Nikoliv ve jménu Otce, ale kultury. Olomoucký Červený kostel se proměnil na nevšední kulturní centrum
Z kostela se stal depozitář knih a veřejnosti se zcela uzavřel, nová rekonstrukce a přístavba to však změnila. Červený kostel zve na kávu i kulturu.
Sakrální stavby nemusí být vždy jen svatostánkem zasvěceným Bohu. Kostelů, které dnes slouží k jiným účelům, než bylo původně zamýšleno, je v Česku několik – a jedním z nich je novogotický luteránský kostel v Olomouci, který se po více než šedesáti letech opět otevírá veřejnosti. Objekt dostal novou moderní přístavbu a přímo v kostele se místo bohoslužeb budou konat komorní koncerty či divadelní představení. Další zajímavou architekturu můžete pravidelně objevovat v newsletteru Arch.
Původně zde stála bastionová pevnost, od roku 1902 tu však stojí Červený kostel, luteránská sakrální stavba z pera Franze Böhma, jehož návrh následně poupravil architekt Max Löw. Po druhé světové válce kostel připadl státu a svému původnímu účelu sloužil do roku 1959, kdy jej tehdejší režim předal univerzitní knihovně. Kostel se v ten moment veřejnosti uzavřel a stal se depozitářem knih.
Nyní se však knihy vyrovnané až po klenuté stropy přesunuly do nového objektu a prostor kostela získal zcela nový účel. Olomoucký kraj se rozhodl tuto památkově chráněnou stavbu proměnit na místo konání kulturních akcí, infocentrum kraje a Vědeckou knihovnu.
Architektům z Ateliéru-r byl svěřen úkol vytvořit symbiotické prostředí mezi hmotou původního objektu a novou, kulturně-společenskou funkcí. Prvním důležitým krokem byla rekonstrukce, jelikož se objekt nacházel ve špatném stavu. Rekonstrukce šla až do základů, které byly zpevněny, vlhké zdivo bylo sanováno, omítky a štuky byly opraveny a fasáda vyčištěna a doplněna.
Objekt se dočkal kompletně nových podlah a také rozsáhlé opravy střechy, jejíž krov byl z velké části vyměněn. Při rekonstrukci se dbalo na zachování co možná největšího množství původních, nepoškozených prvků. Místo plechu dostal kostel měděnou střechu a doplněny byly také některé dekorativní prvky z dílny místního sochaře Jana Dostála.
Nová funkce kostela ovšem vyžadovala i vytvoření příslušného provozního zázemí. A jelikož je sakristie většinou jen malým prostorem, bylo nutné toto zázemí vybudovat mimo prostory kostela.