Průměrný byt v Brně či Praze je „dražší“ než v New Yorku. V dostupnosti patří Česko na Východ, ne Západ
V Praze je potřeba téměř 19 mediánových ročních platů na nákup bytu, v Brně 14,5, v západních metropolích to bývá ale mnohem méně.
Glosa Martina Dočekala – Co má nemovitostní trh u nás a ve Spojených státech společné? Překotný cenový vývoj, který nyní podléhá kritice zejména mladších ročníků. Aby taky ne, ještě v roce 1990 stačilo tehdejším mladým lidem v Americe 96 800 dolarů na pořízení mediánové nemovitosti. V roce 2026 to bylo již 418 tisíc dolarů, tedy 4,3x více, mediánové příjmy ve stejném horizontu však stouply pouze 2,7x. Nemovitosti jsou tedy objektivně nedostupnější než pro předchozí generaci.
Náš trh prošel ještě překotnějším vývojem. Nemovitosti v České republice zažily jen v posledních deseti letech extrémní růst, kdy se průměrné ceny více než zdvojnásobily. Příčin je hned několik. Od extrémně levného financování, kdy se mnoho let hypoteční úvěry poskytovaly za méně jak 2 % ročně (a nemalá část jich je dodnes za tuto sazbu zafixovaná), přes trend urbanizace, kdy lidé chtějí žít více ve městech a v méněčlenných domácnostech, až po pomalou výstavbu a povolovací procesy na úrovni subsaharské Afriky.
Extrémní neplechu pak v cenách udělal spekulativní kapitál, kdy se vnímání nemovitostí změnilo během pár let z nástroje zajištění lidské potřeby v investiční komoditu. Na to rychle reagoval trh, který se zaplavil kapitálem. Vzniklo mnoho investičních fondů, firem i jednotlivců, kteří je hromadně nakupují a ženou ceny vzhůru. Není se čemu divit, paměť je selektivní a od roku 2014 u nás ceny pouze rostou. Prozatímní vývoj cen jim tak dává za pravdu, že cihla je skvělou investicí.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsJe však tento vývoj udržitelný? Určitě je dobré si dát současné ceny do širšího kontextu. Portál Numbeo, který sleduje náklady na život různě po světě, dnes nabízí srovnání 395 měst napříč všemi kontinenty. Zjednodušeně říká, kolik v daném městě potřebuje průměrně vydělávající rodina na pořízení průměrné nemovitosti. Jedná se tak o nejlepší způsob, jakým spravedlivě porovnávat ceny nemovitostí v různých zemích.
Než přejdeme k datům, jen pár základních vstupních informací – za čistý disponibilní příjem rodiny se bere 1,5 průměrné čisté mzdy, mediánová velikost bytu je 90 metrů čtverečních a cena za metr čtvereční představuje průměr cen v centru města i v oblastech mimo centrum.
Pokud vynecháme cenové extrémy z obou stran, dojdeme k následujícímu: opravdu levno je třeba v Seattlu (USA) nebo Ottawě (Kanada), kde vám stačí 5, resp. 5,2násobek ročního příjmu domácnosti na pořízení průměrné nemovitosti. Pokud se budeme držet Evropy, je to Brusel (Belgie) nebo Frankfurt (Německo). Zde se bavíme o 6,2 a 7násobku, 7,3násobek pak budete potřebovat v aktuálně mediálně vděčné Dubaji (SAE).
Dále se dostáváme ke středu tabulky. Los Angeles, které je pohledem Američanů extrémně drahé, dostává 9,6. To už jsme někde na úrovni Plzně (10,1), Berlína a severských hlavních měst, která se dostávají pravidelně na špici nejlepších míst k životu na celém světě. Helsinky (Finsko) a Oslo (Norsko) jsou kolem 11násobku.
Velmi drahá Evropská města jako Curych (Švýcarsko), Vídeň (Rakousko) nebo Madrid (Španělsko) jsou kolem 12–13násobku. Dostáváme se k těm nejdražším místům vůbec. New York je nedostupná klasika a 14,3násobek je úplný úlet v realitě USA. Jen o něco málo dražší je… Brno (14,5násobek).
Módní destinace jako Tokio, Londýn a Paříž se pohybují kolem 16násobku. No a Praha aktuálně uzavírá 10 % nejdražších měst na světě. Patří jí 36. místo ze 395 srovnávaných měst a 18,9násobek ročního příjmu. Takže než si na jeden průměrný byt při průměrném příjmu vyděláte v Praze, máte v Bruselu hned tři.
Nemovitosti v České republice zažily jen v posledních deseti letech extrémní růst, kdy se průměrné ceny více než zdvojnásobily. Příčin je hned několik.
Navíc společnost, ve které se na špičce žebříčku Praha ocitla, není povětšinou zrovna výstavní – převládají východní metropole, které si za vysněnou destinaci pro život vybere asi málokdo: najdeme tam třeba Colombo na Srí Lance, íránský Teherán, několik čínských megapolí, Bangkok v Thajsku, izraelský Jeruzalém, Moskvu nebo libanonský Bejrút.
A ještě jinak: pokud by zítra spadly ceny v Praze na polovinu (což je pro většinu lidí absolutně nepředstavitelný scénář), stále v kontextu hlavních měst Evropy a běžných příjmů nebudou naše nemovitosti levné, jen by se dostaly na evropský průměr. A není to jen portál Numbeo, který tuto neveselou statistiku ukazuje, velmi podobná data nabízí třeba výzkumy Deloitte.
Ano, zdejší nemovitosti jsou širší optikou absurdně drahé. Ale je to stav, který většině lidí vyhovuje. Téměř 4/5 obyvatel žijí ve vlastní nemovitosti, takže jim roste hodnota majetku. A maximálně tento stav vyhovuje silnému investičnímu a spekulativnímu kapitálu. Kdo ostrouhá, jsou prvomajitelé hledající řešení své bytové potřeby. Zatím to ale není skupina dostatečně početná a hlasitá, aby byla politická vůle na tomto stavu něco zásadně měnit.
Developeři, realiťáci a další zástupci nabídkové strany veřejně tvrdí – a logicky tvrdit budou –, že se v trendu zdražování nic nezmění. Při pohledu na celosvětový kontext ale mnoho lidí napadne: Už dnes máme jedny z nejdražších nemovitostí vzhledem k příjmům na světě. Je opravdu ještě kam růst?
Vybraná data z žebříčku dostupnosti bydlení
