Vše odstartovalo letos začátkem února. Irský filmař Ruairi Robinson tehdy totiž na internetu publikoval sérii krátkých videí, která na první pohled vypadala jako profesionální sestřih z vysokorozpočtového hollywoodského akčního trháku. Diváci v záběrech mohli sledovat Toma Cruise v souboji s Bradem Pittem, jeho střet s humanoidními roboty nebo únik před hordami zombií.

Herecké pohyby vykazovaly plynulost srovnatelnou s prací trénovaných choreografů a samotné záběry působily jako výsledek snažení zkušeného kameramana disponujícího nejdražším vybavením. Jak popsal server The Verge, pod příspěvky se okamžitě začaly hromadit komentáře plné úžasu i palčivých otázek, zda jsou záběry skutečné a jak vlastně vznikly.

Dnes už odpověď známe, a ne každého potěší. Nešlo totiž o útržky existujícího filmu a Robinson nemusel vzít do ruky jedinou kameru, clonu či klapku. Veškerý obsah svého snímku vygeneroval pomocí hojně diskutované umělé inteligence a nástroje s názvem Seedance 2.0. K pochopení emocí, které software vyvolává, je potřeba znát jeho původ. Stojí za ním totiž čínský kolos ByteDance, jemuž patří například i TikTok.

Ačkoliv ji svět zná hlavně díky této sociální síti, firma ve svém nitru provozuje rozsáhlý výzkumný program zaměřený na ty nejprogresivnější oblasti umělé inteligence. Seedance je konkrétně produktem divize Seed, která uvnitř ByteDance funguje na podobné bázi jako výzkumná laboratoř DeepMind v rámci struktury Googlu. Jejím posláním má být posouvání hranic možného, ať už se jedná o jazykové modely, nebo generování vizuálního obsahu.

V portfoliu laboratoře Seed najdeme dva stěžejní produkty. Tím prvním je Seed Dream, specializující se na tvorbu statických obrázků z textu, a tím druhým je právě Seedance určený pro pohyblivé video. A zatímco první verze tohoto nástroje z června 2025 vyšla do světa bez většího rozruchu, verze 1.5 už přinesla revoluční schopnost generovat zvuk souběžně s obrazem. Skutečný zlom však nastal až letos s odhalením verze 2.0, jež posunula možnosti natolik, že získala pozornost celého odvětví.

Proč je  Seedance 2.0 jiný?

Pochopení toho, proč jsou výsledky nového nástroje tak dechberoucí, vyžaduje krátký exkurz do jeho fungování. Většina dosavadních generátorů videa funguje v podstatě jako střihač, který skládá výsledek z oddělených kroků: nejprve zpracuje text, pak vygeneruje obrázky, následně je poskládá do sekvence a nakonec přidá zvukovou stopu.

V tomto procesu se však chyby z jednotlivých fází kumulují. Seedance 2.0 naproti tomu sází na takzvanou omnimodální architekturu. To znamená, že systém zpracovává text, obraz, video i zvuk současně v rámci jednoho celistvého procesu.

V reálném použití systém zvládne zpracovat až dvanáct různých vstupních materiálů najednou, což může být například kombinace devíti fotografií a tří videoklipů, z nichž následně vytvoří nový obsah v délce od čtyř do patnácti sekund. Zvukové efekty zde nejsou jen dodatečným doprovodem, ale reagují v reálném čase na dění ve scéně.

Seedance 2.0 navíc jako jeden z prvních dokáže udržet identitu postavy i při plné rotaci kamery o 360 stupňů, což byl pro starší modely neřešitelný problém, při němž se tváře často deformovaly. Uvěřitelně působí i fyzika prostředí; pokud postava dopadne na stůl, předměty na něm se logicky pohnou a pohyb lidského těla při pádu konečně nevypadá jako rotace nafukovací loutky.

