Jsou jako lego. Vezmete jednotlivé kostičky a prostě je spojíte k sobě v tom pořadí, v jakém chcete vidět výsledek. A tím je aplikace, inteligentní formulář nebo třeba projekt spravující víc než tisíc zaměstnanců, který zároveň dokáže udržet informace o nich stále aktuální, protože je napojený na další systémy. Nemusíte pořád dokola tahat informace z excelových tabulek nebo pokaždé zvlášť z e-mailů – programovat takhle zvládnou lidé se základními IT znalostmi. Tvorba v rámci takzvaných no-code nebo low-code platforem získává na oblibě, zvlášť tam, kde by si firmy beztak nemohly dovolit seniorní vývojáře.

Tak si to představte: emotivní scéna představení v Národním divadle, stůl uprostřed jeviště, herci, co do toho dávají všechno – a ve vypjaté chvíli do něj bouchají. Je třeba odehrát stovky představení. Kus nábytku něco takového jen těžko vydrží.

Jenže aby Národní divadlo takový rozbitý stůl ze svého vlastnictví vyřadilo, je třeba projít dlouhý schvalovací proces. Vyplnit mnoho řádků v excelové tabulce, poslat ji účetnímu, který potvrdí hodnotu každé položky – a ta je přitom obvykle nulová. S oceněním musí souhlasit komise několika lidí. A pokud by šlo o majetek nad určitou hodnotu, proces se musí konzultovat i s ředitelem. Vše podepíše technické oddělení a teprve pak je takový stůl připravený k prodeji, stěhování nebo likvidaci. Všechna schválení se zapisují do wordového dokumentu. Podpisy se vrší na fyzickém listu papíru.

Že by se na něco takového uplatnila aplikace, bylo vedení jasné. Jenže najít člověka, který ji vytvoří, a čekat, kdy – a jestli vůbec – se mu to podaří, organizaci tlačilo zpátky do doby papírové. S low-code platformou to trvalo 28 hodin: aplikace umí převzít údaje o rekvizitách z účetního systému, účetní potvrdí hodnotu a po zadání jednoduchého ano-ne se položky posunují dál přesně k těm lidem, kteří je mají mít na starosti, včetně e-mailových upozornění, odkazů, pokynů a odlišných matic.

„Je to rychlé, cenově přijatelné. A přesto jde aplikace vytvářet na míru,“ shrnuje Dagmar Růžičková, vedoucí odboru ekonomiky a administrativy Technicko-provozní správy Národního divadla. Kulturní stánek je jen jednou z velkých společností, které si platformu využívající pouze nízkou znalost kódování osvojily.

„Je to hodně o osvětě. Většina firem ani neví, že něco jako low-code nebo no-code existuje. A pak občas nastává trochu nedůvěra, jestli je opravdu možné urychlit vývoj za zlomek ceny,“ říká Dalibor Houfek, spoluzakladatel a ředitel přesně takové platformy, která vyrostla ve fungující firmu Jetveo.

Vlastně, konkrétně v tomto případě byly nízké ceny pro zákazníky až tak podivné, že firma musela upravit svůj přístup. „Obzvláště na základě zpětné vazby z Německa jsme museli násobně cenu zvednout, protože to nebudilo důvěru,“ popisuje Houfek.

Bylo toho dost

Výzkumná společnost Gartner odhaduje, že během následujících dvou let převýší počet vývojářů-laiků množství kvalifikovaných inženýrů v poměru čtyři ku jedné. Počet aplikací, které někdo vytvoří v režimu no-code nebo low-code, má do roku 2025 stoupnout na 70 procent. To je víc než trojnásobek proti předloňskému číslu. Přitom ani to nebylo nijak zvlášť malé, tehdy měla být bez kódu nebo s malým užitím kódu vytvořena čtvrtina aplikací.

Firmy, které takový princip nabízejí, rychle rostou. Není to úplná novinka – některé nástroje jsou na trhu i přes deset let. Portugalský Outsystems začal nabízet podobnou platformu v roce 2001 a jeho hodnota už před čtyřmi roky přesáhla bájného jednorožce, tedy víc než miliardu dolarů. Jako low-code funguje Airtable, který má hodnotu přes 11 miliard dolarů. Bez znalostí se dá kódovat na platformách Wix nebo Mendix, kterého si všiml Siemens, koupil ho a zařadil do nabídky svých služeb.

