Hodně funkcí, málo kódu. Vývojářů stále není dost a firmy v low-code začínají věřit, říkají odborníci

Kde se nedostává seniorních programátorů, nastupují technologie. V systémech je totiž potřeba hlídat všechno – třeba i stůl vyřazený z představení Národního divadla.

Iva BrejlováIva Brejlová

jetveo

Foto: Jetveo

Marcel Šerý a Dalibor Houfek, spoluzakladatelé projektu Jetveo

Jsou jako lego. Vezmete jednotlivé kostičky a prostě je spojíte k sobě v tom pořadí, v jakém chcete vidět výsledek. A tím je aplikace, inteligentní formulář nebo třeba projekt spravující víc než tisíc zaměstnanců, který zároveň dokáže udržet informace o nich stále aktuální, protože je napojený na další systémy. Nemusíte pořád dokola tahat informace z excelových tabulek nebo pokaždé zvlášť z e-mailů – programovat takhle zvládnou lidé se základními IT znalostmi. Tvorba v rámci takzvaných no-code nebo low-code platforem získává na oblibě, zvlášť tam, kde by si firmy beztak nemohly dovolit seniorní vývojáře.

Tak si to představte: emotivní scéna představení v Národním divadle, stůl uprostřed jeviště, herci, co do toho dávají všechno – a ve vypjaté chvíli do něj bouchají. Je třeba odehrát stovky představení. Kus nábytku něco takového jen těžko vydrží.

Jenže aby Národní divadlo takový rozbitý stůl ze svého vlastnictví vyřadilo, je třeba projít dlouhý schvalovací proces. Vyplnit mnoho řádků v excelové tabulce, poslat ji účetnímu, který potvrdí hodnotu každé položky – a ta je přitom obvykle nulová. S oceněním musí souhlasit komise několika lidí. A pokud by šlo o majetek nad určitou hodnotu, proces se musí konzultovat i s ředitelem. Vše podepíše technické oddělení a teprve pak je takový stůl připravený k prodeji, stěhování nebo likvidaci. Všechna schválení se zapisují do wordového dokumentu. Podpisy se vrší na fyzickém listu papíru.

Že by se na něco takového uplatnila aplikace, bylo vedení jasné. Jenže najít člověka, který ji vytvoří, a čekat, kdy – a jestli vůbec – se mu to podaří, organizaci tlačilo zpátky do doby papírové. S low-code platformou to trvalo 28 hodin: aplikace umí převzít údaje o rekvizitách z účetního systému, účetní potvrdí hodnotu a po zadání jednoduchého ano-ne se položky posunují dál přesně k těm lidem, kteří je mají mít na starosti, včetně e-mailových upozornění, odkazů, pokynů a odlišných matic.

„Je to rychlé, cenově přijatelné. A přesto jde aplikace vytvářet na míru,“ shrnuje Dagmar Růžičková, vedoucí odboru ekonomiky a administrativy Technicko-provozní správy Národního divadla. Kulturní stánek je jen jednou z velkých společností, které si platformu využívající pouze nízkou znalost kódování osvojily.

jetveo1

Foto: Jetveo

Platformu založenou na nízkém kódování využívá i Národní divadlo

„Je to hodně o osvětě. Většina firem ani neví, že něco jako low-code nebo no-code existuje. A pak občas nastává trochu nedůvěra, jestli je opravdu možné urychlit vývoj za zlomek ceny,“ říká Dalibor Houfek, spoluzakladatel a ředitel přesně takové platformy, která vyrostla ve fungující firmu Jetveo.

Vlastně, konkrétně v tomto případě byly nízké ceny pro zákazníky až tak podivné, že firma musela upravit svůj přístup. „Obzvláště na základě zpětné vazby z Německa jsme museli násobně cenu zvednout, protože to nebudilo důvěru,“ popisuje Houfek.

Bylo toho dost

Výzkumná společnost Gartner odhaduje, že během následujících dvou let převýší počet vývojářů-laiků množství kvalifikovaných inženýrů v poměru čtyři ku jedné. Počet aplikací, které někdo vytvoří v režimu no-code nebo low-code, má do roku 2025 stoupnout na 70 procent. To je víc než trojnásobek proti předloňskému číslu. Přitom ani to nebylo nijak zvlášť malé, tehdy měla být bez kódu nebo s malým užitím kódu vytvořena čtvrtina aplikací.

