Ještě před pár lety byla v západním světě těžko dostupnou specialitou, o které věděli jen praví fajnšmekři. Dnes se matcha běžně objevuje v nabídce kaváren a dalších podniků, ať už ve formě nápojů, sušenek nebo zmrzliny. Že je globalizovanou komoditou, která rozvířila na sítích zelené šílenství, je ale tak trochu paradox – původně totiž sloužila jako součást meditačních praktik buddhistických mnichů.

Jen v Praze vzniklo v posledních letech hned několik podniků, které se na matchu specializují. Namátkou můžeme jmenovat třeba Atomic Matcha v Karlíně nebo kavárnu Sensu na Želivského. Čím dál víc je i e-shopů, jež ceremoniální matchu nabízejí, a lidé si ji tak mohou s pomocí bambusové metličky připravit i doma.

Své kořeny má matcha přitom v Číně, odkud se kolem 12. století dostala do Japonska. Právě tam ji začali využívat buddhističtí mniši, kteří ji pili během meditací pro podporu soustředění. Pěstovala se tehdy jen v omezeném množství a stala se nápojem spojeným s duchovní praxí i jistým luxusem.

Z duchovní pomůcky se ale postupně stalo prémiové zboží, které si díky své výjimečné barvě, chuti a rituálnímu způsobu přípravy našlo cestu i do světa. Hodnota globálního trhu s matchou má letos dosáhnout přibližně 2,5 miliardy dolarů a podle odhadů společnosti Mordor Intelligence by měla do roku 2030 vzrůst na více než 3 miliardy dolarů.

Matcha zažívá boom hlavně mezi mladšími generacemi – kavárny ji nabízejí v různých variantách od klasického latté až po sezónní drinky s příchutí borůvky, maliny nebo manga. Můžete si mnohdy dát třeba matcha cloud, tedy nadýchané matcha latté s hustou mléčnou pěnou, nebo třeba matcha fizz, perlivý nápoj s citrusy.

Nejde ale jen o prázdný trend – spotřebitelé často sahají po matche kvůli jejím opěvovaným zdravotním benefitům. Je totiž bohatá na antioxidanty, kromě toho obsahuje i aminokyselinu L-theanin, která podporuje uvolnění a může zlepšit soustředění bez vedlejších účinků typických pro kávu, jako je třeba nervozita nebo zvýšený tep.

Součástí popularity nejsou ale jen její hořká chuť a výživová hodnota, ale i estetická stránka. Videa na sociálních sítích často ukazují přípravu hustě vyšlehaného matcha latté nebo třeba hauly z cest do Japonska, které obsahují nákupy místního zeleného prášku.

Právě popularita na sociálních sítích ale dál zvyšuje tlak na omezené lokální zdroje v Japonsku. Například Udži, město s tisíciletou historií pěstování čaje, zažívá v posledních letech nebývalý nápor. Vysoce kvalitní ceremoniální matcha z této oblasti je sice považována za jednu z nejlepších na světě, její výroba má ale své limity.

Čajové keře totiž musí být několik týdnů před sklizní zastíněné, listy se ručně sbírají a následně pomalu melou v kamenných mlýncích. Jeden přitom zvládne vyprodukovat jen 40 gramů matchy za hodinu, což vystačí na 10 až 12 porcí.

Obavy mají i místní provozovatelé čajových škol a chrámů, kteří kvůli nedostatku zásob nemají z čeho pořádat tradiční obřady. Podle dat japonského ministerstva zemědělství navíc klesl počet čajových farem z 54 tisíc v roce 2000 na 12 tisíc v roce 2020. Průměrný věk farmářů je totiž v současnosti přes 60 let a mladší generace se do zemědělství nehrne.

Zároveň roste globální poptávka a firmy jako Starbucks nebo Häagen-Dazs, které nakupují ve velkém, tak odebírají většinu dostupné suroviny. Výsledkem jsou nejen dlouhé dodací lhůty, ale i tlak na přechod k levnějším variantám z Číny nebo Vietnamu. Většina prémiové matchy se navíc stále balí ručně kvůli citlivosti prášku na vlhkost a oxidaci, což se promítá i do výše jejích cen.

Zatímco západní spotřebitelé si tak matchu spojují především s její barvou, chutí nebo estetikou, její původní smysl se často ztrácí. Některé japonské podniky proto nabádají zákazníky, aby zvažovali i jiné druhy čaje – například senču, hódžiču nebo gyokuru. Pro ty, kdo si chtějí odvézt kousek japonské kultury domů, jsou podle nich někdy vhodnější i instantní varianty určené k rozpouštění ve vodě.