Když Frank Nourse poprvé uslyšel o Československu, musel si ho najít na mapě. Absolvent Trinity College v Dublinu tehdy pracoval pro britskou síť směnáren, která ho vysílala na různá místa v Evropě. Ostatně v době, kdy měla každá země vlastní měnu, to byl slušný byznys. Po Amsterdamu a Paříži se mladý Ir dostal i do Prahy. Měla to být krátká štace, nakonec zde ale zůstal natrvalo a teď se věnuje úplně jinému oboru – rezidenčnímu developmentu.

„Původně mě do Prahy vyslali na šest týdnů,“ vzpomíná Nourse během rozhovoru pro CzechCrunch. Poté odjel do Barcelony, aby pro britskou směnárenskou síť Checkpoint řídil katalánský trh. „Jenže já mezitím v Čechách potkal svou současnou manželku. A tak mi srdce zavelelo, abych se vrátil zpátky,“ usmívá se.

Po zkušenostech v někdejší Živnostenské bance, kde se věnoval financím, spojil síly s kamarádem z realitního byznysu a společně rozjeli developerskou firmu Red Group. Nourse se tak ocitl ve zcela jiném světě. „Hodili mě do hluboké vody. Z kanceláří a zasedaček, kde se mluvilo anglicky, jsem najednou stál v mrazu s třiceti dělníky, instalatéry a elektrikáři. A měl na výběr ze dvou možností: buď se naučím plavat, nebo se utopím.“

Foto: ZEO Homes

+6

Právě díky tomu se ovšem naučil základy češtiny (a ze stavby prý i pár nepublikovatelných ukrajinských výrazů), což mu jako cizinci v tuzemském developmentu dalo výhodu například během vyjednávání s místními úřady. Postupně se stal tím, kdo za firmu vyjednával obchody napříč republikou, až se v roce 2011 rozhodl osamostatnit se a vydat se vlastní cestou.

Jeho prvotní ambicí bylo založit investiční fond zaměřený na nemovitosti, kvůli tomu i jednal s několika německými rodinnými kancelářemi a bankami. Jenže Evropa se v té době stále vzpamatovávala z globální finanční krize, chuť pouštět se do nových projektů tak byla minimální. „Na tenhle můj nápad bylo prostě ještě příliš brzy,“ přiznává Nourse.

Vrátil se proto k rezidenčnímu developmentu a pustil se do dvou projektů v pražských Hlubočepích a na Andělu. Jeho skupina Pierwood Capital zajišťovala akvizice a bankovní financování, zatímco samotnou výstavbu a prodej Nourse svěřil externím partnerům. Když měl hotovo, vyzkoušel si na chvíli „z legrace“ provozování irské franšízy s donuty, ta však skončila s příchodem koronaviru.

Právě covidové období mu nicméně dalo prostor přemýšlet – nejen o dalším směřování, ale hlavně o tom, co vlastně chce dělat po zbytek kariéry. „Už nejsem nejmladší, mám ovšem pořád energii něco budovat,“ říká jednašedesátiletý podnikatel. Nakonec dospěl k názoru, že budoucností jsou prefabrikované dřevostavby a pasivní domy s důrazem na energetickou efektivitu, rekuperaci, solární zdroje či chytré technologie.

Nechtěl přitom vytvořit rychlé a levné řešení, ale něco, co obstojí v čase. „Kdybych chtěl stavět obyčejné domy, koupím si plány od kohokoliv. Buduji proto značku, kterou jednou můžu s klidným svědomím předat svým dětem,“ vysvětluje Nourse. Koneckonců jeho syn už v nové firmě nazvané ZEO Homes pracuje, postupně se navíc zapojují i další členové rodiny.

Zatímco Pierwood Capital, která předloni utržila 12,5 milionu korun, v celé struktuře vystupuje jako developer, loni založená ZEO Homes plní roli interní stavební a technologické značky, jež má obsluhovat především vlastní projekty skupiny. Společně teď rozbíhají výstavbu hned několika desítek rodinných domů – třináct jich má vyrůst v Hlubočepích, dalších 36 ve Staré Boleslavi, kde se počítá i s vybudováním hřiště, kavárny a komunitního zázemí. Devět domů se aktuálně dokončuje v mladoboleslavských Jemníkách, z toho čtyři jsou již prodány. Ceny startují na necelých 14 milionech korun.

Stavby ZEO Homes sází na dřevo jako základní konstrukční surovinu, kterou firma využívá systematicky – nejen jako nosný prvek, ale i jako klíčový materiál celého domu. Ve srovnání s běžnými materiály má také nižší uhlíkovou stopu a zároveň umožňuje prefabrikaci s vyšší mírou přesnosti.

Dlouhodobým cílem firmy je navíc orientace na principy pasivní výstavby. Své domy tak navrhuje podle metodiky německého Passivhaus Institutu, tedy s důrazem na vzduchotěsnost obálky, kvalitní izolaci a minimalizaci tepelných ztrát. Jako konkrétní příklad Nourse zmiňuje okna s trojskly a řízené větrání, což má ve výsledku ušetřit za vytápění a v létě zase za chlazení.

Foto: Pierwood Capital

Strategií značky pro příští roky každopádně není stavět po celém Česku. Nourse se chce soustředit převážně na Středočeský kraj a projekty o maximální velikosti 50 domů. Nehodlá ani příliš rozšiřovat své portfolio modelových budov, které zatím tvoří čtyři domy pojmenované Moonglade, Verdant, Grove a Sandalwood. „Naším cílem není mít 20 různých modelů, ale vyladěné portfolio, které budeme efektivně opakovat na pozemcích Pierwood Capital. Naši subdodavatelé pak přesně vědí, co mají dělat,“ tvrdí Nourse.

I po třiceti letech v Česku jej však dokáže jedna věc spolehlivě vytočit: místní byrokracie. „Jsme jedni z nejhorších v Evropě v rychlosti stavebního povolování. Úředníci často vědí, že po mně chtějí nesmysly, ale přesto je vyžadují, protože se to tak prostě dělalo vždycky. Výsledkem je víc práce pro všechny a žádná přidaná hodnota. Chybí nám prostě selský rozum i flexibilita. A je to frustrující,“ shrnuje Nourse.

Situaci srovnává s rodným Irskem, kde je stavební proces rovněž složitý, ovšem z jiných důvodů. Získat povolení je tam sice jednodušší než v Česku (místní úřady musí žádost posoudit do osmi týdnů, zatímco u nás lidé čekají na razítko v případě rodinných domů průměrně čtyři měsíce), funguje zde ale právní mechanismus zvaný soudní přezkum, který umožňuje komukoli podávat námitky proti jakémukoli developerskému projektu v zemi. „Stížnost tak může podat i člověk z druhého konce ostrova. V Česku se u soudu většinou řeší ‚jen‘ námitky sousedů a z tohoto pohledu je situace o něco méně komplikovaná,“ vysvětluje.

A jak hodnotí sám sebe za tu dobu, která měla původně trvat jen šest týdnů? Prý už nehledá další velké výzvy a spíš ví, v jakém tempu hodlá pracovat. „Nechci jen postavit kancelářskou budovu a pak přemýšlet, co budu dělat příští rok. Mým snem je, že ZEO Homes bude značkou, kterou lidé poznají. A řeknou si: ‚Jo, tohle znám, to je dobrý‘,“ uzavírá.