Firmy, které takový princip nabízejí, rychle rostou. Není to úplná novinka – některé nástroje jsou na trhu i přes deset let. Portugalský Outsystems začal nabízet podobnou platformu v roce 2001 a jeho hodnota už před čtyřmi roky přesáhla bájného jednorožce, tedy víc než miliardu dolarů. Jako low-code funguje Airtable, který má hodnotu přes 11 miliard dolarů. Bez znalostí se dá kódovat na platformách Wix nebo Mendix, kterého si všiml Siemens, koupil ho a zařadil do nabídky svých služeb.

Možnost programovat s minimální znalostí kódu nebo úplně bez ní se ukázala jako velmi výhodná v době pandemie, která odhalila slabá místa ve složitých procesech ve firmách. Obzvlášť ve chvíli, jíž se především ve Spojených státech začalo říkat velká rezignace (Great Resignation). Během ní řada zaměstnanců včetně IT pracovníků hromadně podávala výpovědi. Nucená práce z domova je přiměla přemýšlet o vlastní kariéře, životních cílech a tom, jestli odpovídají neustálému sezení u počítače.

Jetveo

Foto: Jetveo

Platformu využijí i v e-commerce

Programátorů se přitom už předtím nedostávalo. Dlouhodobě nestačí ani skutečnost, že se každých pět let množství developerů zdvojnásobí. Firmy potřebují odborníků stále víc. Pokud si najmou juniory, kteří právě ukončili školu, trvá řadu měsíců, než se zaučí.

Vyjmenované firmy, které se zaměřují na snadnou tvorbu softwaru a aplikací, kolem sebe zvládly vybudovat silnou komunitu. Cílí na větší společnosti, jimž mohou poskytnout rozsáhlé balíčky služeb za odpovídající cenu. Jde to ale i v menším měřítku, věří Češi. Právě v tuzemsku vznikla zmíněná platforma Jetveo, která dokázala s low-code pomoci mimo jiné třeba právě Národnímu divadlu.

„Low-code je nový Excel,“ připodobňuje Houfek. Vysvětluje, že známý tabulkový editor je snadno pochopitelný, pro jednoduché operace funguje a vypadá dobře. „Ale sofistikovanější funkce, složité matematické vzorce, kontingenční tabulky a vlastní uživatelské přehledy můžou udělat z jednoduché tabulky mnohem silnější nástroj,“ dodává.

První verze low-code platformy vznikla, když jeho známý Marcel Šerý narážel na stále se opakující problémy při vývoji aplikací. Hledal fungující řešení, ale žádné nenašel. Rozhodl se ho naprogramovat a vytvořit intuitivnější systém, který by pomohl nejen jemu, ale i dalším programátorům. Společně s Houfkem pak založili firmu Jetveo, kde se Šerý stal CTO a má na starosti technickou stránku platformy.

Desetkrát rychleji

Pokud má svůj projekt Houfek zařadit, přikloní se spíš k low-code. Je to relativně velký krok k programování oproti úplně nulovému pojetí, při němž se jen dá dohromady pár pro počítač připravených úkolů, obrázků reprezentujících daný úkon. Low-code je pro juniorní vývojáře, nebo pro člověka se základní znalostí IT, vysvětluje Houfek.

I tady se totiž pohybujete uvnitř kódů. Ale sestavujete předem připravené bloky programů, takže se na sebe dají rychle naskládat opakující se základy, na pár kliknutí dát dohromady, anebo podobně propojit i složitější věci. A přitom postup zachovává vývoj v kódovacím jazyce.

jetveo

Foto: Jetveo

Dalibor Houfek chtěl zjednodušit programování

Uživatele vedou intuitivní grafická zobrazení. Předpřipravené šablony už jsou otestované, funkční bloky hotové. A přesto si firma kódy může rozšířit o funkcionality, které na platformě vůbec nejsou, a napojit ji tak například na svůj interní systém. Spolupracovat mohou nedostatkoví a drazí seniorní programátoři s těmi juniorními, kteří by zas sami jen těžko dali dohromady komplexní systém. S platformou to ale zvládnou.

