Začínal jako profesionální hráč pokeru a sázkař, dnes ale šestapadesátiletý Tony Bloom patří k nejrespektovanějším majitelům fotbalových klubů v Evropě. Britský miliardář, který svůj úspěch postavil na matematických modelech, dokázal v posledních letech díky precizní práci s daty vytáhnout průměrné týmy v Anglii i Belgii mezi elitu. Nyní svou pozornost a unikátní algoritmy upřel na Skotsko. S týmem Hearts se mu tam daří něco, co tamní fotbal nezažil čtyři desetiletí. Reálně ohrožuje historickou nadvládu gigantů Celticu a Rangers a ukazuje, že v moderním sportu mohou čísla porazit i ty největší rozpočty.

Skotské lize vládnou dva bohaté kluby z Glasgow, zmínění Celtic a Rangers. Jde o hegemonii, která trvá neuvěřitelných 40 let a v Evropě nemá obdoby, byť například nadvláda Sparty a Slavie nad Českem se tomu velmi podobá. Naposledy dokázal ligu vyhrát někdo jiný v roce 1985, a to tým z Aberdeenu, který tehdy vedl legendární, a dle mnohých nejlepší trenér historie, Sir Alex Ferguson. Od té doby jako by zbytek země přestal existovat.

Tradiční klub z hlavního města, edinburští Heart of Midlothian (zkráceně Hearts), čekají na mistrovský titul dokonce od roku 1960. Nejblíže byli od té doby v roce 2006, kdy skončili druzí. Následovalo neslavné období, ještě v roce 2021 totiž hráli Hearts druhou ligu. Po návratu mezi elitu skončili dvakrát třetí a jednou čtvrtí, nicméně v poslední sezoně z toho bylo jen sedmé místo. Myšlenky na titul tak byly spíše utopické. Dokud do hry nevstoupil Bloom.

Když britský investor loni v létě koupil v Hearts 29procentní podíl za téměř 10 milionů liber, tedy zhruba 283 milionů korun, vystoupil před fanoušky a prohlásil, že tým má velmi dobrou šanci skončit už v této sezoně na druhém místě a výhledově ligu ovládnout. „Chápu, že spousta fanoušků Celticu a Rangers se teď bude smát a říkat si, že tohle už slyšeli. A to je v pořádku. Já jen říkám, jak to vidím,“ pronesl Bloom před začátkem sezony. Smáli se mnozí. Ve sportu, kde úspěch zpravidla určuje velikost bankovního konta a platy hvězd, působilo sebevědomí nového investora jako čistá provokace. Jenže Bloom nestřílí od boku. Jeho spojení s fotbalem a světem sázek není vůbec náhodné a má hluboké kořeny i prokazatelné úspěchy.

Jeho dědeček Harry byl v sedmdesátých letech místopředsedou klubu v Brightonu a s týmem žil natolik intenzivně, že v roce 1980 zemřel na infarkt přímo v týmovém autobuse cestou na zápas. Malý Tony měl fotbal taky rád, chodil na tribuny už od osmi let, ale hraní mu moc nešlo. Vynikal naopak v matematice a zamiloval se do pravděpodobností. Už v patnácti letech používal falešnou občanku, aby se dostal do sázkových kanceláří, kde hledal matematickou výhodu nad bookmakery. Jako vystudovaný matematik pak sice nastoupil do prestižní účetní firmy, ale brzy zjistil, že čísla dokáže využít mnohem lépe a postupně vybudoval své životní dílo: společnost Starlizard.

To je v podstatě gigantická továrna na data, která, jak reportoval web The Athletic, funguje v naprostém utajení. Zaměstnává na 160 analytiků a statistiků, kteří podepisují smlouvy o mlčenlivosti a mají absolutní zákaz sami sázet na sport pod hrozbou okamžitého vyhazovu. Jejich úkolem je krmit firemní algoritmus těmi nejtitěrnějšími detaily. Analyzují zranění, počasí, kvalitu trávníku, cestovní plány týmů, a jdou až do takových extrémů, že měří i decibely fanouškovského hluku v momentě, kdy jeden z týmů útočí. Algoritmus pak dokáže s ohromující přesností spočítat skutečnou pravděpodobnost výsledku. Mnohem přesněji, než to umí sázkové kanceláře.

Na základě těchto dat pak sází obrovské částky. Aby obešli limity, využívají analytici přes tajné účty i bohaté podnikatele s historií velkých proher, kterým sázkové kanceláře zkrátka dovolí vsadit víc. Podle dostupných dokumentů činí roční výhry tohoto spolku kolem 600 milionů liber.

Běžný smrtelník si ale Starlizard nemůže nijak objednat nebo využít. Není to sázková kancelář, nýbrž mozek uzavřeného ekosystému, který funguje jako jakýsi soukromý investiční fond zaměřený na sázky. Analytická firma svá extrémně cenná data poskytuje jedinému hlavnímu klientovi, a sice utajené skupině anonymních investorů, do které vkládá nejvíce peněz sám Bloom.

