Nikoliv ve jménu Otce, ale kultury. Olomoucký Červený kostel se proměnil na nevšední kulturní centrum
Z kostela se stal depozitář knih a veřejnosti se zcela uzavřel, nová rekonstrukce a přístavba to však změnila. Červený kostel zve na kávu i kulturu.
Sakrální stavby nemusí být vždy jen svatostánkem zasvěceným Bohu. Kostelů, které dnes slouží k jiným účelům, než bylo původně zamýšleno, je v Česku několik – a jedním z nich je novogotický luteránský kostel v Olomouci, který se po více než šedesáti letech opět otevírá veřejnosti. Objekt dostal novou moderní přístavbu a přímo v kostele se místo bohoslužeb budou konat komorní koncerty či divadelní představení. Další zajímavou architekturu můžete pravidelně objevovat v newsletteru Arch.
Původně zde stála bastionová pevnost, od roku 1902 tu však stojí Červený kostel, luteránská sakrální stavba z pera Franze Böhma, jehož návrh následně poupravil architekt Max Löw. Po druhé světové válce kostel připadl státu a svému původnímu účelu sloužil do roku 1959, kdy jej tehdejší režim předal univerzitní knihovně. Kostel se v ten moment veřejnosti uzavřel a stal se depozitářem knih.
Nyní se však knihy vyrovnané až po klenuté stropy přesunuly do nového objektu a prostor kostela získal zcela nový účel. Olomoucký kraj se rozhodl tuto památkově chráněnou stavbu proměnit na místo konání kulturních akcí, infocentrum kraje a Vědeckou knihovnu.
Architektům z Ateliéru-r byl svěřen úkol vytvořit symbiotické prostředí mezi hmotou původního objektu a novou, kulturně-společenskou funkcí. Prvním důležitým krokem byla rekonstrukce, jelikož se objekt nacházel ve špatném stavu. Rekonstrukce šla až do základů, které byly zpevněny, vlhké zdivo bylo sanováno, omítky a štuky byly opraveny a fasáda vyčištěna a doplněna.
Objekt se dočkal kompletně nových podlah a také rozsáhlé opravy střechy, jejíž krov byl z velké části vyměněn. Při rekonstrukci se dbalo na zachování co možná největšího množství původních, nepoškozených prvků. Místo plechu dostal kostel měděnou střechu a doplněny byly také některé dekorativní prvky z dílny místního sochaře Jana Dostála.
Nová funkce kostela ovšem vyžadovala i vytvoření příslušného provozního zázemí. A jelikož je sakristie většinou jen malým prostorem, bylo nutné toto zázemí vybudovat mimo prostory kostela.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Abychom se vyhnuli nevhodným zásahům do objektu kostela, rozhodli jsme se pro jeho doplnění o novou hmotu, která by na sebe vzala břemeno provozního a sociálního zázemí. Ta je umístěna mezi hlavní lodí kostela a objektem ředitelství knihovny. Vytváří tak jejich spojnici i společný vstupní prostor s recepcí a kavárnou. Přístavba respektuje uliční čáru ulice Bezručovy a udržuje si dostatečný odstup od obou stávajících staveb,“ vysvětlují architekti.
Záměrem architektů bylo, aby hmota nového objektu reagovala na neogotickou formu budovy, kterou doplňuje. Tato snaha se promítla i do půdorysu přístavby, který je výřezem z podlahy kostela vysunutým mimo původní platformu.
Fasáda a střecha byly zhotoveny z černého hliníku, podlahy jsou betonové, stejně jako recepce kavárny – ta je tvořena jemně růžovým betonem. K jeho mase jsou kontrastem skleněné plochy a také dekorace v podobě podsvícené stěny z knih otočených hřbetem dozadu. Součástí obnovy prostoru bylo také odstranění oplocení okolo kostela a otevření místa veřejnosti. Tím vznikla veřejně přístupná piazzetta doplněná o mobiliář a zeleň.