Když začínali, stanovili si velmi ambiciózní cíl: rozhodli se během roku otevřít rovnou sto dětských skupin. To by znamenalo postarat se až o 3 600 dětí a vytvořit až čtyři sta nových pracovních míst, k tomu rodičům zmíněných dětí umožnit vrátit se do práce. Nebylo to tak jednoduché a během jednoho roku se to nepodařilo. I tak nezisková organizace Sto skupin ukázala obrovský dopad. Školičky otevírá po celé republice. Brzy bude mít sedmnáctou – a to je tempo rychlejší než to, kterým otevírá nové školky celý rozsáhlý státní aparát.

Nebo jiným úhlem pohledu: v březnu loňského roku se zakládající tým o třech lidech rozhodl zakládat dětské skupiny. A v září téhož roku je Olga Richterová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, pozvala ke kulatému stolu jako jednoho z největších provozovatelů dětských skupin v Česku.

Sto skupin staví a provozuje pro firmy a další organizace dětské skupiny. To jsou instituce fungující jako školky pro děti od jednoho roku do šesti let, ve skupinkách po dvanácti až čtyřiadvaceti dětech. A to kompletně – organizace vybere místo, zajistí potřebná razítka, sežene a sestaví nábytek, zajistí personál i provoz. Někdy začíná od toho, že narazí na zajímavý prostor, jindy plní poptávku konkrétních firem nebo organizací, jako jsou třeba nemocnice.

Poptávka po místech v nich je, řekněme, mnohdy zajímavá. Když nedávno otevírali jednu ze školiček, kde nabízeli dvanáct míst, rodiče na ně přihlásili sto dětí. „Tak trochu jsem to čekal,“ říká Jindřich Fialka, zakladatel Sto skupin.

„V Česku je kolem sedmdesáti tisíc dětí, pro které nejsou místa ve školkách nebo v dětských skupinkách. Jejich rodiče nemůžou pracovat ani se zapojit do společnosti – a potřebují pomoc. Je to extrémně důležité společenské téma. A my věříme, že reálně máme šanci jej vyřešit,“ vysvětluje.

Za první rok fungování na rozšiřování školek Sto skupin získalo 27,5 milionu korun od velmi zajímavých jmen, například Nadace EPCG, Nadace České spořitelny, J&T či Nadace Terezy Maxové. Podporu posílá IKEA, která do dětských skupin dodává nábytek. Podporovateli je řada dalších firem.

Sto skupin se zatím k číslu, které si uložilo do svého názvu, tak rychle neblíží. Plán přepracovalo, ten teď zní třicet dětských skupin za rok, stovka by to měla být do roku 2025. „Existuje tu několik dalších provozovatelů dětských skupin, kteří jich mají více. Ale nikdo to nedělá napříč republikou,“ popisuje Fialka.

Už se současnými otevřenými je ve skutečnosti stejně úspěšné jako celý stát. Podle Českého statistického úřadu totiž vzniklo za deset let do roku 2021 celkem 140 nových školek, tedy asi čtrnáct ročně.

Startupista ve světě školek

Pro čtyřiatřicetiletého Jindřicha Fialku nejsou dětské skupiny hlavní činnost – a dosud ani zdaleka nebyly významnou částí jeho práce. Založil a vede studio Q Designers, které řeší design produktů, služeb i celých byznys modelů, a startup zaměřený na pracovní prostředí a práci se zaměstnanci The Greenest Company.

Dříve se aktivit v oblasti vzdělávání spíš jen dotkl, zato ale výrazně. S Q Designers pro Českou spořitelnu postavil Den pro školu, který spojuje učitele s dobrovolníky z různých oborů. Ten teď využívá přes osm set škol a prošlo jím víc než čtyřicet tisíc dětí.

Sto skupin původně vzniklo v reakci na válku, když Fialka a jeho kolegové z Q Designers – František Pfann a Alena Snelling – přemýšleli, jak ulehčit systému, a uvědomili si, že Česko může zahltit množství malých dětí. Spojili se s klíčovým partnerem Radkem Eliškou, který založil a vede sedm školiček.

Narazili tím ovšem na problém, který v Česku byl i bez náhlého přílivu dětí. Zájem o dětské skupiny ukazuje to, co český systém dlouhodobě přehlíží. Možnost rodiče být roky na rodičovské dovolené se často ve skutečnosti mění v nutnost tyto roky na ní strávit, ať už rodič chce, nebo ne. Protože prostě (někde) nesežene místo ve veřejné instituci předškolního vzdělávání.

Státní školky jsou naplněné dětmi staršími tří let, které ty mladší přijímají – v závislosti na konkrétním místě – jen výjimečně. A protože školní rok začíná v září a věk vstupu do školky se obvykle počítá k měsícům těsně před ním, pokud dosáhne dítě věku tří let v červenci a později, je vysoká pravděpodobnost, že zůstane doma s rodičem až téměř do dovršení čtyř let. Případně až měsíce po čtvrtých narozeninách.

