Dřevostavby budují v Česku už 30 let. V pondělí přijedou na pozemek, ve čtvrtek stojí dům

Firma Atrium vsadila už před třiceti lety na prefabrikované díly. Části dřevostavby včetně dveří, oken či parapetů tak vzniknou už ve výrobě.

Eliška NováEliška Nová

atrium-13

Foto: Atrium

Firma Atrium vyrábí v Česku už třicet let dřevostavby

0Zobrazit komentáře

Ne, že by se v Česku nestavělo ze dřeva, beton a ocel ale v posledních desetiletích stavebnictví naprosto ovládly. Dřevo, aby člověk na staré chatě pohledal. Na dřevostavby začali lidé sázet teprve před pár lety. I tak ale v tuzemsku existují firmy, které se jimi zabývají už od devadesátek. Mezi ně patří společnost Atrium, která ročně vybuduje přes osmdesát rodinných domů, ale staví i školky nebo hotely.

Začátky nebyly jednoduché. Právě kvůli tomu, že šlo o dobu, kdy dřevostavby lidé vnímali s odstupem. Oldřich Šebek je ale stavěl v zahraničí, a tak se v Česku rozhodl založit si firmu postavenou na tom nejvoňavějším byznysu. „Založil ji v prosinci 1993 a je to tátovo první dítě. Já jsem to druhé, protože jsem se narodil až v únoru 1994. V té době se o moderních dřevostavbách nevědělo skoro nic, byť už nějaké firmy, které se tím zabývaly, existovaly,“ líčí dnes syn zakladatele Atria Jan.

Oldřich Šebek si tehdy pronajal část haly v zemědělském družstvu, a zatímco na jedné polovině se vyráběly domy ze dřeva, na druhé se opravovala zemědělská technika. „Vůbec si nedovedu představit, jak to tenkrát dělali,“ říká Šebek mladší. Zkušenosti měl jeho otec z firmy, která stavěla v Nizozemsku. Nelíbilo se mu ale jak. Čtyři roky nato už si Atrium mohlo dovolit koupit halu v Horažďovicích v Plzeňském kraji, v níž sídlí dodnes, a to s osmdesátkou zaměstnanců, projekčním oddělením, výrobou, čtyřmi stavbyvedoucími a reklamačním a servisním oddělením.

Už ve svých začátcích vsadilo Atrium na prefabrikované díly, jde o tradici převzatou ze zemí, které mají s dřevostavbami velké zkušenosti. „Není to tedy něco, co bychom vymysleli, snažíme se ale produkt někam posouvat,“ líčí šéf výroby Václav Brejcha, který je ve firmě už dvacet let.

Díky tomu, že se většina dílů připraví už ve výrobě, je samotná stavba velmi rychlá. Zatímco v pondělí přijede firma na pozemek, ve čtvrtek už je hotová střecha. Tím stavbě nehrozí velké riziko, že do ní kvůli dešti nebo sněhu zateče. „Byli jsme jednou na Pardubicku, kde na pozemku vedle nás stavěli zděnou stavbu. Když jsme jeli montovat, měli připravené lešení na fasádu. Blížili se tedy konci. Když jsme předávali, ještě nebyli hotoví,“ vypráví Šebek.

Rychlost souvisí právě s prefabrikovanými díly. Někteří dřevostavbaři si na staveniště přivezou řezivo a dům staví sloup po sloupku. Atrium vše připraví do takové míry, že jsou jednotlivé díly připravené včetně osazených oken, vchodových dveří nebo parapetů. Je to obálka, kterou stačí poskládat. Udělá i základovou desku, přípojky inženýrských sítí a vrchní stavbu včetně koupelny, může ale dodat také jen hrubou stavbu.

