Najdete tu hrnčíře, mladé nadšence do historie, seniory i rodiny s dětmi a taky… lidi v kostýmech, kteří přinášejí k ohni obětiny. Uprostřed východočeských lesů u Nasavrk se každoročně na přelomu července a srpna koná Mezinárodní festival keltské kultury Lughnasad, který přitahuje tisíce návštěvníků všech generací. Nejde přitom jen o zábavu s folkovými koncerty a s medovinou proudící do nočních hodin. Festival také ukazuje, jak Keltové žili na našem území.

Festival probíhá v keltském skanzenu nedaleko Chrudimi a staví na principu living history, tedy snaze co nejvěrněji oživit minulost prostřednictvím rekonstrukcí, tradičních řemesel a ukázek každodenního života. Přes dvacet skupin tu předvádí práci kovářů, hrnčířů nebo brusičů bronzu, nechybí ani ražba mincí a další činnosti typické pro tehdejší dobu.

„Ještě než vznikl samotný skanzen, jenž se začal budovat v roce 2011, existovalo uskupení nadšenců do keltské historie, které se ustálilo právě tady. Fungují už od roku 2002. Tehdy, v rámci jednoho projektu a díky získanému financování, začali slavit keltské svátky. A právě Lughnasad se velmi ujal. První ročník se konal dole ve městě, na zámku a v zámecké zahradě. Když se část skanzenu otevřela, přesunul se festival sem, to bylo v roce 2017,“ vysvětluje ředitelka festivalu Karol Hanzlová.

Speciální součástí programu je rituální obřad, při němž druid v bílém rouchu zapálí oheň a účastníci v dobových kostýmech do něj vhazují obětní dary – chléb, zrno či část úrody jako symbol poděkování Matce Zemi. „Lidé, kteří dělají reenactment (historická rekonstrukce, pozn. redakce) a jsou součástí historických skupin, to neberou jako divadlo. Opravdu to žijí, vnímají to a přistupují k tomu s respektem a vážností. Pro nás dobrovolníky je to trochu jiné, každý k tomu přistupuje po svém,“ pokračuje Hanzlová.

Celý Lughnasad stojí na práci více než stovky dobrovolníků, kteří se přípravám věnují bez nároku na odměnu po celý rok. „Pro mě osobně je to uctění přírody samotné. Neuctívám konkrétní keltské nebo pohanské bohy, ale tu přírodní sílu jako takovou. A myslím, že k té má nějaký vztah vlastně každý,“ doplňuje šéfka, která se z běžné návštěvnice postupně vypracovala na klíčovou postavu celé události.