Poslední léta přinesla mánii v investování, která vyhnala trhy k obřím nárůstům i spektakulárním pádům. Možnosti do čeho investovat se tak pro mnohé smrskly do několika málo tříd aktiv, jako jsou akcie, kryptoměny, případně nemovitosti. Možná ale právě současná doba, kdy se trhy nechovají tak zbrkle, nabízí příležitost si na otázku, kam dát peníze, odpovědět znovu.

Inspiraci v tomto směru může nabídnout i Kirill Juran, daňový právník, šéf společností SimpleTax a SimpleLaw, investor i tvůrce obsahu na YouTubu. V něm se snaží vyvracet mýty, které se kolem investování šíří, a radí i s daňovou optimalizací. A byl také dalším hostem Investičního podcastu Vojty Žižky. Pro kritiku mnoha investičních praktik přitom nejde daleko.

„Podle mě je v současnosti investování přeceňované, moc často se říká, že investování je zábava. Podle mě to může být zábava asi tak na úrovni geometrie čili jen pro velmi malé procento lidí, které baví se hrabat v účetních závěrkách a informace studovat. Pro mnoho lidí se ale investování během pandemie stalo gamblem na úrovni sázkové kanceláře,“ říká Juran. Kritizuje třeba marketing některých brokerů, kteří prezentují investování jako snadnou činnost, která zajistí finanční svobodu.

Lidé podle něj mají často falešnou iluzi, že jednoduše budou s notebookem jezdit po světě a v rámci denního tradingu budou odkudkoliv vydělávat. Sám ale považuje investování za jeden z nejtěžších byznysů, pokud se jím člověk chce živit. Pokud totiž seberete kapitál podnikateli, vymyslí něco jiného. Pokud ho seberete investorovi, nemá nic, říká.

„V nějaké míře jde vydělávat z pláže, ale ne ve velké škále. Pokud obchodujete s milionem, tak je to asi jedno, ale i když budete úspěšní, tak žádné život měnící peníze asi nevyděláte. Ale představte si, že investujete s dvaceti miliony dolarů. Pak ignorujete i riziko, že vám třeba padne písek do klávesnice nebo se po ní projde racek a otevře nějaké pozice. Nebo na sluníčku přehlédnete nějaké číslo na displeji,“ směje se šéf SimpleTax.

Prostředkem, jak snižovat riziko, je zpravidla diverzifikace, nicméně i nad ní se dá podle Kirilla Jurana přemýšlet jinak než v termínech klasického investičního světa. Většinou slyšíme o kryptoměnách, akciích či nemovitostech, ale diverzifikovat lze přitom mnohem šířeji.

„Obrovská diverzifikace jsou vztahy. Za mě jsou vlastně nejlepším investičním aktivem, protože jako jediné zlepšují život neomezeně. Od určité úrovně výdělku už se člověku život úměrně nezlepšuje. U vztahů to neplatí – čím jsou lepší, tím je lepší život,“ představuje Juran svou filozofii.

Vztahy s lidmi okolo sebe zároveň vidí jako „nejlepší životní pojištění.“ Na trhu si podle něj nelze koupit nic, co by bylo tak univerzálním zajištěním proti těm největším životním problémům. Když totiž začne válka, nemovitost ani zlato si neodvezete a peníze z akcií nejspíš na účet taky nedostanete.

Sázení na ty, co tvoří, místo vlastní tvorby

Pokud tedy máte tisícovku na investice měsíčně, Juran radí ji investovat právě do rozvoje vztahů, nikoliv do tolik známého indexu S&P 500, jak by navrhovali jiní. Užitečné mentální cvičení je podle něj položit si otázku, kolik máte kamarádů, kterým byste s klidem převedli všechna svá aktiva a věděli byste, že se s nimi nic nestane.

Celkově si všímá i toho, že úzkoprofilový obsah o investování na českém YouTubu se stal mnohem populárnějším než přednášky úspěšných podnikatelů nebo videa o tom, jak začít vlastní byznys. Místo tvoření vlastního nápadu proto podle něj převládá narativ sázení na ty, kteří tvoří. V prvním případě se dá přitom vydělat podle Jurana víc.

Se stejnou kritikou, s níž přistupuje k investování, se nebojí řezat do živého i v oblastech práce. Tvrdí kupříkladu, že korporace jsou pro mladého člověka nejhorším místem, kde nastartovat pracovní dráhu. „Když má třeba člověk vystudované VŠE a následně jde pracovat do jedné z firem velké poradenské čtyřky, tak je to strašně neefektivní životní cesta. To je jako se vyučit kuchařem a pak jít pracovat do mekáče,“ přirovnává podnikatel.

Kirill Juran z právnické kanceláře SimpleLaw

Korporátní struktury mají podle něj tendence nejen při náboru osekat nejhorší kandidáty, ale také ty nejlepší. Výsledkem je těžkopádná struktura, kde se těžko prosazují kreativní myšlenky a hůře se postupuje dopředu – po stránce vlastních kvalit, funkcí, ale i platu. Správným krokem jsou podle něj malé kolektivy, kde může kreativita bujet.

Té, stejně jako vytváření neotřelých myšlenek, podle něj nepřispívá ani současné české školství. „Škola je v tomto smyslu vlastně korporát a učí věci tak, jako kdyby byla na všechno jedna správná odpověď. Zajímavé otázky v životě ale nemají jednoduché odpovědi, vždy si musíme vybírat mezi lepším a horším,“ uzavírá Juran.

Celý podcast s ním si můžete poslechnout na Patreonu Vojty Žižky.