Na počátku byla Coca-Cola, která lidstvo naučila, jak dobře chutná chlazený sycený nápoj s extrémním množstvím obsaženého cukru. Coca-Cola zachutnala i v Německu, a to již v dobách před vypuknutím druhé světové války. Když se ovšem z Američanů stali nepřátelé a pramen kolového nápoje vyschnul, bylo nutné jej nahradit. V ten moment se začaly psát dějiny Fanty, nacistického nápoje vyráběného ze zbytků.

Když začal v americké Atlantě za pět centů lékař John Stith Pemberton prodávat první lahve Coca-Coly, psal se rok 1886. Tehdy se jednalo o lék, který veterán občanské války prezentoval jako alternativu k morfiu, na němž byl sám závislý. Za velmi rychlé rozšíření nápoje, který měl být už v roce 1895 k dostání v každém americkém státě, možná mohly lístky návykové koky, které byly v původní receptuře obsaženy.

Coca-Cola si rychle našla cestu i do Evropy. V roce 1920 se otevřela první stáčírna ve Francii a v Německu o devět let později. Zda pořádně vychlazenou Coca-Colu popíjel i Hitler, můžeme jen odhadovat.

V roce 1933, tedy ve stejné době, kdy se z Hitlera stal německý kancléř, do čela německého zastoupení společnosti přišel Max Keith, vysoký elegán s knírkem. Keith byl Coca-Cole oddaný a pro maximalizaci prodejů v rodné zemi byl ochoten udělat vše, klidně se i spojit s nacistickou vládou.

Foto: CzechCrunch/Deposiphoto

Původně tmavá zakalená Fanta se stáčela do hnědých lahví

V Americe to navíc nikomu nevadilo, a tak byla nápojářská společnost dokonce sponzorem nechvalně proslulých olympijských her v Berlíně v roce 1936 a po Německu se objevovaly i transparenty se svastikou a logem Coca-Coly bok po boku.

Problémem pro domovskou základnu ve Státech nebyl ani Hitlerův vpád do Polska, který v roce 1939 odstartoval druhou světovou válku, a tak lepkavý sirup, ze kterého se Coca-Cola vyráběla, do Německa proudil nadále ve velkém. Keith dokonce přebíral pobočky firmy v zemích, kam Německo rozšiřovalo svou moc, jako bylo Nizozemsko či Itálie. Pochutnával si na ní obyčejný německý lid i přední nacističtí vůdci jako například vojevůdce Hermann Göring.

Kulky místo Coca-Coly

To se však změnilo v momentě, kdy Japonci na sklonku roku 1941 nečekaně zaútočili na přístav Pearl Harbor a Spojené státy vstoupily do války. Veškeré obchodní kontakty s Německem byly ukončeny a centrála v Atlantě přestala Keithovi zvedat telefon. Bez sirupu, jehož tajnou recepturu znalo jen pár vyvolených, se začala německá pobočka Coca-Coly hroutit a Keith věděl, že musí zariskovat a přijít s alternativou.

Příliš manévrovacího prostoru však neměl. Země ve válečném stavu fungovala na přídělovém systému, musel tak pracovat s tím, co na něj doslova zbylo. Po experimentech, které prováděl se svými chemiky v laboratořích, nakonec přišel s receptem, jehož základem se stala jablečná vláknina a další zbytky z výroby jablečného moštu, ovocné slupky a syrovátka, tedy vedlejší produkt mléčného průmyslu.

Jak asi daný nápoj chutnal, můžeme jen odhadovat, měl však kalnou hnědou barvu a rozhodně nevypadal jako dnešní Fanta. Jméno pro ni vymysleli Keithovi zaměstnanci, konkrétně obchodní zástupce Joe Knipp, který zkrátil německé „fantastische“, tedy slovo fantastické. A Fanta skutečně fantastickou byla, tedy alespoň v očích tehdejších Němců, kteří si nápoj rychle zamilovali. Ostatně moc jiných možností ani neměli.

Prodej Fanty během války narůstal. A to i proto, že se v některých domácnostech stala náhradou za cukr, kdy nebylo možné upéct bez Fanty koláče. Brzy začala pronikat i na další trhy. Například v Nizozemsku se vyráběla s odlišnou recepturou, v níž byly dominantní bezinky. Keithovi se tak díky Fantě podařilo zachránit pobočky, které se však měly brzy vrátit zpět do rukou svých původních majitelů.

Foto: Archiv knihovny Státní univerzity v Georgii

Odhalení reklamy na Fantu v 60. letech

Legendy říkají, že američtí vojáci nalezli Keitha v napůl rozbombardované továrně, kde stále plnil lahve s Fantou. Její výroba byla ukončena v roce 1945. A přestože Keith během války stál na špatné straně, vyšetřování jeho managementu zjistilo, že si vždy zachovával loajalitu vůči Coca-Cole a chtěl udržet pobočky pod svým dohledem za každou cenu. Proto byl v Atlantě přijat jako hrdina a nikoliv zrádce. Do jeho rukou byla svěřena veškerá evropská agenda společnosti Coca-Cola a nezapomnělo se ani na Fantu.

Její výroba byla obnovena v dubnu 1955, tentokrát již jako nápoje s charakteristickou pomerančovou příchutí, který se stal druhou značkou v portfoliu společnosti. Jak Fantu zákazníci přijmou, Coca-Cola nejdříve otestovala na italském trhu. V Neapoli se začala vyrábět z místních pomerančů a Italům zachutnala. První lahve s Fantou tak začali zákazníci v USA odzátkovávat v roce 1958.

Z Fanty se rychle stal globální fenomén, který je dnes druhou největší značkou Coca-Coly. Nejvíce se jí daří v Evropě a Jižní Americe. Fanta je dostupná po celém světě, kde je nabízena ve více než 100 příchutích, žádná z nich však neobsahuje syrovátky.