Když je silný smog, nevidí člověk na krok. Když je silný světelný smog, vidí v noci, jako by byl den. Obojí je problém, ale zatímco to první se dlouhodobě řeší, to druhé bylo dlouho podceňováno. V Česku však ode dneška platí technická norma, která má světelné znečištění regulovat. Jde o první krok, který je ovšem závislý na těch dalších. Cílem nového dokumentu je snížit dopady nepatřičného světla na zdraví lidí i živočichů. Zavádí tak například maximální míru osvětlení, aby nedocházelo ke zbytečnému přesvětlování prostoru.

„Klíčové parametry pro snížení světelného znečištění nejsou jen barva světla a směr světelného toku, tedy svícení do dolního poloprostoru, ale také omezení reklamního osvětlení, jako jsou billboardy nebo LED panely a světla dopadající na fasády domů,“ líčí tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková. Norma také doporučuje omezení světla v době, kdy to nedává příliš smysl, tedy například v hluboké noci.

V praxi má dokument dopadnout například na veřejné osvětlení tím způsobem, že už by se ve veřejném prostoru nemělo používat ostře bílé světlo. Ona maxima říkají, že uvnitř města bude muset být chromatičnost nejvíce tři tisíce kelvinů. Ministerstvo životního prostředí pro představu udává, že sodíkové výbojky, které se používají v klasických pouličních lampách a mají typické oranžové světlo, mají chromatičnost asi dva tisíce kelvinů. Jinak to má být v nezastavěných oblastech, jako jsou například chráněné krajinné oblasti. Tam je limit 2 200 kelvinů.

Dohromady je těchto oblastí pět. Stanoveny byly podle citlivosti jednotlivých druhů území na světlené znečištění. První jsou zóny tmavé nebo velmi tmavé, což jsou nezastavěné plochy přírodního charakteru. V zastavěných územích malých obcí, odloučených nebo okrajových částech měst má jít o zóny málo světlé. Dalším stupněm jsou zóny středně světlé, kdy jde o celoměstsky významná centra ve městech a také vnitřní části statutárních měst. Poslední, nejosvětlenější kategorii tvoří významná centra velkých měst, například Pražský hrad.

Nová pravidla mají platit pro nové instalace světel, normě by měla odpovídat také rekonstruovaná osvětlení. To všechno je ale tak trochu nadnesené, a to zejména proto, že nový dokument není závazný. Vhodné osvětlení pouze doporučuje.

Čeká se na stavební zákon

Plány na větší závaznost nicméně jsou. Podle normy se budou muset obce i soukromé osoby řídit, pokud na nová pravidla odkáže prováděcí předpis k novele stavebního zákona. Ještě během letošního roku by mělo ministerstvo pro místní rozvoj, které má stavební zákon na starosti, připravit znění vyhlášky, jejíž část se má týkat i světelného znečištění. Toto znění se následně bude projednávat s resortem pro životní prostředí.

Důležité je ovšem říct, že závaznost – a tedy i vymahatelnost – nově platné normy je podmíněná přijetím novely stavebního zákona. A to je v Česku úkol nelehký. Krátce lze říct, že nový stavební zákon se chystalo představit už několik vlád. Ta předchozí to dopracovala až ke schválení na konci svého působení. Současná vláda ale měla jiné představy, a tak se ji rozhodla přepracovat. Nicméně zpět ke světelnému znečištění.

Byť norma závazná není, může pomoci, například obcím, které se chystají instalovat nové osvětlení nebo to staré rekonstruovat. Nemusí jít přitom jen o pouliční lampy – dokument se totiž zabývá i osvětlením venkovních pracovišť a sportovišť nebo architektonickým a reklamním osvětlením. „Obec může požadavky normy například vyžadovat ve smlouvě s osloveným projektantem, který podle ní musí projekt navrhnout a firma realizovat,“ uvádí Ješátková. Tam, kde obce čerpají na výměnu veřejného osvětlení dotace, jsou pak i oficiální doporučení povinná.