„To významně urychluje procesy,“ popisuje Houfek. „Najednou nečekáte devět měsíců, ale máte to za 14 dnů a stačí vám k tomu jeden junior místo týmu seniorů,“ říká. A vypočítává: podle zkušeností při zavádění do firem je takový přístup běžně desetkrát rychlejší.

„Setkávám se s řadou společností, které se zasekly někde v zastaralých aplikacích se vzdáleným přístupem,“ přikyvuje Florentin Viebke ze společnosti Zwei Liter Maschine. Je to německý partner české Jetveo, který řešení přibližuje západním sousedům. „Šetří čas a usnadňuje vývoj,“ uzavírá.

Partnerem článku je společnost Jetveo. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.

Neznají zákazníky a jsou pomalé aneb 5 důvodů snižujících pozitivní zákaznickou zkušenost firem

Mít dobrou zákaznickou zkušenost se vyplácí, zákazníci neodejdou ke konkurenci, říká Tomáš Paulus z agentury Bell & Hurry, a Trask Company.

Tomáš PaulusTomáš Paulus

tomas-paulusKomentář

Foto: Trask

Tomáš Paulus, UX designér z agentury Bell & Hurry

Snadná a jednoduchá cesta k nákupu, dobrá komunikace, personalizace a důvěra. To jsou dobře známé faktory, které vedou ke spokojenosti zákazníků. Řada firem se přesto potýká s nedotaženými zákaznickými cestami, které jejich klienty odrazují od nákupu služeb a produktů. Výsledkem je, že pak lidé odcházejí ke konkurenci. Jakých chyb se v tomto ohledu firmy dopouštějí a jak se jich vyvarovat?

O tom v komentáři pro CzechCrunch píše UX designér Tomáš Paulus z pražské agentury Bell & Hurry, která od loňského roku patří do stáje technologické společnosti Trask. Mít dobrou zákaznickou zkušenost se vyplatí i proto, že podle dat Marketingového institutu přiměla špatná zkušenost se zákaznickým servisem v roce 2021 k odchodu od nějaké značky až 85 procent klientů.

***

1. Nedostatečná znalost vlastních zákazníků

Firmy stále tápou v tom, kdo je vlastně jejich zákazník, protože své zákazníky často neznají. Buď nemají data, která by je informovala o jejich aktuálních potřebách, nebo s nimi nepracují. Některé zase předpokládají, že vědí, kdo je jejich zákazník, svou hypotézu však nijak nevalidují. Taková praxe přitom vede k investicím bez kýženého výsledku.

Pokud nevíte, komu přizpůsobujete zákaznickou cestu, pro koho navrhujete a optimalizujete digitální kanály, pak se takový projekt často řídí představami konkrétního zadavatele, který vychází ze svých zkušeností i domněnek. On ale není tím, kdo nakupuje firemní produkty.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jestliže se tedy firma nesnaží poznat své klienty, interní týmy často nevědí, co se vlastně snaží uchopit. A pak se můžou třeba celý rok soustředit na něco, co vůbec nedává smysl. Kromě toho se stává, že se firmy navzdory poznatkům z výzkumů pořád soustředí hlavně na vlastní KPI a cíle, kterých potřebují interně dosáhnout, přičemž potřeby zákazníků dál stojí bokem.

Taková potřeba může mít různý charakter, od požadavku na přívětivost zaměstnanců na pobočce přes touhu nakoupit produkt, aniž by bylo třeba s kýmkoliv komunikovat, až po co nejkratší čas celého nákupu.

2. Nízká úroveň práce s daty v praxi

Pakliže firma disponuje daty o potřebách zákazníků, stále to ještě neznamená, že je umí naplnit. V této fázi je třeba pracovat s výzkumem, který odhaluje například demografické údaje, způsoby chování, nejčastější problémy, které zákazníci potřebuji řešit – a navázat tyto poznatky na povahu a možné přínosy daného byznysu.

U firem, které jsou schopné sestavit výzkum a průběžně sbírat data o svých zákaznících, pak často chybí nastavení kontinuálního procesu pro práci se zpětnou vazbou. V rámci výzkumu se obvykle pracuje s více typy dat. Nejprve získáte nějaká vstupní data, která vám poskytnou základní informace o klientech. K těm se posléze připojí metadata z uživatelských testů. Ta je třeba umět dále zpracovávat a kategorizovat podle toho, zda s nimi chceme, nebo nechceme pracovat a kdo se jimi má ve firmě zabývat.

