Přišel čas Vánoc, tedy čas obžerství. Že to tak být nemusí razí nutriční terapeutky Andrea Jakešová a Veronika Pourová nejen o Vánocích. Před časem založily poradnu Ne hladu, jejímž hlavním heslem je, že změna stravovacích návyků nemusí znamenat přísné zákazy ani stres z jídla. Ve stejném duchu teď vydaly i kuchařku. Jmenuje se Vyváženě a najdete v ní i recept na rajskou nebo na sekanou.

„Kuchařek je spousta a jsou i takové, ze kterých se dá pár receptů vypíchnout a hodí se někomu do jídelníčku. Je ale málo kuchařek, které by dbaly na to, aby jídla byla vyvážená a zároveň zasytila. Snažily jsme se proto do té své přenést, aby člověk dostal to, co tělo potřebuje. A navíc v ideálním poměru,“ líčí jedna ze zakladatelek poradny Veronika Pourová.

Platí samozřejmě, že každý potřebuje jinak velkou porci. Někdo, kdo má sedavou práci nemůže jíst stejně jako třeba sportovec. Kuchařka proto pracuje s jakýmsi průměrem.

„Univerzálnost neexistuje. Každý si proto musí porci trochu přizpůsobit. Stejně tak výběr jídla. Jsou tam proto třeba dva recepty na müsli tyčinky. Jeden je do kanceláře, kdy jsou tyčinky úplně bez cukru a mají přidaný protein. Druhý je pro sportovce, kdy jsou zase tyčinky trochu slazené, protože sportovec potřebuje víc rychlé energie,“ dodává nutriční terapeutka.

Foto: Ne hladu

V listopadu vydaly nutriční terapeutky kuchařku, která se jmenuje Vyváženě

Na nové kuchařce pracovalo pět odbornic. Je tak variabilní a promítnou se v ní různé způsoby vaření, různá oblíbená jídla. Když podle Pourové někomu nesednou chutě jedné z autorek, může se chytnout u dalších čtyř. Kniha o vaření vychází v nákladu dvou a půl tisíce kusů a vydává ji nakladatelství Pointa.

Přispěli na ni ale i sami lidé, nakladatelství uspořádalo crowdfundingovou kampaň, která zajistila potřebou částku pro vydání tří a půl tisíc kusů. Nakonec jí do tisku šlo o tisícovku méně kvůli dražšímu papíru. Část nákladu distribuují samotné autorky, část šla do knihkupectví.

Kromě toho, že jsou v ní recepty na zmíněné müsli tyčinky, se autorky pouští i do tradičnějších pokrmů. Jen v nich obměňují méně vhodné potraviny. Třeba do rajské je dobré dát místo cukru čekankový sirup. Knedlík pak stačí udělat z celozrnné mouky. „Knedlík má z nějakého důvodu velmi špatnou pověst, ale je to v podstatě jen mouka, vajíčko a droždí. Na tom není nic špatného. Problém bývá spíš to, k čemu se knedlík podává –  k pečené kachně, k bůčku, kde je spousta omastku, který knedlík nasaje,“ vysvětluje odbornice.

A dodává, že třeba ani na mouce není v principu nic špatného, problém tkví obecně hlavně v tom, že lidem chybí vláknina. S tím může pomoci i použití celozrnné mouky namísto klasické pšeničné.

Ne hladu i nová kuchařka si kladou za cíl prakticky totéž. Vzdělávat lidi o jídle či vysvětlovat různé mýty. Kniha má pak pomoci lidem zorientovat se v prostředí, kde existují stovky kuchařek, tisícovky receptů online a ještě větší množství rad. Nejčastější mýty kolují o přílohách, což je i případ už zmíněného knedlíku.

