Ona sice bude maturovat až příští rok, už se ale vypravila na Harvard, aby zjistila, jestli by jí tamní studium vyhovovalo. A prý ne. „Mnohem víc mi sedí britský systém,“ říká v nové epizodě podcastu Money Maker Hedge středoškolačka a nadšená investorka Veronika Němečková, která sedí i v investičním výboru fondu J&T NextGen. Spolu s ní ve studiu byl i nepatrně starší Lukáš Kružberský, který zase pomáhá ve společnosti Next Wealth, která spravuje peníze bohatým lidem. Ten zase pohovořil mimo jiné o svém pohledu na bitcoin: „Nikdy jsem do toho nechtěl dát vlastní peníze, protože jsem si dlouho myslel, že přijde kvantový počítač a celé to rozšifruje.“

Němečková i Kružberský jsou představiteli mladé nastupující generace investičních nadějí, proto jsme je ostatně do letního vydání Money Makeru Hedge pozvali – v září už se v něm zase představí jeho stálí hosté Michal Semotan a Filip Kejla. Bavili jsme se o pohledu na umělou inteligenci, o vybraných akciových titulech, o jejich rodičích i kariérních plánech. Epizodu podcastu si můžete pustit v přehrávači níže nebo na všech podcastových platformách. Nyní přinášíme výtah toho nejzajímavějšího, co v něm padlo.

Jak se dostali k investování

Lukáš Kružberský: Hrozně moc za to všechno vděčím své výchově. Odmalička jsem si musel všechno zasloužit, a to mě asi vedlo k tomu, že mě v relativně mladém věku začalo bavit programování, AI a podobně. Díval jsem se na to i jako na možnou kariéru. Táta je partner v Next Wealth, takže mě tam chtěl vzít na brigádu, ale trval jsem na tom, že si všechno chci odpracovat sám.

Šel jsem do jiného oddělení než on a tým mě musel sám přijmout a chtít si mě tam nechat. Takže i když jsem se tam dostal přes brigádu, musel jsem si to opravdu odmakat. Nastoupil jsem v maturitním ročníku a je k tomu takový vtipný příběh – ze školy volali domů, že nedělám úkoly a že jsem pozadu. Rodiče tedy zavolali na klasickou „vážnou“ schůzku.

Doma pak táta koukal na tabulku, kam si zapisuju odpracované hodiny, a říká: „Počkej, ty jsi skončil ve škole a pak ještě pracoval osm hodin do večera? Tak proto nemáš úkoly!“

Veronika Němečková: Rodiče mě odmalička učili, jak si manažovat peníze – že není dobré všechno hned utratit, ale něco si ušetřit a případně i investovat. Doma jsme to řešili poměrně přirozeně. Táta se zajímal o různé akcie, bavili jsme se o tom a díky tomu, že to bylo propojené s tím, co jsme viděli ve zprávách, jsme o investicích začali mluvit společně. Často se mě ptal na můj názor na firmy, kde se hodil mladší pohled – třeba na Disney nebo Starbucks, ke kterým mám jako mladší generace blíž. Takže jsme to řešili spolu a bral mě u toho jako parťáka.

A třeba po výsledkové sezóně jsme zase řešili, jestli není nějaký dip moment – jestli teď něco koupit, nebo počkat, protože září bývá slabší a trh může být přehřátý. Tohle u nás doma řešíme poslední dny.

Jak přemýšlí o studiu na vysoké škole

Lukáš Kružberský: Obecně moc nemusím školy a školský systém, takže i proto jsem si nakonec vybral školu tady v Česku. Myslím si, že jsem schopný dobře skloubit práci s tím, co mě ve škole naučí. Ať už by škola byla kvalitnější nebo horší, představa, že bych tam měl 3–5 let jen sedět a věnovat se výhradně studiu, mě vůbec neláká.

Mě baví hlavně práce a učení se z praxe – z reálných zkušeností. Jasně, na praktické věci jsou i stáže, ale mně mnohem víc vyhovuje ta nezávislost, že si u vysoké školy můžu dělat, co chci, a zároveň pracovat tak, jak mi to vyhovuje. Studuju ekonomku tady v Praze.

Veronika Němečková: Čeká mě na jaře maturita a zároveň už píšu přihlášky na vysoké školy. Chtěla bych jít studovat do Londýna – ideálně na London School of Economics, případně na jinou univerzitu v Londýně, protože je to takový finanční hub, hlavně tedy londýnské City. Plánuji se hlásit i do Ameriky, ale Londýn mě láká kvůli různým spring weekům a dalším internshipům.

Před dvěma týdny jsem se vrátila z Harvardu, kde jsem strávila měsíc na pre-college programu. Jedním z důvodů, proč jsem tam jela, bylo zjistit, jestli mi Amerika jako prostředí sedí. A zjistila jsem, že tam hodně kladou důraz na diskuze a týmovou práci. Navíc se tam nedají přímo studovat finance – spíš ekonomie, ke které si člověk přidá třeba statistiku nebo matematiku.