Hollywood se prý bojí. Umělci nemusí

Aby se však jakýkoliv AI model mohl naučit generovat realistické prostředí, musí nejprve pohltit obrovské množství existujících dat. V případě věrných kopií slavných herců to znamená, že se model musel trénovat na nespočtu jejich dřívějších výkonů. Jenže tváře celebrit, jako jsou Tom Cruise nebo Brad Pitt, nejsou ve veřejném vlastnictví, ale chráněné prvky snímků, do nichž studia investovala obrovské prostředky a za které herci dostali zaplaceno podle přísných smluv. Což ostatně platí i po jiné postavy, které ve videích ze Seedance 2.0 lze vidět na sociálních sítích, jako třeba Spider-Man či Darth Vader.

ByteDance však od nikoho z držitelů práv svolení k využití těchto materiálů pro trénink AI nedostal. Právní oddělení velkých hráčů proto reagovala velmi rychle. Motion Picture Association, zastupující giganty jako Disney, Netflix či Paramount, již zaslala ByteDance předžalobní výzvy požadující konec porušování autorských práv. Japonsko navíc zahájilo vyšetřování kvůli neautorizovanému generování postav z anime.

ByteDance v reakci na to sice slíbil posílení ochrany, ale zároveň musel pozastavit spuštění veřejného rozhraní pro vývojáře, což je pro firmu citelná rána, protože to odsouvá plánované příjmy a naznačuje, že právní rizika jsou skutečně vážná.

Při hodnocení generativní AI se často navíc setkáváme s termínem „slop,“ což označuje obsah, který je sice technicky funkční, ale vnitřně prázdný. Seedance 2.0 sice esteticky vyniká, ale stále naráží na hlubší rozměr tohoto problému. Generativní nástroje totiž vytvářejí obsah bez skutečného autorského záměru, emocí či pochopení dramatického oblouku. Model pouze napodobuje to, co viděl v tisících jiných filmů, podobně jako student, který píše esej pouhým opisováním cizích myšlenek.

Tento rozpor se pokusil prozkoumat významný čínský režisér Ťia Čang-kche ve svém krátkém snímku „Jia Zhangke’s Dance“, vytvořeném právě pomocí Seedance 2.0. Film zachycuje dialog režiséra s jeho digitálním dvojníkem o povaze AI umění. Ačkoliv je výsledek díky režisérovým zkušenostem koherentní, i on musel využívat triky, jako jsou krátké záběry a maskování chyb v pozadí, aby skryl limity technologie. Snímek tak nakonec potvrdil, že Seedance 2.0 je pouze strojem na recyklaci práce stovek lidí, kteří skutečné filmy natočili před ním.

Nebylo by však fér opomíjet druhou stranu mince. Pro nezávislé tvůrce představují AI nástroje skvělou příležitost, jak dostat do svých snímků záběry, na které by jinak neměli rozpočet.

Odvětví generativního videa se nyní nachází na křižovatce. Jedna cesta, kterou zvolil ByteDance, spočívá v trénování na všem dostupném bez ohledu na práva a následné řešení žalob. To přináší vizuálně působivé výsledky, ale také obrovskou právní nejistotu. Druhou cestou je licencování obsahu, kterou již praktikují firmy jako Adobe nebo studia Asteria. Tyto modely sice zatím vizuálně za Seedance 2.0 zaostávají, ale fungují v rámci legálního a etického rámce, kde jsou původní tvůrci za svou práci odměňováni.

Zajímavé je, že i hollywoodští giganti, kteří proti ByteDance bojují, sami uzavírají smlouvy s tvůrci AI technologií, jako je partnerství Disney s OpenAI. Hollywood tedy neodmítá technologii jako takovou, ale odmítá model, kde se AI trénuje na jejich obsahu zdarma. Budoucnost tak pravděpodobně nebude patřit zákazům, ale vytvoření funkčního licenčního systému. Dokud však tyto nástroje nebudou schopny fungovat bez neoprávněného využívání cizí práce, zůstanou i ty nejdokonalejší záběry ze Seedance 2.0 pouze neférovou formou recyklace.