3. Absence průběžného vylepšování zákaznické cesty

Firmy, které nejsou při vývoji uživatelských cest a zákaznické zkušenosti schopné udržet metodu Dual-Track Agile, kdy kontinuálně vyvíjejí nějaké řešení, jež průběžně vylepšují na základě nových dat, mohou mít problém nasadit novou kampaň nebo nové funkce včas.

Příkladem může být třeba aktualizace telefonů iPhone, která umožňuje odemknout obrazovku přes Face ID díky rozpoznání obličeje i tehdy, kdy má člověk na obličeji roušku, a která vyšla až po dvou letech od začátku pandemie. Sice musíte při vývoji takové aktualizace překonat různé technické obtíže, zákazníci společnosti Apple by však takovou funkci uvítali spíš po půl roce.

Podobné to je například s mobilními operátory, kteří stále nenabízejí možnost zakoupení tarifu online. Místo toho jim často musíte zavolat na call centrum. A to jen proto, že mají například pevně nastavený proces, kdy možnost zakoupení nového tarifu nabízejí pracovníci na pobočkách.

4. Nedostatečná spolupráce interních oddělení

Dalším nešvarem při vyvíjení a provozu kvalitní zákaznické cesty je chybějící komunikace mezi odděleními, která zastupují její jednotlivé fáze. Zákaznická cesta má totiž vždy několik částí, přičemž každou z nich ve firmách obvykle zastupují jiná oddělení. Ta mezi sebou ale kolikrát nekomunikují a narušují tím uživatelskou zkušenost.

Ve větších společnostech, kde se každé oddělení stará o něco jiného, pak může funkčnost uživatelské cesty pokulhávat i po technické stránce. Třeba když má každé oddělení svůj vlastní datový sklad a pracuje s různými systémy.

Zákazník v e-shopu očekává hladký proces nakupování

Když například proces onboardingu začne telefonním hovorem, zákazník očekává, že ho během hovoru i dokončí – pak se ale dozví, že musí nejprve dojít na pobočku oskenovat doklady nebo že další fáze proběhne opět telefonicky, akorát s jiným pracovníkem, kterému není možné se několik dnů dovolat.

V takovém okamžiku se uživatelská zkušenost rozpadá. Je proto důležité respektovat všechny touchpointy, které tvoří výslednou uživatelskou cestu, a efektivně je propojit.

5. Nekonzistentní zážitek

To vše ve výsledku končí nekonzistentním uživatelským zážitkem, který v zákaznících vyvolává negativní pocity a může v nich probudit takovou nechuť, že raději rovnou přejdou ke konkurenci. Nároky na efektivní a jednoduchou uživatelskou cestu stále narůstají a většina z nás už dnes očekává hladký proces nakupování, který bude naše problémy řešit, nikoliv násobit.

Digitální prostředí navíc firmám umožňuje personalizaci, která by ve fyzickém světě možná nebyla – přesto ji kolikrát nevyužívají, zvláště tehdy, pokud teprve začínají s procesem digitalizace některých produktů a neumí tomu přizpůsobit své uvažování.

Je to velmi jednoduché. Představte si třeba e-shop s oblečením, který primárně funguje jako kamenná prodejna a tlačí své potenciální zákazníky, aby si vybrané kousky přišli vyzkoušet do obchodu. Dnes už si přece většina lidí raději objedná několik věcí online a pak vrátí to, co nechce.

sonos-ace15

Přečtěte si takéKdy se nejvíc hodí sluchátka Sonos Ace? Když máte i soundbarOtestovali jsme první sluchátka od Sonosu. Kdy jsou nejlepší? Když máte doma i jeho soundbar

Firmy, které nedokážou změnit své uvažování, pak nevidí, že místo toho, aby si zákazník jednou měsíčně zašel do kamenné prodejny koupit jedny boty, může si pohodlně co dva týdny objednat boty přes internet a koupit si je okamžitě. Navíc offline prostředí nenabízí tolik možností personalizace. Těžko někdo přijde do obchodu a uvidí své oblíbené kousky na prvním regále. V onlinu to ale jde a tvoří to základ úspěchu v digitálním světě.

Partnerem článku je společnost Trask. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.