Představte si videoherní galaxii, v níž jednotlivé sluneční soustavy tepou životem. Bez ohledu na to, jestli nimi zrovna prolétá hráčův hvězdolet. Neviditelná ruka trhu sahá napříč prázdnotou, tvoří živoucí simulaci ekonomiky, do níž jako kosmický kupec (nebo planetární pirát) vstupujete. Ale nejste v tom sám, spolu s vámi se v tomto digivesmíru nachází tisícovky dalších hráčů. Tak přesně takový Freelancer nebyl. Ale měl být.

Právě dnes je to dvacet let od vydání vesmírného simulátoru Freelancer. Hra od studia Digital Anvil, které spoluzakládal známý vývojář Chris Roberts, je dodnes kultovním titulem. Ačkoliv oficiálně ji nikde neseženete, vydavatel Microsoft ji totiž nikde nenabízí. Spadla tak do černé díry takzvaného abandonwaru. Her, na které jako by majitelé práv zapomněli. A ani úplně neřeší, kdo a jak je kde veřejně nabízí ke stažení.

Navzdory situaci, v níž se hra nachází, totiž není zdaleka mrtvá. Komunita fanoušků pro Freelancer stále tvoří modifikace nebo rozšíření. Lidé ji dodnes používají jako jeden z nejzábavnějších příkladů zástupce žánru, který spíš než k akčním eskapádám v kokpitu bojové stíhačky využívá kosmos k obchodování, těžbě surovin a průzkumu. Ale i na tu akci samozřejmě došlo.

Freelancer vznikl v hlavě zmíněného vývojáře Chrise Robertse. Pokud alespoň po očku sledujete videoherní průmysl, znáte ho jako extrémně ambiciózního tvůrce projektu Star Citizen. A pokud snad dění ve vesmírných hrách jde mimo vás, možná si vzpomenete na naprosto legendární sérii Wing Commander, jejímž je Roberts otcem. I ta Freelancer ovlivnila.

Vývojáři odpálili Wing Commander do kosmu začátkem devadesátých let. Postupem času se ale Robertsova role na dalších dílech série zmenšovala, až nakonec tým opustil a s bratrem Erinem založil studio Digital Anvil. Když se pak koncem devadesátek objevily zprávy, že otec Wing Commanderu – úspěšné značky, podle které vznikl už ne tak skvostný hraný film, animovaný seriál, několik knih nebo i karetní hra – chystá vesmírný simulátor, bylo to větší haló než to s Master Chiefem.

Roberts už dříve snil o všem, co zaznělo v úvodu tohoto článku. A ještě o mnohem megalomanštějších cílech. O obrovské digitální galaxii, která by žila vlastním životem. Ještě živější by ji ale učinily tisícovky hráčů, kteří by se do tohoto virtuálního vesmíru vydávali jako obchodníci, piráti nebo žoldnéři. Intergalaktický trh by fungoval jako ten skutečný. Každá planeta by měla simulované počasí.

A pokud by vám to přišlo málo, herní filmečky měly být k nerozeznání od hry samotné. Tedy vlastně naopak, když si vzpomenete na to, jak hry v devadesátých letech vypadaly. Nelze se divit, že herní magazíny tehdy nešetřily nadšením. Třeba takový Gamespot nevydanou hru označil za „revoluční“, následně ji zařadil do svého seriálu o dílech, jež mají změnit svět her. Server IGN o ní hovořil jako o „jedné z nejočekávanějších her za dlouhou dobu“.

Jenže původní časový harmonogram vývoje bobtnal a bobtnal. Plánované datum vydání v závěru roku 2000 se posunulo do nového milénia. Pohledy videoherních žurnalistů do zákulisí vývoje ukazovaly, že z grandiózních plánů Digital Anvil – anebo spíš Chrise Robertse – se nejspíš bude muset slevit. Tvorba hry začala vyžadovat čím dál více prostředků.

Roberts proto kývl na nabídku Microsoftu na koupi studia. „Kdyby nevěřili, že se hry prodá půl milionu kusů, tak by je ani nezajímala,“ prohlásil sebevědomě po uzavření transakce v rozhovoru pro Gamespot. Jenže Microsoft se soustředil na doručení hry na trh, stěží uvěřitelné ambice vývojářského vizionáře ho tak úplně nebraly. Freelancer pod vydavatelským vedením Microsoftu dostal drsnou dietu.