Horažďovická společnost staví především rodinné domy, posledních deset let jich vyrobí kolem osmdesáti až devadesáti ročně. Co dům, to originál. „Ke každému domu přistupujeme individuálně. I když si člověk vybere typovku, nestává se, že by ji jen mírně upravil. Většinou se ze vzoru jen vychází a pak se projekt přepracovává podle představ zákazníka. Třetí cesta je, že si s sebou člověk přinese malůvku na papíře,“ říká Šebek mladší. „Hodně oblíbená je Vela 115, která je obdélníkového tvaru. Postavíme jich patnáct až dvacet za rok, i tady ale platí, že má každá jiné řešení,“ dodává Brejcha.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Základní nosnou konstrukci tvoří KVH profily, což je stoprocentní smrkové dřevo a ve spodní části modřín, jenž daleko víc odolává změnám vlhkosti. Dále jsou díly vybaveny minerální vatou, zvenku je dřevovláknitá deska, což jsou v podstatě slisované piliny. Vnitřek tvoří speciální deska, která zajišťuje regulaci vodních par. „Používáme desku, nikoli folii, protože má protipožární, difuzní, ale i statickou funkci. Ojediněle ji někdo v Česku použije na jednotlivé projekty, ale my jsme asi jediní, kdo ji používá na každý,“ říká Šebek mladší. Zbytek stavby tvoří instalační předstěna, v níž je vedená voda či elektřina, a nakonec přijde sádrovláknitá deska, která má opět protipožární, ale také statické vlastnosti.

Už od roku 2013 pak Atrium vyrábí domy s difuzně otevřenou konstrukcí, která se v domě stará o odvětrání vodní páry a navíc vytváří příjemné celoroční klima. „Právě tahle změna v technologii byla tím nejzásadnějším krokem, který ovlivnil vnímání zákazníků a také jejich zájem,“ míní Šebek.

Výhod má dřevostavba několik. Stěny jsou tenké, v základu mají 34 centimetrů. Aby zděná stavba měla stejné tepelně-technické parametry, musel by to být přibližně dvojnásobek. Na zhruba sto metrech čtverečních se díky dřevu ušetří až deset metrů čtverečních plochy, tedy v zásadě jeden pokoj. Navzdory přesvědčení některých lidí mohou mít dřevostavby díky vývoji materiálů také lepší akustiku. Snáz se i likvidují nebo rozebírají a převážejí na jiné místo.

U ocele si řeknete, že není hořlavá, na požární odolnost je to ale absolutní katastrofa.

A co nebezpečí požáru? „Dřevařské státy, jako je Rakousko, Švédsko nebo Norsko, znají rozdíl mezi hořlavostí a požární odolností. U ocele si řeknete, že není hořlavá, na požární odolnost je to ale absolutní katastrofa. Často se lidí ptám, jestli někdy byli na pálení čarodějnic, kde se zapaluje v podstatě dřevěná konstrukce s velmi hořlavou výplní. Určitě víte, co ráno zbyde. Konstrukce stojí, protože dřevo odhořívá postupně,“ líčí Šebek s tím, že podobné je to i v domě, kde jsou navíc protipožární sádrovláknité desky. Zatímco uvnitř jsou hořlavé věci jako skříně, koberce a další, obálka domu je ona nosná konstrukce, která vydrží, a tak lidé stihnou uniknout.

K rodinným domům nyní Atrium přidává i další stavby, firma zaznamenala boom ve veřejných zakázkách. Je to dílem energetické situace a udržitelnosti v celé Evropě. V tom dřevo dominuje. V současné době tak společnost připravuje mateřskou školu, společenské centrum nebo hotelový komplex. V zakázkách nepřekáží ani soutěžení na cenu. Zatímco dřív vycházely dřevostavby dráž, teď se to vyrovnává. Nepočítá se totiž jen samotný materiál a práce, byť už i to začíná být srovnatelné, ale také ona energetická náročnost nebo to, jak dlouho se staví.

Částečně i proto má za sebou Atrium rekordní rok, kdy obrat dosáhl bezmála 400 milionů korun. Před tím to bylo několik let zhruba o sto milionů méně. Kromě Česka má firma jednu pobočku na Slovensku, devadesát procent budov ale postaví právě doma. Slovensko je na tom zatím podobně jako Česko před pár lety – má radši beton a cihly.

Největší, nejdesignovější, nejchytřejší. Louda vystavěl u Poděbrad autosalon za miliardu

Tady se o cenách nesmlouvá. Pavel Louda chtěl z nakupování ojetého vozu udělat stejný zážitek jako u nového. Obrovská hala ukrývá tři tisíce aut.

