Ještě před pár měsíci žila splněný sen, teď ale Jana Řehořová známá jako Švadlenka z Vinohrad svůj obchod s textilem zavírá. Až tak překvapivé to ovšem není – už tehdy zcela otevřeně popisovala těžkosti, které jako novopečená podnikatelka zažívala. Každý měsíc se nesl ve znamení boje o černá čísla, a tak se po symbolických dvou letech rozhodla „odpojit firmu od přístrojů“ a prodejnu Textil Forum společně s kurzy šití a opravami oděvů zavřít.

„Na stole to bylo už od prázdnin. Přišly sice i silnější měsíce, ale ani ty nebyly finančně dostatečné. K tomu se připojily změny v osobním životě a ty mě donutily zamyslet se nad tím, jak věci jsou,“ popisuje podnikatelka. „Jsem ten typ, který věci tlačí, dokud to jde. Tentokrát jsem si ale řekla, že to tak už nechci a nedává mi smysl udržovat firmu na přístrojích,“ dodává. Krachující obchod s látkami, který Řehořová před dvěma lety odkoupila a rozhodla se jej obléct do nového kabátku, se jí na nohy tedy nepovedlo postavit.

Kvůli obměně dodavatelů a změně sortimentu přišla prodejna o většinu dosavadních odběratelů a nepřispělo ani celkové klima na textilním trhu, ve kterém jsou prodejci nuceni soupeřit o zákazníky s levnými zahraničními velkoobchody. „V posledních měsících skončilo také spousta dodavatelů a zavřelo několik dalších prodejen. Zároveň mám pocit, že je zdejší trh s kvalitními látkami už nasycený a moc dalšího prostoru nenabízí,“ konstatuje Řehořová.

V prostorách prodejny rozjela Švadlenka z Vinohrad také kurzy šití a opravy oděvů, které na rozdíl od obchodu zafungovaly a přinášely profit, zvažovala proto jejich pokračování. Reakce zaměstnankyň, se kterými od začátku stav podnikání otevřeně sdílela, jí ale donutila ke střízlivějšímu pohledu. „Já tady s vámi zůstanu, i když budete dělat cokoliv, ale myslím, že se tady vlastně trápíme,“ uslyšela Řehořová od své služebně nejstarší zaměstnankyně. „Jsem moc vděčná, že mi tohle řekla. Bylo to velké zrcadlo,“ dodává podnikatelka s tím, že do tří dnů bylo rozhodnuto.

Jedinou odnož módního podnikání, kterou se Řehořová rozhodla si ponechat, jsou její autorské kolekce oblečení nebo kabelek. „Zjistila jsem, že když jsou to vyloženě moje věci, se kterými jsem ztotožněná, tak to jde hrozně dobře a je o to zájem,“ popisuje podnikatelka s dodatkem, že tato část podnikání, kterou vedla odděleně od první firmy, skončila minulý rok v zisku. „Už to mám trochu otestované, vidím, kudy jít a na koho cílit, takže doufám, že to začne být ve druhé půlce tohoto roku téma,“ konstatuje Řehořová, která k módě tíhla už od dětství.

V následujících měsících jí ale ještě čeká likvidace prodejny i celé firmy. „Představa, že stačí jen zavřít dveře a otočit klíčkem nemůže být vzdálenější od reality. Likvidace je hromada finančně i psychicky náročné práce, jednání s bankou, právníky, ukončování poměrů, vypovídání smluv… Po těch všech zkušenostech to bude skoro na knížku,“ směje se Řehořová. To, zda firmu ukončí v mínusu nebo alespoň na nule, záleží nyní na tom, kolik látek ze skladu se jí podaří do konce března vyprodat.

Uvědomění si, že do firmy už dlouho vkládá více, než je únosné a bude lepší to ukončit, se dostavilo také se zhoršujícím se psychickým zdravím. „Ke konci roku se mi opět začalo stávat, že jsem došla domů a nevěděla jsem jak. A jelikož jsem si už kompletním vyhořením prošla, tak jsem to dokázala včas poznat a uvědomit si, že je potřeba udělat drastické rozhodnutí,“ popisuje Řehořová, která krátce po koupi Textil Forum prožila kolaps a následně měsíc docházela do stacionáře v Bohnicích.

I tak ale pro ni rozhodnutí nebylo snadné. „Měla jsem pocit, že jsem selhala. Propouštím lidi, končím spolupráci s dodavateli, spousta lidí mi psala, že jsou z toho nešťastní a neví, kam teď budou chodit. Do toho se mi rozpadl vztah a já cítila, že už začínám pomalu brousit pomyslnou hranu. Takže jsem posbírala všechny koule, které jsem měla a po pětatřiceti letech postavila sebe na první místo,“ popisuje s tím, že zásadní roli sehrála také velká podpora ze strany zaměstnankyň a přátel.

Co by podle ní pomohlo její podnikatelskou cestu usnadnit, by byl pracovní partner nebo jiná forma profesionální podpory, na kterou by se mohla v případě potřeby obrátit. Za dobu svého podnikání navštívila několik kurzů a byznysových platforem, všechny ale považuje za vyhozené peníze.

„Druhá věc je pak byrokracie. Jako malé s.r.o. musím platit a řešit úplně stejné věci, jako obrovské firmy, které na to mají týmy lidí a velké rozpočty. Nějaká forma úlevy pro takto malé podniky by byla vítaná,“ konstatuje.

A co její Švadlenka z Vinohrad? „Ta zůstane. Z nějakého důvodu se to strašně chytlo a lidí mě často neosloví jménem, ale právě takto,“ vysvětluje Řehořová, která pod touto přezdívkou hodlá i nadále vystupovat na sociálních sítích a v budoucnu s ní propojit své módní kolekce. Zároveň se už v listopadu částečně vrátila zpět ke své předchozí práci v IT, která jí nyní živí i naplňuje. „Tohle je skvělý důkaz toho, kdy něco ukončíte a myslíte si, že už je s tím definitivně konec, pak ale potkáte ty správné lidi a všechno si sedne,“ uzavírá.