Naučil svět milovat iPhony, teď stvořil elektrické Ferrari. Sází na fyzické ovladače a méně dotykových obrazovek
Jony Ive, autor iPhonu, stojí za interiérem prvního elektrického Ferrari. Model Luce ukazuje, jak chce značka přežít elektrickou éru bez ztráty emocí.
Vstup Ferrari do elektrické éry nese rukopis muže, který kdysi naučil svět milovat iPhony. Když italská automobilka začátkem února v horních patrech sanfranciského mrakodrapu Transamerica Pyramid poodhalila svůj první čistě elektrický model, neukázala ladné křivky karoserie, ale soustředila veškerou pozornost na interiér navržený studiem LoveFrom pod vedením legendárního Jonyho Ivea. Novináři místo tradičního odhalení pod plachtou procházeli instalaci připomínající výstavu špičkového designu, kde byly jako solitérní kousky rozloženy volant, skleněná středová konzole nebo sedačka.
Tento neobvyklý způsob prezentace nebyl náhodný, stejně jako volba názvu. Model se jmenuje Luce, italsky světlo. Šéf značky Benedetto Vigna na premiéře přiznal, že původně zvažované interní označení Elettrica bylo pro tento projekt až příliš ploché. „Vstupujeme totiž do nové éry Ferrari,“ prohlásil Vigna a dodal, že Luce je projektem, který má osvětlit jejich budoucnost a cestu vpřed.
I proto padla volba na Jonyho Ivea, který pro Ferrari vytvořil interiér s minimem plastů a absolutním důrazem na hliník, sklo a kůži. Ive, pro něhož je to výjimečný výlet do světa automobilů, přiznal, že jsou auta velmi složitá. „Ale doufám, že bude vidět, kolik péče bylo věnováno každému malému detailu. Nikdy jsem nepracoval v tak přeregulovaném oboru. Něco z toho dává smysl, protože jde o bezpečnost lidí, ale něco vás dokáže dohánět k šílenství,“ řekl pro Engadget.
Iveova filozofie pro Luce je radikální ve své jednoduchosti: odmítá představu, že elektrické auto musí být ovládáno výhradně přes dotykové obrazovky. „Pokud je zdroj energie elektrický, proč z toho automaticky plyne, že rozhraní musí být digitální? To je podivný a líný předpoklad,“ ptal se řečnicky Ive.
Všechno v interiéru směřuje k tomu, aby řidič cítil auto v rukou a nemusel neustále koukat do displeje. Proto má většina ovládacích prvků klasickou mechanickou odezvu. Ferrari navíc použilo v kabině víc než čtyřicet skleněných dílů. A skleněný volič převodů je malý technický unikát, má v sobě 13 tisíc drobných otvorů, tenkých asi jako půlka lidského vlasu, díky nimž se světlo uvnitř rozsvítí úplně rovnoměrně.
Budíky před řidičem jsou sice digitální, ale mají normální ručičky, aby nepůsobily jako obyčejná obrazovka. Uprostřed palubní desky je hlavní displej, který se dá natočit buď k řidiči, nebo ke spolujezdci. Pod ním je opěrka na ruku, aby se tlačítka dala trefit i za jízdy bez zbytečného hledání. A přímo v obrazovce jsou zabudované hodiny, které se dají přepnout na stopky nebo kompas. Klimatizace a některé další funkce se pak ovládají klasickými tlačítky, která připomínají letecké přepínače.
Pozornost si zaslouží i volant, který je vyrobený ze speciální hliníkové slitiny a skládá se z devatenácti samostatně obráběných dílů. Na něm jsou umístěné dva ovládací moduly: vpravo se nastavuje výkon čtyř elektromotorů, vlevo podvozek, tlumiče a stěrače. Jedna páčka zvyšuje akceleraci, druhá řídí rekuperaci při brzdění.
Je přitom trochu paradox, že právě Ive, který pomohl udělat chytré telefony a obrazovky tak všudypřítomné, teď navrhuje auto, které se snaží řidiče od displejů naopak odvrátit. Sám říká, že lidé už mají dost toho, že jsou pořád přilepení k digitálním světu, a chtějí víc kontaktu s realitou.
Hlavní roli v příběhu však hraje hlavně auto, a ačkoliv Ferrari zatím technické parametry Luce spíše dávkuje, potvrzená čísla budí respekt: dostane se na 310 km/h, výkon bude přes tisíc koní a zrychlení na stovku za 2,5 sekundy. Luce je však pro Ferrari hlavně zásadním testem, zda značka s osmdesátiletou tradicí dokáže v květnu při odhalení karoserie obhájit svou identitu v elektrické éře.
