Damien Hirst, Vasilij Kandinskij, Tony Cragg, Emil Filla, Auguste Renoir, Jindřich Štýrský, Henri Matisse i Toyen. Ta jména nejspíš znáte, možná jste jejich díla viděli v Národní galerii, v Louvru, v Albertině… Ale na jednom místě v malé výstavní síni u metra Invalidovna? I takové zázraky se dějí a na svědomí je má finanční skupina J&T a muž, který je sám také tak trochu zázračný – Leon Tsoukernik.

Původně slovenská investiční skupina J&T je známá tím, že dlouhodobě spolupracuje se špičkami zdejšího byznysu a pomáhá jim s financováním jejich projektů a také jim jejich bohatství zhodnocuje. Leon Tsoukernik je jedním z nich, například v roce 2016 mu pomáhala s nákladnou, miliardovou stavbou hotelu u jeho rozvadovského kasina. „Jsme spolu už opravdu dlouho,“ říká Tsoukernik, když provází galerií Magnus Art, kterou J&T zřídila ve své centrále na hranici pražského Karlína a Libně.

Padesátiletý bonviván má na očích tmavé sluneční brýle, na sobě lehké lněné kalhoty, trendy kecky On, funkční sportovní tričko a vypráví a vypráví. Že si svou uměleckou sbírku zásadně spravuje sám a nemá žádné kurátory ani kurátorky, že i ta nejdražší díla za desítky milionů korun má pověšená doma na zdech či umístěná na zahradě, aby se na ně mohl dívat, že touží po Marku Chagallovi, ale ne a ne ho sehnat, že za žádné dílo zásadně nepřeplácí víc než 10 procent nad částku, kterou si předem vytyčil jako maximální.

„Když teď přijela domů z cest manželka, ani si nevšimla, že tři desítky děl zmizely sem do galerie,“ směje se. Výběr toho nejzajímavějšího z jeho sbírky, která čítá stovky obrazů, soch či plastik a jejíž hodnota se pohybuje ve vysokých stovkách milionů korun, je do 14. prosince k vidění právě v síni Magnus Art v budově J&T. Tsoukernik se nijak netají tím, že chce, aby se lidé jeho uměním bavili a mohli se u něj pokochat.

Ostatně i o svém příběhu tu a tam rád hovoří a titul výstavy Hráč na něj sedí jako na málokoho. V 70. letech minulého století se narodil v Moskvě do rodiny matematika a šachové mistryně, kteří nedlouho poté emigrovali do Izraele. Ještě než dosáhl plnoletosti (nestudoval žádnou vysokou školu) vyrazil na zkušenou do světa a v Kanadě přičichl k obchodu s uměním a se starožitnostmi, čemuž se věnoval i následně v Česku, kam zavítal víceméně náhodou po rozdělení federální republiky.

Na prodeji umění vydělal postupně desítky milionů, ale do vyšší byznysové ligy se dostal až sázkou na hazard – coby vášnivý hráč pokeru se rozhodl na pozemcích u Rozvadova vybudovat obří kasino, které by lákalo karetní hráče z celého světa. A to se mu postupně podařilo, jeho King’s Casino se stalo natolik vyhlášenou adresou, že se v ní odehrávaly ty nejprestižnější pokerové turnaje, v nichž se soutěžilo o desítky milionů korun.

Před pár měsíci ale svatostánek hazardu, jak o projektu sám mluví, prodal svým obchodním partnerům. Držel v něm 60 procent a spekuluje se o sumě v řádu stovek milionů eur, tedy několika miliard korun. „Peníze byly a budou, nemají pro mě cenu. Mojí vášní je umění,“ říká, když stojíme před sochou od sira Tonyho Cragga, jednoho z nejuznávanějších současných sochařů. Další Tsoukernikovou vášní je opera, ostatně sám se v mládí zpěvu hodně věnoval a dodnes, zvlášť v kruhu přátel, dá svým hlasivkách s chutí vyniknout.

Leon Tsoukernik se svým bohatstvím netají, což dokazuje i výstava, kterou spolu s kurátorkou z J&T Valérií Horváth nachystal. Umění, které v jeho rodinném západočeském komplexu zdobí i hangár pro helikoptéru, jejž zdobí i špičková ferrari nebo lamborghini (s nimiž tu a tam jezdí, protože jeho filosofie je, že věci se mají používat, ne skrývat), je české i světové. Vesměs moderní od počátku 20. století. Vždy s jednou podmínkou: „Musí se mi líbit. Nekoupil bych si něco jen proto, že to má cenu.“