Patrně také nový předpis přinese finance do obecních pokladen. Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že jen za technicky zastaralé, případně nevhodně používané veřejné osvětlení, kdy se svítí právě v hluboké noci, se z obecních rozpočtů ročně utratí dvě miliardy korun. „Přesnou kalkulaci nemáme, ale odhad energetických úspor je minimálně třicet procent, ale záleží na konkrétním projektu a také na provozních režimech, tedy například na tlumení intenzity v průběhu noci nebo prosté zhasnutí, tam kde je to možné,“ říká mluvčí ministerstva.

Norma není dostatečná

Některým odborníkům nicméně nová norma přijde naprosto nevyhovující a dokonce si myslí, že pouze obhajuje dosavadní praxi. Kritika zaznívá dokonce i od lidí, kteří na ministerstvu působí. „Limity definované normou jsou nepřijatelně benevolentní, zejména co se týká teploty chromatičnosti. Nejde však pouze o limity číselné, hlavní problém je výrazně hlubší – chybí státní koncepce řešení dosavadního stavu v oblasti světelného znečištění a rušivého světla,“ říká Martina Pásková, která kromě ministerstva působí také v Komisi pro životní prostředí Akademie věd.

Takovou koncepci podle ní nelze nahradit technickou normou, která nemůže obsahovat regulaci v oblasti společensko-sociální, zdravotní nebo environmentální. Faktem je, že samo ministerstvo uvádí, že analýzu zaneřádění světlem v Česku nemá. Argumentuje tím, že světelné znečištění má několik forem. Například umělý jas nad městy, příliš silné světlo, neúměrnou intenzitu osvětlení objektů či interiérů a světelný přesah do nevhodných prostor.

„Zásadní je, že umělého osvětlení v průběhu noci v posledních desetiletích významně přibývá. Podle lednového článku v časopise Science téměř o deset procent ročně. O víc než osmdesát procent světové a 99 procent evropské populace žije v noci pod osvětlenou oblohou. Obecně se tak dá říct, že v Česku už nenajdeme žádné místo se zcela přirozenou noční tmou,“ líčí Ješátková z ministerstva.

Pásková ale poukazuje například i na to, že v nové normě chybí moderní kritéria a metodiky, jako je například rušení světlem v biologické rovině. Odbornice vysvětluje, že se jedná o aplikaci metriky, která zohledňuje v podstatě cirkadiální řízení organismu světlem, tedy vlastně biologické hodiny, které jsou přednostně závislé na střídání dne a noci.

„Jedná se o souvislost s prakticky revolučními poznatky v oblasti vlivu světla na živé organismy ze začátku jednadvacátého století. Je v obecném společenském zájmu, aby se takto široce akceptované poznání ve vědě promítlo i do opatření a reality každodenního života,“ uvádí odbornice s tím, že problematiku zohledňují i mezinárodní technické dokumenty a normy několik let.

Problémem je podle ní také to, že rozčlenění Česka na jednotlivé zóny by mělo být řešeno celostátně závaznou metodikou, kterou by vytvořili odborníci z oblasti přírodních a společenských věd včetně biologie, medicíny nebo psychologie.

Konečně odborníci poukazují na to, že snížení nežádoucích dopadů světelného smogu lze dosáhnout skrze inovativní technologie a změnu návyků spojenou s nepřiměřenou konzumací umělého světla. „Nejedná se o nic technicky převratného, samozřejmě se počítá s technologií světelných zdrojů LED, nikoliv však těch běžných bílých, které jsou dnes na pultech supermarketů. Je potřeba odlišit zdroje optimalizované pro noční režim ve veřejném prostoru, což je samozřejmě i odborně náročnější disciplína. Celkově se jedná o více promyšlený koncept i v oblasti řízení a různých optimalizací než jen nakoupení nějakého konkrétního výrobků,“ líčí Pásková.