Tak sází, nebo nesází?

Foto: Brighton & Hove Albion

Majitel Brightonu Bloom (uprostřed v saku) na besedě s fanoušky

Označení „bývalý gambler“, které se ve spojení s Bloomem objevuje, je spíše hrou se slovíčky. Pravdou totiž je, že sázet nikdy nepřestal. Jeho operace už ale dávno nepřipomíná osamělého hráče s tiketem v ruce, nýbrž obří investiční fond. Jako hlava a zároveň největší klient Starlizardu točí ve sportovních sázkách stovky milionů liber. Své řemeslo zkrátka neopustil, jen změnil měřítko a přetavil ho v obchodování s fotbalovými kurzy, u kterého se jako majitel klubů musí navenek tvářit jako seriózní funkcionář.

Jak je ale vůbec možné, že majitel fotbalových klubů může zcela legálně sázet na fotbal? Odpověď leží v pravidlech anglické Fotbalové asociace, která byla v roce 2014 upravena právě kvůli investorům s vazbami na sázkařský průmysl. Asociace si uvědomila, že plošný zákaz by tyto bohaté majitele od fotbalu odřízl. Bloom tak sázet smí, má to ovšem nepřekročitelnou podmínku: nesmí vsadit jedinou libru na soutěže, ve kterých zrovna působí jeho vlastní týmy. Nesmí tak sázet ani na své soupeře ve stejné lize.

V praxi to vyžaduje složitou finanční gymnastiku pod neustálým dohledem nezávislých auditorů. Když totiž Starlizard sází na anglickou Premier League, kde hraje Bloomův Brighton, systém se nezastaví a jede dál. Změní se jen to, že Bloom musí z těchto konkrétních sázek prokazatelně a do posledního centu stáhnout svůj osobní finanční vklad. Zatímco jeho analytici a další anonymní boháči v syndikátu sázejí vesele dál, on zůstává účetně čistý.

Bloom si ale uvědomil i další věc – totiž že algoritmus, který dokáže předpovídat výsledky, dokáže také odhalit skrytý talent tam, kde ho ostatní nevidí. Tuto filozofii naplno rozvinul v anglickém Brightonu, který vytáhl ze třetí ligy až na horní příčky nejlepší ligy světa Premier League, a v belgickém Royale Union Saint-Gilloise, který dovedl k titulu po dlouhých 90 letech. Nyní tuto technologii přinesl i do Skotska.

Pro laika je fascinující sledovat, co přesně dělá. Nejde jen o góly. Technologie, kterou Bloom a spol. už spojili s umělou inteligencí, dnes dokáže vytvořit přesný model toho, co klub potřebuje. Pokud Hearts hledají posilu, AI vezme data ze všech zápasů, které vyhlédnutý hráč kdy odehrál, a vloží ho do virtuálního zápasu po bok jeho potenciálních nových spoluhráčů. Analytici tak vidí simulaci jeho výkonu v novém prostředí dříve, než s ním vůbec podepíšou smlouvu.

Logicky se tak nabízí otázka: Proč to tedy nedělají všichni? Proč bohatí majitelé z Premier League Bloomův systém jednoduše nezkopírují nebo si nenaprogramují vlastní? Podstatné je, že systém jako takový nelze koupit jako krabicový software. Algoritmus se učí a zdokonaluje na milionech sázek už od roku 2006 a krmí ho data, která běžně na trhu neexistují. Zatímco ostatní kluby si kupují komerční statistiky, Bloomovi analytici tvoří vlastní, přísně utajovanou databázi. A jak bylo zmíněno, vše je navíc chráněno mlčenlivostí, funguje to podobně jako třeba tajný recept na Coca-Colu.

Tohle všechno tak umožňuje klubu nakupovat neuvěřitelně levně a chytře. Zatímco bohatí konkurenti přeplácejí známá jména, Hearts díky AI nacházejí nedoceněné hráče v zapadlých ligách. Útočníka Cláudia Bragu, střelce 12 branek v této sezoně, našel algoritmus v norské druhé lize, křídelníka Alexandrose Kyziridise zase na Slovensku. Stáli zlomek toho, co hvězdy velkoklubů, ale podle dat do systému dokonale pasovali. Aby ale celý tento technologický stroj fungoval, potřebuje i lidský element. V tomto případě jde o trenéra Dereka McInnese, jehož úkolem je propojit svět analýz s reálnou kabinou plnou emocí. A funguje to dokonale.

Dnes, sedm zápasů před koncem ročníku, se skotský fotbal otřásá v základech. Hearts většinu sezony vedou celou ligu, připisují si jednu výhru za druhou a na druhé Rangers mají náskok tří bodů. Pokud se povede dopsat pohádku do konce, bude před Bloomem muset smeknout celé Skotsko.