Mnohem víc mi sedí britský systém, kde se dají rovnou studovat finance. V Americe je navíc problém i s vízy, zvlášť třeba s ohledem na politiku kolem Trumpa – člověk nikdy neví, jestli tam bude moct opravdu zůstat. A studium je výrazně dražší, často i dvakrát tolik než ve Velké Británii. To je pro mě jeden z důvodů, proč mě to táhne spíš do UK.

Jak vnímají krypto

Veronika Němečková: Máme bitcoinové ETF, máme tam i ethereum a solanu, všechno přes fond. Za mě je bitcoin do budoucna to nejstabilnější, co může člověk v rámci krypta získat. Jeho bych se držela. U etherea a solany je to mnohem větší otázka. Ta volatilita je obrovská, může to klidně spadnout o 20 % jen tak z ničeho nic. Nejsem žádný profík na krypto, bereme to jako určitou složku, kterou investoři ve fondu vyžadují.

Navíc se tam dá vidět i určitý směr směny, který se dá využít třeba pro různé transakce. Ne nutně v těch nejvyspělejších ekonomikách, kde to není hlavní tahoun, ale třeba v Africe nebo jinde. A právě v tomhle směru je bitcoin takový základ, který mi dává smysl a přijde mi super.

Lukáš Kružberský: Nikdy jsem do toho nechtěl dát vlastní peníze, protože jsem si dlouho myslel, že přijde kvantový počítač a celé to rozšifruje. A popravdě si to trochu myslím doteď. To je podle mě jedno z mála reálných rizik bitcoinu – buď že si člověk ztratí svůj trezor, nebo že přijde AI nebo kvantový počítač a během hodiny to prolomí. Všichni si myslí, že je to neprůstřelné, ale ve skutečnosti nikdo neví, co se může stát.

Zároveň se mi ten nápad strašně líbí. Vím o bitcoinu už asi šest let, ale nikdy jsem si ho nekoupil. Přesto si myslím, že je to skvělý nástroj pro změnu našeho finančního systému – aby tu nebyla taková centralizovaná kontrola a aby člověk nebyl závislý na tom, jak se jednoho dne rozhodne FED nebo centrální banka. Je to další zdroj financí, který ti nikdo nemůže vzít, protože je opravdu jen tvůj. Z tohohle pohledu mi to přijde super. Ale pořád jsem trochu skeptický a spíš bych si ho koupil jen jako pojistku pro případ nějakých dlouhodobějších problémů.

Jak využívají umělou inteligenci

Lukáš Kružberský: Já jsem vlastně už pár let zpátky chodil na různé online kurzy, protože mě umělá inteligence hrozně bavila. Stavěl jsem si tehdy svoje jednodušší machine learning modely. Byla to taková vtipná náhoda, že jsem to dělal ještě předtím, než vyšel GPT, takže tak nějak vím, jak jsou ty AI většinou poskládané. Podle mě je nejlepší používat AI na jednodušší rozhodování.

Představte si, že máte nějaký kontext a v něm musíte najít informace, kriticky se na ně podívat, vyhodnotit je a ještě to hezky sepsat. Za mě je lepší tu práci co nejvíc izolovat – napojit AI na spolehlivá data, dát mu jasně daná kritéria, podle kterých má na ta data koukat, a pak si od něj nechat vygenerovat výstup. V tu chvíli má sice jednoduchý úkol, ale zvládne ho správně. Je proto důležité co nejpřesněji nadefinovat podmínky.

Veronika Němečková: Musím říct, že za poslední dva měsíce jsem měla každý den otevřený ChatGPT. Používám ho pořád, protože neuvěřitelně zrychluje práci, kterou potřebuji udělat – ať už jde o rešerše třeba k tomu, co se děje na trhu. I když má ChatGPT někdy data trochu zpožděná, tak jsme se i s kolegy ve fondu bavili o tom, že nám to u analýz dokáže dost urychlit celý proces. A nejde jen o ChatGPT – používáme i Perplexity, Copilot a další nástroje. Neustále je objevujeme a ověřujeme si, jak nám opravdu dokážou pomoct a zefektivnit naši práci.

Nedávno jsem třeba dělala rešerši do školy ohledně Celsius Holdings a jejich marketingové struktury. ChatGPT mi pomáhal hledat různé zdroje, ale zjistila jsem, že mi občas poskytuje nepřesné informace. Musela jsem si vždy říct o konkrétní zdroj a pak ho ručně ověřit – prokliknout se a zjistit, jestli ten obsah opravdu existuje. Často mě to odkazovalo třeba na reporty, které ve skutečnosti vůbec nebyly k nalezení.