„Hodně za to mohou sociální sítě i populární výživové směry, které se sem valí z celého světa. Když ale lidé omezí přílohy, nejčastěji se stane, že jim chybí komplexní sacharidy, což vede k chutím na sladké. Dohánějí to pak sušenkami, vyčítají si to, vzniká koloběh hladovění a narušuje se vztah k jídlu. Často proto lidem radíme, ať přidají na příloze a nebudou mít potřebu jíst sladké,“ uvádí Pourová s tím, že jednou za čas si navíc člověk může dát cokoli, aniž by mu to uškodilo.

Rády bychom pořad v televizi

Poradna Ne hladu si zakládá na tom, že v ní pracují jen lidé, kteří nutriční terapii vystudovali na vysoké škole. Všech pět terapeutek, které tu působí, za sebou má lékařskou fakultu. Pourová si k tomu přibrala ještě technologii potravin, kterou vystudovala na Vysoké škole chemicko-technologické. „K častým mýtům patří i ty o složení potravin, tahle škola pomůže porozumět jednotlivým složkám,“ říká. Co půjde studovat, se rozhodla poté, co na střední škole navštívila Spojené státy. „V obezitě jsou dost napřed. Vyděsilo mě, kam až to může zajít,“ dodává.

Plánů má úspěšná poradna spoustu. V prvé řadě by se ráda rozrostla. Teď působí v Praze, Brně a od letoška i v Pardubicích. Postupně by chtěly terapeutky otevírat pobočky také v dalších městech. Podcasty už si zakladatelky vyzkoušely. Teď by rády i pořad v televizi. „Už o tom několikrát padla zmínka, ale vždycky se mělo jednat o způsob, který by byl pro nás příliš náročný. Potřebujeme, aby nám s pořadem někdo pomohl, my umíme přinést témata, výživový aspekt, mluvit o nich, ale absolutně nemáme představu o tom, jak se takový pořad natáčí,“ říká Pourová.

Pořad by se hodil i proto, že Česko na tom není s obezitou příliš dobře. Počet lidí s nadváhou roste, u těch, co už ji měli, se zase zhoršuje. „Lidé mají tendenci vinit cukr nebo tuk. Když jsem si ale našla statistiku, jak roste obezita a jaký je příjem těchto dvou potravin, tak výrazněji roste příjem tuku než cukru. Větší problém ale je, že roste celkový příjem kalorií.  A spolu s tím také počet sedavých zaměstnání. To je velmi důležitý faktor. Když měl člověk hospodářství a ráno vstal a večer si sednul, pak ani ten bůček nevadil. Dnes je to ale jinak,“ uvádí nutriční terapeutka.

O osvětu se snaží také skrze spolupráce s různými firmami. Se kterými se spojí, si vybírají. Ne hladu se spojilo třeba se Sportisimem, s Rohlíkem nebo Activií. Teď spolupracuje s firmou Zátiší, pro kterou dělá hodnocení jídel, která vaří ve školních jídelnách či firemních kantýnách.

Cílem je i to, aby nutriční poradenství přestalo být volnou živností, kterou ve finále může dělat kdokoli. „Zákon by měl říct, že nutriční poradenství mohou dělat jen zdravotníci. Řeší totiž zdravotní problémy. Nejen proto, že obezita je nemoc,“ líčí Pourová. Dosáhnout chtějí také toho, aby by s nutričními poradnami spolupracovaly pojišťovny. „Mezi fyzioterapeutem a masérem také vnímáte rozdíl. Dlouhodobým záměrem je nutriční terapii v očích veřejnosti posunout aspoň na úroveň fyzioterapie,“ dodává odbornice.

Konečně se v Ne hladu nevzdávají ani možnosti napsat další kuchařku. Nápady jsou. Variantou je vegetariánská kuchařka nebo kuchařka zaměřená na slavnostnější jídla. Případně na to, jak jeden pokrm naservírovat a uvařit tak, aby byl vhodný pro celiaky, lidi s intolerancí laktózy nebo alergiemi. Aby totiž jeden člen rodiny nemusel trávit u plotny celou věčnost a složitě vymýšlet, jak uvaří pro všechny.