Muzeum umění, zvlášť takové, které obsahuje díla velkých mistrů z doby před stovkami let, je velmi specifický prostor, prodchnutý vážnou atmosférou dějin lidské tvorby. Stejně tak vážná hudba se většinou vnímá jakoby strnule ve své serióznosti, vyžaduje od nás úctu a uznalé pokyvování hlavou. Mozart ale takový nebyl – jistě, jeho tvorba je velkolepá a hluboká, ale také zběsile radostná a nechybí jí nadhled. Právě odlehčenější, hravější pojetí chce nabídnout nové mozartovské muzeum v Praze z dílny studia Yord. Prostřednictvím moderních technologií umožňuje interagovat s historií způsobem, na jaký nejsme zvyklí.

V Yordu se na vytváření neotřelých zkušeností v muzeích, galeriích nebo různých památkách specializují už delší dobu. V minulosti například pro mladoboleslavské muzeum Škody vytvořili interaktivní informační obrazovky s lidskými digitálními avatary metahuman a pracovali s velkou technologickou konferencí Mobile World Congress v Barceloně.

V Praze lze jejich práci vidět také v Illusion Art Museum, v Muzeu města Prahy je jejich metahuman Karla Kryla, v Muzeu v Bruntále sekce zaměřená na přírodu, v kopřivnickém muzeu Tatry zase oživili staré exponáty pomocí rozšířené reality. Cílem je vždy zejména mladším generacím, které jsou na moderních technologiích odchované, nabídnout zajímavější, ale také efektivnější způsob, jak vstřebat informace.

Originální pojetí Mozart Interactive Museum je zřejmé ještě předtím, než do něj vstoupíte. U vchodu je velká obrazovka, na níž se přehrává kreslené video s malým Mozartem lákajícím ke vstupu. Na znalce vážné hudby, zvyklé na obleky a pozlacené koncertní haly, to může působit překvapivě, i oni ale v muzeu mohou odkaz jednoho z nejznámějších evropských umělců poznat z nové perspektivy.

Hlavní roli hraje samotná postava Wolfganga Amadea Mozarta a jeho osobní život i místo v dějinách. Jistě, to vše si můžete přečíst na Wikipedii, Mozart Interactive Museum se ale snaží suché informace předat zajímavě a vtáhnout návštěvníky do umělcova odkazu prostřednictvím moderních technologií.

Studio Yord chce, abychom se s Mozartem potkali, ne ho sledovali z dálky jako mrtvý kus historie. „Díky novým imerzivním nástrojům dokážeme návštěvníkům předat více informací a nabídnout hlubší vhled než prostřednictvím tradičních textových popisů,“ říká šéf studia Adam Rajnoha.

Samozřejmostí v muzeu jsou interaktivní dotykové obrazovky, pracuje se ale také s pohybovými senzory, virtuální realitou nebo umělou inteligencí. Ono animované video, co se přehrává před vstupem? Vzniklo pomocí motion capture, tedy zachycením pohybů živého herce a přenesením na animovanou postavu. Mezi technicky nejzajímavější části výstavy patří fotobudka, která fotografii pomocí umělé inteligence zkombinuje s Mozartovou tváří, takže si může každý vyzkoušet, jak by vypadal v těle jednoho slavného Rakušana z 18. století.

Mozart hrál na cembalo (nástroj podobný klavíru, ale s odlišným zvukem) už od čtyř let, kdy jej začal učit otec. K širokému překvapení malý chlapec základy nástroje zvládl extrémně rychle a v pěti už se jal komponovat jednoduché skladby. Návštěvníci pražského muzea si mohou hru na skutečném cembalu díky videomappingu vyzkoušet, podobně jako by hráli Guitar Hero, přičemž na ně dohlíží živý obraz skladatelova otce Leopolda.

V prvním patře interaktivního muzea najdeme ještě velkou obrazovku s Marií Terezií čekající na pobavení – zájemci jí mohou zatančit a očekávat reakci císařovny, jejich pohyby totiž zachycuje Kinect a odezvu pohání umělá inteligence.

Co to má společného s Mozartem? Nadaný umělec se s ní setkal už v raném dětství, když si jeho rodinu sama pozvala na vystoupení. Traduje se historka, v níž šestiletý Wolfgang po koncertě přiběhl k císařovně, skočil jí do klína a objal ji. Všichni se zděsili, Marie Terezie ale malého chlapce přijala, stali se z nich přátelé a hudebník si později hrál i s její dcerou Marií Antoinettou.

Druhé patro Mozart Interactive Museum se soustředí na období skladatelovy největší slávy. Prostorová mapa umožní projít si jeho cesty napříč Evropou včetně detailnějšího pohledu na aktivity při několika návštěvách Prahy. Počátkem roku 1787 ve Stavovském divadle dirigoval svoji operu Figarova svatba, koncem téhož roku zde zase premiérově zazněl Mozartův Don Giovanni.

Klíčové postavy umělcova života představí živé obrazy s herci a nechybí ani hlubší ponoření do jeho tvorby skrze převyprávění děje nejznámějších oper. „Například Don Giovanni je filmem noir a Figarova svatba je zase představena formou divadla pro děti,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů muzea, producent, grafik a designér Jakub Bechyně.

Jednou z hlavních atrakcí celé expozice je pak virtuální realita. Návštěvníci si na obrazovce nacvičí základní dirigentská gesta, načež mohou nasadit VR headset a přenést se do koncertní haly. Jejich úkolem je dirigovat orchestr, mimochodem zprostředkovaný novými nahrávkami.

Je zřejmé, o co lidem v Yordu jde – chtějí návštěvníky postavit do role ikonického skladatele v různých etapách jeho života a nabídnout jim tak klasické umění z moderní perspektivy. Tradičnější koncept, zaměřený na různé dobové artefakty a jednostranně podané informace, má dodnes své místo, když dovoluje daný objekt z různých úhlů studovat a ocenit. Interaktivní přístup, jaký zvolili v novém pražském prostoru, ale otevírá dveře novým formám poznávání, které mohou nadchnout mladší i starší publikum pro vážnou hudbu.