Navzdory pandemii koronaviru, jež výrazně zasáhla globální cestovní ruch, se tuzemskému startupu SmartGuide daří získávat klienty, vytvářet pro ně digitální průvodce a růst rychlým tempem ve stovkách procent ročně. Místo běžných turistů totiž svůj byznys obrátil na firemní partnery a zainvestoval do technologie, která jim umožňuje průvodce „naklikat“ během několika hodin a rovnou ho začít prodávat.

Ve snaze podpořit svůj další růst se SmartGuide rozhodl obrátit na pomoc investorů. Před lety již startup získal celkem 17 milionů korun, letos na britské crowdfundingové platformě Seedrs poptával 400 tisíc liber (12 milionů korun). Nakonec v úspěšné kampani nasbíral 685 tisíc liber, něco přes 20 milionů korun.

Spoluzakladatel a ředitel SmartGuide Jan Doležal v komentáři pro CzechCrunch popisuje, jak fundraisingová kampaň ve formě convertible equity na platformě Seedrs probíhala, proč došlo k několikatýdennímu zdržení a na co by se měly připravit další české startupy, které chtějí investory oslovovat stejnou formou.

***

Když jsme s fundraisingem začali, projevila o nás zájem hned řada angel investorů, proto jsme se rozhodli toto kolo udělat ve formě crowdfundingu a za institucionálními investory jít až příště pro Series A. Působíme globálně a nechtěli jsme zůstávat jen na domácím písečku, srovnali jsme si proto různé možnosti.

Americké platformy pro české firmy nejsou úplně vhodné, tak jsme se rozhodli jít na největší evropskou platformu Seedrs. Jejich zástupci si poměrně rychle proklepli pitch i čísla a dali nám nabídku. Určitou dobu jsme diskutovali o cílové částce, kde nám Seedrs radil, ať stanovíme co nejnižší cíl a pak jsme raději v overfundingu, že takovým způsobem ve výsledku vybereme více.

Foto: SmartGuide

Jan Doležal, spoluzakladatel a ředitel SmartGuide

Ještě před spuštěním kampaně ale přišlo nejdrsnější due diligence, jaké jsem kdy zažil. Museli jsme dokazovat každý fakt v pitchi, celkem asi stovku položek, například potvrzení o zaměstnání od McKinsey, protože Seedrs nestačilo, že to mám na LinkedInu v životopisu. Kolegyně zase musela hledat deset let starou fakturu, aby prokázala, že má tak dlouhé zkušeností s podnikáním. Procházeli všechny smlouvy s partnery, ověřovali market sizing předpoklady a tak podobně. Naštěstí jsme nikde nekecali, tak to prošlo.

Příprava samotné kampaně zabrala asi měsíc, pak jsme ji ale mohli spustit jen v privátním režimu. Nejdřív platforma chtěla, abychom měli alespoň třetinu částky tzv. committed, jinak by se s námi ani nebavili. Pak tento podíl navýšili na polovinu, abychom mohli spustit veřejnou kampaň. Následně silně doporučovali dostat se na 70 procent pomocí naší vlastní sítě, než začne 40 dní samotné kampaně. Nakonec jsme to za dva měsíce před oficiálním spuštěním dotáhli na 75 procent cílové částky .

Mysleli jsme si, že když jsme tři čtvrtiny dotáhli vlastní silou, Seedrs se již postará o zbytek, ale nebylo tomu tak. Za první dva týdny jsme sice měli 76 investorů, ti ale celkem investovali necelých 9 tisíc liber. Bylo jasné, že tímto tempem se ve zbývajících 26 dnech nedostaneme na sto procent částky, což by znamenalo, že se kampaň zruší a my nedostaneme nic. Na účtu jsem už otáčel každou korunu a nespalo se mi dobře.

Řešením bylo opět všeho nechat a začít fundraisovat. Naštěstí nám v networkingu a na svých akcích pomohli současní investoři Grouport a Danube Angels. Týden před koncem kampaně jsme se dostali na sto procent a teprve pak začali více chodit investoři Seedrs. K předpokládanému konci kampaně jsme měli 130 procent částky, avšak jen necelá desetina byla ze Seedrs.

Happy end nenastal rychle

Happy end ale nenastal rychle. Měli jsme ještě potenciální zájemce o přímou investici, ti ale nejprve chtěli vidět investiční smlouvu. Mysleli jsme si, že Seedrs to bude sekat jako přes kopírák a rychle ji dostaneme. Byli jsme však první z Česka, tak si museli nechat smlouvu připravit. A to britská platforma nechtěla dělat, než bude jisté, že naše kampaň uspěla. S úplným ukončením kampaně jsme čekali na smlouvu týden, dva, měsíc… a pořád výmluvy na právníky a nic.

Když byla smlouva v nedohlednu i pět týdnů po dosažení sta procent cílové sumy, začal jsem věc eskalovat na ředitele Seedrs, ale stále se nic nedělo. Až 51 dní po naplnění cílové částky mi došla trpělivost, napsal jsem jejich CEO e-mail s mnoha investory v kopii, na což už musel reagovat, a věci se daly do pohybu. Za další asi dva týdny jsme konečně měli smlouvu.

Na všem špatném se ale snažím hledat něco dobrého. I zde bylo „zdržování“ nakonec vlastně fajn, protože se nám díky tomu stihla kampaň vyšplhat na konečných 170 procent a od investorů na Seedrs nám nakonec káplo 116 tisíc liber, tedy asi 3,5 milionu korun.

Seedrs určitě dává smysl pro britské startupy. Pro českou firmu to může přinést něco navíc, ale je potřeba minimální cíl nastavit nízko, mít na něj již domluvené přímé investory a pak vybrat něco více ze Seedrs v overfundingu.

Jelikož Seedrs si z přímých investorů v privátní fázi nebere žádné poplatky, vyjde to dobře i finančně. Ale rozhodně to chce začít s dostatečným předstihem, mít pevné nervy a nespoléhat na to, že Seedrs přinese většinu investice, jako to může být třeba na Fundliftu.