskopy, živě sledoval jejich výstup a s parašutistou se domlouval vysílačkou na přesném místě a momentu seskoku.

To, co vidíme na výsledném záběru, je chromosféra, tedy vrstva pod samotným plynným povrchem Slunce – tím, který vidíme za normálních podmínek. Jelikož je chromosféra méně výrazná a transparentnější, typicky není viditelná. Můžeme ji pozorovat jen při úplném zatmění Slunce nebo pomocí spektroskopu, který dokáže rozložit a izolovat jednotlivé složky viditelného světla.

Pozorovatelé nebo fotografové pro zachycení chromosféry používají speciální sluneční H-alfa teleskopy schopné odfiltrovat vrstvu fotosféry. To by ale s padajícím parašutistou samo o sobě pořád nestačilo na záběr s velmi vysokým rozlišením, který jsme nakonec dostali. Pro to McCarthy použil další teleskop a z několika snímků – jako mozaiku – poskládal fotografii celého Slunce. Na ni pak přiložil záběr s Brownem tak, aby všechny detaily seděly dohromady.

„Překonalo to moje očekávání,“ říká fotograf. Pojmenování pro výsledek jeho a Brownovy práce se pak nabízelo takřka samo – The Fall of Icarus, tedy Ikarův pád. Vše vyšlo až napošesté, ale finální záběr za to všem zúčastněným jednoduše stál. Zájemci si ho mohou ve vytištěné formě pořídit v limitované edici na webu.