Možnost programovat s minimální znalostí kódu nebo úplně bez ní se ukázala jako velmi výhodná v době pandemie, která odhalila slabá místa ve složitých procesech ve firmách. Obzvlášť ve chvíli, jíž se především ve Spojených státech začalo říkat velká rezignace (Great Resignation). Během ní řada zaměstnanců včetně IT pracovníků hromadně podávala výpovědi. Nucená práce z domova je přiměla přemýšlet o vlastní kariéře, životních cílech a tom, jestli odpovídají neustálému sezení u počítače.

Programátorů se přitom už předtím nedostávalo. Dlouhodobě nestačí ani skutečnost, že se každých pět let množství developerů zdvojnásobí. Firmy potřebují odborníků stále víc. Pokud si najmou juniory, kteří právě ukončili školu, trvá řadu měsíců, než se zaučí.

Vyjmenované firmy, které se zaměřují na snadnou tvorbu softwaru a aplikací, kolem sebe zvládly vybudovat silnou komunitu. Cílí na větší společnosti, jimž mohou poskytnout rozsáhlé balíčky služeb za odpovídající cenu. Jde to ale i v menším měřítku, věří Češi. Právě v tuzemsku vznikla zmíněná platforma Jetveo, která dokázala s low-code pomoci mimo jiné třeba právě Národnímu divadlu.

„Low-code je nový Excel,“ připodobňuje Houfek. Vysvětluje, že známý tabulkový editor je snadno pochopitelný, pro jednoduché operace funguje a vypadá dobře. „Ale sofistikovanější funkce, složité matematické vzorce, kontingenční tabulky a vlastní uživatelské přehledy můžou udělat z jednoduché tabulky mnohem silnější nástroj,“ dodává.

První verze low-code platformy vznikla, když jeho známý Marcel Šerý narážel na stále se opakující problémy při vývoji aplikací. Hledal fungující řešení, ale žádné nenašel. Rozhodl se ho naprogramovat a vytvořit intuitivnější systém, který by pomohl nejen jemu, ale i dalším programátorům. Společně s Houfkem pak založili firmu Jetveo, kde se Šerý stal CTO a má na starosti technickou stránku platformy.

Desetkrát rychleji

Pokud má svůj projekt Houfek zařadit, přikloní se spíš k low-code. Je to relativně velký krok k programování oproti úplně nulovému pojetí, při němž se jen dá dohromady pár pro počítač připravených úkolů, obrázků reprezentujících daný úkon. Low-code je pro juniorní vývojáře, nebo pro člověka se základní znalostí IT, vysvětluje Houfek.

I tady se totiž pohybujete uvnitř kódů. Ale sestavujete předem připravené bloky programů, takže se na sebe dají rychle naskládat opakující se základy, na pár kliknutí dát dohromady, anebo podobně propojit i složitější věci. A přitom postup zachovává vývoj v kódovacím jazyce.

Uživatele vedou intuitivní grafická zobrazení. Předpřipravené šablony už jsou otestované, funkční bloky hotové. A přesto si firma kódy může rozšířit o funkcionality, které na platformě vůbec nejsou, a napojit ji tak například na svůj interní systém. Spolupracovat mohou nedostatkoví a drazí seniorní programátoři s těmi juniorními, kteří by zas sami jen těžko dali dohromady komplexní systém. S platformou to ale zvládnou.

„To významně urychluje procesy,“ popisuje Houfek. „Najednou nečekáte devět měsíců, ale máte to za 14 dnů a stačí vám k tomu jeden junior místo týmu seniorů,“ říká. A vypočítává: podle zkušeností při zavádění do firem je takový přístup běžně desetkrát rychlejší.

„Setkávám se s řadou společností, které se zasekly někde v zastaralých aplikacích se vzdáleným přístupem,“ přikyvuje Florentin Viebke ze společnosti Zwei Liter Maschine. Je to německý partner české Jetveo, který řešení přibližuje západním sousedům. „Šetří čas a usnadňuje vývoj,“ uzavírá.