Foto: Microsoft

Freelancer navzdory nenaplněným ambicím ve hře pro jednoho hráče bavil mysteriózním sci-fi příběhem

Jenže ta byla nejspíš potřeba, kdoví, jestli by se bez ní vůbec dočkal vydání. I tak to ještě trvalo přes dva roky, než se čtvrtého března 2003 dostal k hráčům. To už mimochodem Roberts ve studiu nepracoval, po odkupu Microsoftem se na hře spolupodílel už jen jako externista. Každopádně kdo nic nevěděl o tom, co Freelancer měl být, musel mít radost.

Příběh o kolonizaci vzdálené části vesmíru zástupci různých pozemských mocenských bloků navazoval na dřívější simulátor vesmírné stíhačky Starlancer a nebyl kdovíjak originální, ale fanoušky sci-fi potěšil. Hratelnost sice nebyla galakticky rozsáhlá, ale nabídla několik různě obydlených hvězdných systémů i základní simulaci trhu.

Kdo chtěl, alespoň pár prvků slibovaného otevřeného světa (vlastně vesmíru) ve Freelancerovi našel. Koho takové věci tak moc nezajímaly, mohl projít zábavnou kampaní, v níž plnil různé (byť trochu generické) úkoly, mise a kontrakty a postupně vylepšoval svou loď, zatímco následoval dějovou linku o obyčejném pilotovi, který se nachomýtne k neobyčejným událostem. Případně se hráči pustili do multiplayeru. Ne však pro tisícovky lidí, ale pro 128 zájemců.

Nenaplněné ambice nicméně nijak nevadily veskrze pozitivnímu přijetí. Na serveru Metacritic, jenž sbírá herní hodnocení z médií i od uživatelů, u Freelanceru svítí solidních 85 bodů ze stovky možných, hráči titul ocenili ještě o kousek výš. Ale při pohledu na původní plány se nejde ubránit myšlenkám na to, kam by až na stupnici vystoupal, kdyby opravdu nabídl živoucí galaxii. Možná se jí ale hráči přece jen dočkají.

Robertse totiž myšlenky na virtuální vesmír neopustily. Několik let tedy ještě koketoval s filmovým průmyslem – však s ním měl zkušenosti už ze zmiňovaného snímku Wing Commander, který sám režíroval a jenž má na ČSFD krásných 44 procent –, jako producent se podílel třeba na Obchodníkovi se smrtí. Tuto část jeho kariéry nicméně hyzdí kontroverzní způsob shánění financí z Německa, které využívalo dnes už zacelenou díru v daňovém systému.

Ale po hollywoodském intermezzu už herní tvůrce opět lákal hráče do kosmu. V roce 2010 začalo nové studio Cloud Imperium Games pracovat na velkolepém vesmírném simulátoru Star Citizen. V něm mají hráči prozkoumat vesmír plný planet, na nichž budou dokonce moci přistát. V kokpitu hvězdoletů budou svádět souboje. Mimo svá plavidla se budou pohybovat coby astronauti. Jako kapitáni obřích lodí se zapojí do interplanetárního obchodu… Nepřipomíná vám to něco?

Na krásné Robertsovy sliby hráči slyšeli, Star Citizen krátce po startu vývoje vybral dva miliony dolarů. To ale bylo tehdy. V okamžik vydání tohoto článku má od téměř 4,5 milionu (!) věřících na crowdfundingovém kontě přesně 552 050 104 dolarů (!!!). To je v aktuálním přepočtu asi tak 12 210 244 200 korun. Ano, dvanáct miliard. Za hru, která je ve vývoji třináctým rokem. Snad ani není potřeba říct, že žádná jiná videohra nespolkla takové peníze. Druhý nejdražší Cyberpunk 2077 údajně stál zhruba polovic.

Jednou za čas se vývojáři Star Citizenu vytasí s dechberoucí ukázkou. Případně dokonce i s částečně hratelnou verzí. A spoustu lidí opět přesvědčí, že se na hře pilně pracuje. Ale vydání je v nedohlednu. To už je ale úplně jiný příběh. Tohle byl příběh o Freelanceru. Vesmírném simulátoru, který sliboval plně fungující vesmír pro tisícovky hráčů, polykal stále víc a víc peněz i času, až to nakonec dopadlo úplně jinak, než si Chris Roberts přál.