Eliška NováEliška Nová

louda-auto-5

Foto: Louda Auto

Pavel Louda otevřel nový autosalon u Poděbrad

0Zobrazit komentáře

Jednotlivé automobilky se rády chlubí tím, co nabízí. Najímají si tak architekty, aby svoje zboží doprovodily i unikátním designem a nabídly i co možná nejlepší prostředí do míst, kde hrají prim čtyři kola. V případě prodejce, který prodává více značek, navíc nejen nových, ale i ojetých vozů, se to nestává. Louda Auto nyní přesně takový autosalon otevřel u Poděbrad. A zdá se, že je tím největším v republice – dal do něj totiž jednu miliardu korun.

„Naším cílem nebylo postavit největší budovu, ale takovou, aby nám poskytla dostatečné zázemí. Chtěli jsme také, aby zákazníci měli při nákupu ojetého vozu stejný zážitek, jako kdyby kupovali nový,“ říká Pavel Louda, zakladatel značky. Nový autosalon tak dostal za svůj název znaménko plus, aby bylo jasné, že jde o něco víc.

Zážitek je to přeci jen o trochu jiný než v klasickém autosalonu. Snad už jen proto, že auta jsou tady schovaná pod střechou, aby si je mohl zákazník v klidu prohlížet, ať už je venku čtyřicet stupňů ve stínu, právě probíhá ta největší bouřka, nebo přišla sněhová vánice. Při příchodu do budovy, která má čtyřicet tisíc metrů čtverečních, dostane člověk do ruky tablet. S ním může už od soboty vyrazit na cestu.

Tablet člověku pomůže se vším, co je potřeba. Ať už je to orientace v budově, nebo informace o jednotlivých autech. Každé z nich tu má QR kód, po jehož sejmutí se na mobilním telefonu zobrazí informace o daném voze, tedy cena, typ vozidla, základní výbava i možnosti způsobu financování. Přes tablet může člověk rovněž přivolat obsluhu, která s čímkoli poradí.

Pod střechou jsou tady ve třech patrech asi tři tisícovky aut od předváděcích přes zánovní až po ta ojetá. Na výběr je benzin, nafta i elektřina. „Málokdo by si tady nevybral. Dokážeme uspokojit každého v Česku,“ říká Louda s tím, že nejlevnější auto na skladě je momentálně za 250 tisíc, nejdražší za pět a půl milionu. Nejsilnější stránkou Loudy Auto jsou ale právě zánovní vozy. Těch, kterým jsou maximálně tři roky, jsou tady dvě třetiny. „Nechceme konkurovat velkým autobazarům. Vyplňujeme díru na trhu. Jiné místo, kde by bylo pod jednou střechou takové množství aut stáří do tří let, v Česku není,“ říká Louda.

Pokud si člověk auto vybere, může v podstatě všechno ostatní vyřídit na místě. To znamená, že tu rovnou může prodat svoje původní auto, může si tady domluvit financování či pojištění, a dokonce i zajet na registr vozidel a rovnou nechat auto přepsat. Státní úřad má v Poděbradech hned vedle nového salonu pobočku, což šetří čas, a tedy i peníze. Kdo auto zatím nemá, může sem přijet díky carsharingové společnosti Car4Way, se kterou má Louda domluvu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Pro všechny finanční transakce je v Louda Auto obrovský automat, který přijímá i vydává peníze. Když člověk auto prodá, automat peníze vydá, když auto koupí, automat peníze vezme. Vše opět přes QR kód, který je připojený na faktuře. „Svojí kapacitou je automat ojedinělý. Vymýšleli jsme něco takového hodně dlouho a oslovovali jsme mnoho firem, než se to podařilo,“ líčí ředitel divize ojetých vozů Robert Imling.

V autosalonu je kromě jiného také myčka aut, kam se vejdou až tři vozy za sebe, a je tu servisní oddělení, kterým projde každý příchozí vůz. Louda Auto je vozí nejen z Česka, ale z celé Evropy. „Nakupujeme jen u prodejců, které jsme si už ověřili,“ říká Imling.

