Kdyby mi bylo dvanáct, je to film roku. Nový Predátor je stále sci-fi řežba, i když přidal na humoru
Recenze filmu Predátor: Nebezpečné území se nepíše snadno, pokud nejste teenager. Ale i dospělé (a nenáročné) diváky tahle sci-fi akce pobaví.
Nebudu vám lhát. Filmová novinka Predátor: Nebezpečné území ve mně vůbec nebudila velké naděje. Podivně mladě vypadající mimozemský lovec, k tomu hláškující androidka… Spíš než navázání na kultovní osmdesátkový akčňák s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli jsem čekal nepovedené pokračování všelijakých těch modernějších (a shitových) verzí jako Predátor: Evoluce nebo Vetřelec vs. Predátor. Jenže ouha. Nedostal jsem ani jedno. A nebylo to vůbec špatné!
Jestli čekáte testosteronem nabitou arnoldovskou akci, čekáte marně. Ale jestli hledáte povedenou akční sci-fi řežbu? Tak té vám Predátor: Nebezpečné území naservíruje docela dost. Jak by taky ne, když hlavním hrdinou je Dek, mladý člen predátorské rasy neboli yautja, který chce všem dokázat, že není příliš slabý. Akorát že ztroskotá na planetě, kde jsou snad všechna zvířata a kytky lidožravé. Tedy predátorožravé. Takže dojde na takové otočení rolí z prvního Predátora a nelidský lovec se sám stane kořistí.
Život mu navíc neohrožuje jen zabijácká příroda, ale také syntetičtí vojáci korporace Weyland-Yutani. Dek tak musí improvizovat, vyrobit si zbraně a pasti z toho, co mu džungle dá. Jo, podobně jako Arnold. Ale jinak tyhle dva filmy už moc srovnávat nejde. Neviditelným zabijákem lovení drsňáci v čele se Schwarzeneggerem jsou prostě osmdesátkový kult. Predátor: Nebezpečné území tak kultovní nebude. Ale víte co? I tak baví, opravdu.
Jasně, mnohem víc byste si novinku užili, kdyby vám bylo dvanáct let. Je to totiž takový Predátor pro teenagery a na základce bych ho doslova žral plnými hrstmi. A pozor, to nemyslím s nějakým despektem. K Dekovi se zakrátko přidá Elle Fanning jako syntetička Thia, která je zaprvé roztržená vejpůl, zadruhé co jí chybí v nohách, to nahrazuje pozitivním pohledem na věc, snahou o odlehčení situace a vtipkováním. Takže adrenalinovou akci doplní tak trochu marvelovský hláškovací humor.
Že se vám coby cynickému dospělákovi protočily panenky a trapností zakroutily palce u nohou? No jo, mně nejprve taky. Ale to už je náš problém, ne filmu. Čím víc totiž na nového Predátora budete koukat, tím víc na tuhle jeho hru přistoupíte. Přitom to dojde dokonce tak daleko, že ústřední dvojice hrdinů se skámoší a získá roztomilého zvířecího parťáka! A že mimozemský lovec se také pokusí o žerty (nebo naopak pobaví jejich nepochopením). Nehorázné poplivání osmdesátkové klasiky? Pro někoho snad. Pro jiné ale fakt legrace.
Predator: Badlands, jak zní originální název filmu, je prostě jiný Predátor než ten „náš“. Buduje si svůj vlastní svět, scénářem je spíš hloupý, ale vynahrazuje to ryzí zábavou. Jednou hrdinové utíkají před plazivými kyselinoplivači, pak je zase obrátí proti nepřátelům. Plazmové meče rozsekávají zabijácká chapadla, utržené hlavy a ruce a nohy androidů létají na všechny strany… A do toho syntetička s nadšeným úsměvem začne Dekovi vysvětlovat lidský humor nebo zase nějakou část ekosystému, kterou by šlo proměnit na zbraň.
Občas vám film svou dynamikou a odlehčeností připomene snad až videohru. Což dává smysl vzhledem k tomu, že cílovou skupinou se zdají být mladí hráči her jako Fortnite. Když si dovolíte nebýt zaprděný boomer, tak si to užijete s nimi. Ačkoliv třeba budete odvracet zrak od hláškování a soustředíte se jen na tu akci. Kterou režisér Dan Trachtenberg umí, což ukázal i v antologii Predátor: Zabiják zabijáků. A spolu s tímhle animákem Predátor: Nebezpečné území buduje nové predátorské univerzum. Jiné, pro mladé, ale zábavné.

