Ač mají rodiče oficiálně možnost umístit do školek dvouleté děti, podle dat PAQ Research se tak neděje všude stejně. A tak zatímco v Moravské Třebové, která má náskok nad ostatními, je v těchto institucích 62,5 procenta dvouleťáků, v Brně je to něco přes patnáct procent.

A třeba Fakultní nemocnice Hradec Králové vypočítává, že v jejím areálu funguje skupina, která pojme dvanáct dětí – ale jen nemocnice by naplnila minimálně tři takové dětské skupiny. Přitom aktuální školka funguje nezvykle dlouho, od rána do 19.30. Aby ji mohli využít i zaměstnanci, kteří přijdou na odpolední směny.

Investice, co se vyplatí

Není jednoduché najít prostor, kde by mohla fungovat dětská skupina, a zprovoznit ji. Je třeba splnit hygienické a požární normy, mít dva únikové východy nebo dostatek denního světla. Otevření jedné takové stojí něco mezi 500 tisíci korunami a milionem, má tým spočítáno. Ale už staví i školku za šest milionů. Proto se hodí miliony od společností – a proto se Sto skupin stalo velmi rychle významnou entitou.

„Z řady studií – nakonec i z naší – nakonec vyšlo, že investice do rané péče, tedy i do předškolního vzdělávání, se vyplácí nejvíce. Další vzdělávání se na to pak nabaluje,“ popisuje Dana Brandenburg, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny, a vysvětluje tím, proč organizace do Sta skupin peníze poslala. Říká, že se tamním expertům líbilo spojení tématu možnosti rozvíjení kompetencí dětí a „odhodlání a ‚byznys‘ přístupu, který je s tím spojený“.

Sto skupin otevřelo nebo řeší školky pro Českou spořitelnu, ČSOB, Air Bank, má návrh firemní školky pro Škodovku v Mladé Boleslavi, zajistila instituci pro Nemocnici Slaný.

Firemní školky přitom nutně neznamenají, že do nich docházejí jen děti zaměstnanců. A i pokud by tam jiné nebyly, uvolňuje se prostor v jiných školkách, věří tým. Některé školky se zaplní před oficiálním otevření, jiné mají nicméně místo i po něm. Za docházku rodiče platí a cena je různá, i proto, že někde funguje od firem výrazná finanční pomoc.

Od punku po vlastní nadaci

Otevření první školičky byl prý „úplný punk“. Vznikla v Ostrově u Karlových Varů a napoprvé Jindřich Fialka ještě den před otevíračkou skládal skříňky z IKEA. Od té doby vzniklo patnáct dalších. Ta poslední před pár dny na Praze 2, dalších dvanáct je pak v přípravě.

Fialka s týmem počítá rozpočty institucí, které plánují otevírat v letech 2024 a 2025. Skříňky dál skládá. A vedle toho hledá s týmem nové lokace v Praze, Brně, Pardubicích, Hradci či Plzni a jejich okolí. Sto skupin má aktuálně dvacet zaměstnanců, dvacet dobrovolníků po Česku a přes šedesát lidí působí jako zaměstnanci ve školičkách.

Navíc organizace spustila i vlastní nadaci, která za pomoci podporovatelů rodičům, kteří to potřebují, pomáhá s platbami za školičky. Vedle „stavby“ dětských skupin provozují i dětské koutky na různých akcích. Třeba na WebExpu, Reshoperu, konferenci Holek z marketingu nebo během narozenin Česko.Digital.

Pro firmy pořádají teambuildingové workshopy, během kterých zaměstnanci postaví za jeden den vybavení pro školku. Další plány jsou v běhu: Sto skupin by chtěli vytvořit třeba i vlastní kurz pro chůvy tak, aby jejich počet mohl narůstat.

Ani jedno z toho není zázračný byznysový plán, jaký by se ve startupovém prostředí hodil. Dětské koutky nejsou nic výnosného, vydělají si zhruba tak na svoji existenci, říká Fialka. „Ale je to super služba,“ myslí si. „A příležitost otevřít téma o předškolní výchově, vzdělávání a školičkách jako takových na té akci. Takže pro nás spíš takové PR,“ usmívá se.

Teď by ideálně tým chtěl zakládat tři dětské skupiny měsíčně. Přesto to má být teprve začátek. Podle Fialky jich v Česku může být nových třeba tisíc – a všechny by se uplatnily. „Nemůžeme – a ani nechceme – být největší provozovatel školek v Česku, to bude vždycky stát. Ale chceme zásadně posunout celý ten trh,“ popisuje. Pohledem startupového mindsetu by si přál, aby organizace byla rychlejší. „Tím neziskovým jsme až nesnesitelně rychlí,“ usmívá se.