Bill Gates má vedle světa technologií už delší dobu ještě jednu velkou ambici: moderní energetiku. V americkém Wyomingu začaly přípravné práce na prvním komerčním jaderném reaktoru v USA, který nebude chlazený vodou, ale kapalným sodíkem. Projekt se jmenuje Natrium a stojí za ním Gatesova společnost TerraPower. Pro firmu jde o historický krok a pro americkou energetiku o nejvážnější pokus za poslední desetiletí posunout jádro do nové generace. A i když se o tom mluví jen málo, výzkum materiálů a práce s horkými solemi, které podobné projekty potřebují, probíhal řadu let i v Česku.

Gates nebuduje nový reaktor náhodou. Už několik let opakuje, že světová spotřeba elektřiny rychle míří do pásma, které současné zdroje nezvládnou, hlavně kvůli datovým centrům a umělé inteligenci. Právě proto začínají technologické firmy, od Microsoftu po Google, vážně uvažovat o vlastních jaderných zdrojích. „Stojíte na místě, které bude základem energetické budoucnosti Ameriky,“ uvedl Gates ve Wyomingu, kde reaktor, mezi jehož hlavní přednosti patří fakt, že elektřinu bude vyrábět bez emisí skleníkových plynů, vznikne.

Podle Gatese v současnosti není prostor pro váhání, energetická infrastruktura se musí změnit stejně rychle jako digitální svět, který pohání. I proto chce stavební povolení dostat už v příštím roce a dostat elektrárnu do provozu na začátku příští dekády.

Elektrárna má obsloužit zhruba 400 tisíc domácností a je navržena tak, aby dokázala něco, co běžné jaderné elektrárny neumějí. A sice rychle reagovat na to, kolik elektřiny zrovna potřebuje síť. Základem je jaderný reaktor chlazený kapalným sodíkem o stabilním výkonu 345 megawattů. To má být ona „jaderná jistota“, na kterou je spoleh. Současně ale v elektrárně funguje velká nádrž s tavenou solí, jež umí ukládat přebytečné teplo. V praxi to funguje tak, že když má elektrárna energie víc, než síť potřebuje, uloží ji do soli. A když síť naopak potřebuje rychle přidat, elektrárna toto teplo uvolní a krátkodobě zvýší výkon až na zhruba 500 megawattů.

Právě tato kombinace pevného základu a možnosti „přidat plyn“, kdykoliv si to síť vyžádá, stojí za tím, že projekt získal klíčové bezpečnostní posouzení od amerického jaderného regulátora. Ten uvedl, že nenašel žádné technické překážky, které by bránily udělení stavebního povolení. Je to mimořádná věc, v USA se desítky let stavěly v komerční sféře téměř výhradně vodou chlazené reaktory.

A právě tady se objevuje česká stopa. Neznamená to, že by čeští výzkumníci pracovali přímo na reaktoru Natrium, ale jejich práce pomohla vyřešit problémy, které dlouho brzdily celé odvětví pokročilých reaktorů.

Jedním z největších technických problémů solných a sodíkových reaktorů totiž byla vždy koroze: tavené soli působící při vysokých teplotách doslova „žerou“ materiály, ze kterých jsou vyrobené trubky a nádoby. Natrium sice nepatří mezi klasické solné reaktory, sůl používá až v odděleném systému pro ukládání tepla, ale právě výzkum chování solí při vysokých teplotách byl pro celý obor pokročilých reaktorů klíčový. V Československu se tomuto problému hlavně v 60. letech věnovali výzkumníci v Řeži, kteří testovali slitiny, zkoumali interakci kovů se solí a hledali způsoby, jak prodloužit životnost součástek. Nebyl to vývoj reaktoru jako celku, ale řešení jednoho z jeho největších úskalí.

Gatesův projekt ale neprovází jen optimismus. Někteří američtí odborníci upozorňují, že proces posuzování bezpečnosti byl nezvykle rychlý. Podle Unie znepokojených vědců, neziskové organizace, která sleduje rizika spojená s energetikou a klimatem, měla být technická kontrola stavebního povolení dokončena až v roce 2026, ale kvůli politickému tlaku Kongresu a Bílého domu byla zkrácena. Administrativa Donalda Trumpa totiž prosazuje rychlé zavádění pokročilých reaktorů a chce oživit americký jaderný průmysl, který má zajistit čistou energii pro rychle rostoucí spotřebu.

Podle kritiků tím hrozí, že část klíčových otázek, například chování sodíku při havárii nebo stabilita reaktoru při rychlé změně výkonu, byla přesunuta až do pozdější fáze licencování, kdy už může být na zásadní úpravy pozdě. A obavy se týkají i samotného návrhu. Reaktor Natrium nepoužívá klasickou, fyzickou ocelobetonovou obálku, která u běžných jaderných elektráren slouží jako hlavní bariéra proti úniku radioaktivních látek.