Americké pracovní vízum kategorie O-1A je určené pro skutečně výjimečné jednotlivce. Jenže pro úředníky z imigračního úřadu není důležité, že máte diplom z MIT, ale to, co si o vás najdou na internetu. A právě tady často narážejí mladí Češi a Slováci, kteří by přitom mohli získat know-how v nejvlivnějších firmách světa a pomoci naše země proměnit v technologické velmoci. Jak na vízum O-1A dosáhnout?

Že se dnes mladí Češi a Slováci dostávají na ty nejlepší americké školy jako MIT, Stanford, Yale nebo třeba Carnegie, je už zcela běžné. Už to nám samo o sobě dává naději, že máme šanci vychovat generaci lidí, kteří mohou posunout náš region dopředu. Že jednou i tady u nás vznikne naše vlastní československé Silicon Valley.

A my něco takového skutečně potřebujeme, pokud chceme dohnat lídry jako Izrael nebo Estonsko. Protože právě startupy jsou úžasným akcelerátorem ekonomických i sociálních změn, což potvrzuje jak každodenní život, ve kterém běžně spoléháte na jejich produkty, tak i výzkumy (například data od Kauffman Foundation nebo OECD).

Jen pro představu – právě Izrael investuje do startupů oproti Česku třicetkrát více, Estonsko dokonce padesátkrát. Tato čísla pak mají přímý vliv i na HDP, protože jak izraelské, tak estonské startupy se okolo padesáti procent podílí na celkovém technologickém exportu.

Praxe, praxe, praxe

Jenže abychom takového snu mohli dosáhnout, musíme vyřešit jednu zásadní věc. Univerzita – ať už sebelepší – mladého člověka naučí především teorii. Co se technologického vzdělání týče, k praxi se skrz ni často nedostane. Aby čeští a slovenští talenti mohli získat ty nejcennější zkušenosti, potřebují pracovat v těch nejlepších firmách světa – v Amazonu, Googlu, Microsoftu, Applu a podobných technologických gigantech.

Tady ovšem nastává problém. Získat pracovní vízum v USA je poměrně těžké. A pokud firmy musejí víza pro absolventy zařizovat, často na ně nedosáhnou kvůli konkurenci a přísné legislativě. Pokud si ale dovedou sami předem víza O-1A zajistit, mají obrovskou výhodu a do těchto firem se dostanou mnohem snadněji.

Foto: Fellow

Miloš Poplar, zakladatel advokátní kanceláře Fellow

Příprava žádosti o O-1A však není vůbec jednoduchá ani levná. Základní „petition“ můžete sehnat za přibližně tisíc dolarů (zhruba 20 tisíc korun), kvalitní žádost se zastoupením právníků vás vyjde na 12 tisíc dolarů (zhruba 250 tisíc korun). Rozdíl je výrazný – levnější verze často znamená šablonu, dražší vám připraví žádost „na tělo“, naplánuje strategii, na která kritéria se zaměřit, a obstará všechnu dokumentaci, abyste svou šanci na úspěch maximalizovali.

Standardně vám celý proces zabere čtyři až pět měsíců. Pokud nechcete čekat, můžete zvolit i „premium processing“ s přípravou žádosti během patnácti dnů. Za to si ale připlatíte necelé tři tisíce dolarů (přes 60 tisíc korun). Pokud jde o úspěšnost, určitě bych doporučil obrátit se na zkušené právníky. Bez jejich pomoci se šance na získání víza prakticky blíží nule. Připravte se ovšem na to, že pokud vyhodnotí, že na O-1A nemáte naději dosáhnout, žádost vám odmítnou podat.

Osm kritérií na cestě k pracovnímu vízu

Úřady Spojených států při posuzování žádostí o vízum v kategorii O-1A sledují osm konkrétních kritérií. Uchazeč musí splnit alespoň tři z nich. Prvním jsou ocenění a ceny národního nebo mezinárodního významu – jde o uznávané awards ve vašem oboru, například vědecké ceny, soutěže jako ACM Programming Contest nebo třeba umístění ve vybraných mediálních žebříčcích mladých talentů.

Druhým kritériem je členství v profesních asociacích. Tady si ale musíte dát pozor – musí jít o organizace, které vyžadují vynikající výsledky. Běžná členství v linkedinových nebo absolventských klubech vám v takovém případě stačit nebudou.

Třetím kritériem jsou publikované materiály o vás v médiích, tedy články, které popisují vaši práci a její význam. Čím renomovanější média o vás napíšou, tím samozřejmě lépe. Výhodou je, že se počítají i česká média.

Čtvrtým je vaše role jako porotce nebo hodnotitele práce ostatních ve vašem oboru – například jako recenzenta vědeckých článků nebo člena hodnoticí komise odborné soutěže.

Pátým kritériem je váš originální vědecký nebo akademický přínos – váš vlastní výzkum, publikace, patenty nebo inovace, které měly významný dopad na obor. Tady se počítají citace, reference od odborníků a reálné využití vašeho výzkumu v praxi.

Šestým bodem vaší žádosti o vízum je vaše autorství odborných článků – publikace ve vědeckých časopisech nebo odborných médiích, zejména peer-reviewed články v respektovaných publikacích.

Sedmým kritériem je vystavování vaší práce. To je sice důležité především pro umělecké obory, ale v technologickém odvětví to můžete chápat jako prezentace na významných konferencích nebo výstavy vašich projektů.

Posledním kritériem, které úřady hodnotí, jsou vaše manažerské schopnosti. V tomto bodě se vám bude hodit, pokud jste zastávali nějaké klíčové pozice ve firmách nebo organizacích s výbornou reputací – například jste mohli být v C-levelu startupu nebo vést práci na prestižní univerzitě.

Kam dřív?

Nejspíš si nyní kladete otázku, na který z bodů se zaměřit. Z praxe vím, že některá kritéria mají u imigračních úředníků větší váhu než jiná. Nejsilnější je v jejich očích kombinace ocenění, mediálního pokrytí a vašeho přínosu oboru. Právě tyto tři jsou nejobjektivněji měřitelné a dají se nejsnáze ověřit.

Mediální obraz se ukázal jako jeden ze zdaleka nejdůležitějších faktorů, protože vaši výjimečnost v očích úřadů validuje nezávislá třetí strana. Když o vás píše CzechCrunch, Forbes, Hospodářské noviny, E15 a další přední česká média, je to pro úředníka mnohem přesvědčivější než ničím nepodložená sebechvála.

Takže mít kvalitní profil na LinkedInu vám stačit nebude – musí jít o skutečné mediální pokrytí, rozhovory, zmínky v oborových článcích a podobně. Blog post, který si napíšete sami, vám příliš nepomůže.