Centrum Česka není Praha

Louda otevřel svůj vůbec první autosalon na konci dálnice D11. Tehdy končila právě u Poděbrad, do Hradce Králové se jezdilo po staré. Louda, který z Poděbrad pochází, se rozhodl zůstat doma, a tak je na exitu dé jedenáctky číslo 35. „Říká se, že centrum Česka je Praha. Geograficky jsou to ale Poděbrady,“ míní Louda s tím, že novou prodejnu vybudoval proto, že i v branži prodeje aut je potřeba se posouvat někam dál. „Dnes si auta lidé často vybírají na internetu, ale nikdy z toho nebudete mít takový zážitek, jako když přijdete, sednete si, zjistíte, jestli v autě někdo nekouřil, jestli fotka bazaru není moc navoněná nebo jestli to při jízdě někde nedrhne,“ dodává zakladatel značky.

Louda Auto Plus ale není jen o autech. Za prvé proto, že si Pavel Louda pozval architektonické studio, aby mu navrhlo interiéry. Za druhé proto, že má sloužit i těm, kdo se chtějí jen na chvíli zastavit u dálnice, odpočinou si a dát si něco dobrého k jídlu. K tomu slouží zdejší bistro, jehož součástí je i dětský koutek. Do třetice jsou zase auta, jen trochu jiná. V hale je totiž rovněž sbírka autíček Matchbox, která čítá až čtyři tisíce kousků, mezi nimi i ta raritní.

Interiér má na svědomí holešovické architektonické studio Archicraft, které Pavel Louda přizval, když už měl stavební povolení v ruce. „Často navrhujeme restaurace, u kterých musí být přesně dané, co bude jejich náplní. Ptali jsme se tedy na identitu a postupně jsme společně tvořili obraz toho, jak by měl prostor vypadat,“ líčí jeden ze zakladatelů studia Tomáš Ciesla.

louda-auto-1

Foto: Louda Auto

Při příchodu člověk dostane tablet, se kterým zjistí informace o každém autě

V obrovském domě bylo především potřeba se zorientovat. Každé patro má totiž velikost okolo jednoho hektaru. Hned za vchodem tak vznikla dlouhá chodba, uprostřed níž se nachází světlík. Ten je v každém patře orientovaný stejně, je to tedy jakýsi orientační bod v budově, který navíc dovnitř přináší spoustu denního světla. Inspirace přišla z obchodních domů, které se většinou orientují kolem atria. Ostatně podobně jako v obchodních domech se tu člověk z jednoho patra do druhého dostane eskalátory. Dalším rozpoznávacím prvkem jsou červené rampy a také žluté označení sloupků s obrazovkami, na kterých se promítají informace, jaké typy aut člověk v sekci najde.

„Velikost objektu byla největší výzva. Za patnáct let, co tu práci děláme, jsme nepracovali na interiéru, který by měl čtyřicet tisíc metrů čtverečních. Všechno je tu potřeba násobit a prosadit funkční hodnotu je těžké, protože materiály jsou drahé, v této velikosti je to navíc extrém,“ líčí druhý ze zakladatelů Miroslav Krátký.

U Poděbrad se ale rozhodně nešetřilo. Do haly jsou vložené různé menší kostky, které tvoří oddělené místnosti. Jsou tu ale i kostky větší. Hned za recepcí je jedna z dýhy, jež má velikost menšího rodinného domu. V ní se ukrývá jedenáctka prodejních míst ve dvou patrech, kam se prodejci mohou se zákazníky zavřít a dořešit vše, co je potřeba. Dýhu chtěl sám majitel, který se inspiroval skandinávským stylem. Na čem se naopak šetří, je energie. Světla jsou tu řízená pohybem, to znamená, že se rozsvítí, když je v blízkosti člověk. Dražší řešení šetří na provozu a je také ekologičtější.

Říká se, že centrum Česka je Praha. Geograficky jsou to ale Poděbrady

Celý interiér pak provází úhel 23 stupňů, který je v logu Louda Auto, ale připomíná například také šikmo zaparkovaná auta. Motiv 23 stupňů je tu například na lamelách i na světlech. Interiér také poněkud netradičně doplňují rostliny, které se prolínají prostorem kolem aut.

To všechno dělá z Louda Auto u Poděbrad docela jiný zážitek z pořizování auta. A tak pozor, kdo by si myslel, že to tu chodí jako v jiných prodejnách, kde prodávají mimo jiné ojeté vozy. Tady se o cenách nesmlouvá.