Byt v jednom z prvorepublikových domů v Klatovech si prošel výraznou rekonstrukcí, která jej proměnila na místo vycházející vstříc potřebám čtyřčlenné rodiny. Pro jednoho z autorů návrhu jeho nové podoby se přitom jednalo o práci na rodinném pokladu. Byt ve 30. letech postavil jeho pradědeček a v rodině zůstal dodnes. Renovátoři navazovali na rodinný odkaz a vše provedli tak, aby byli spokojeni i investoři. Objevujte více příkladů zajímavé architektury v pravidelném newsletteru Arch.

Hlavním cílem celkové rekonstrukce bytu o rozloze 170 metrů čtverečních byla prostorová velkorysost, zdůraznění jeho prvorepublikového charakteru, ale také dostat do něj řadu atypických prvků, díky kterým bude prostor rozprostírající se na celém třetím patře skutečně jedinečný. Ve výsledku se bouralo, čistilo a měnila se dispozice. Spolu s tím však probíhala renovace co možná největšího množství původních prvků. Autoři návrhu se navíc snažili vnášet do bytu takové materiály, díky kterým bude byt dělat radost i dalším generacím. Kvalita dostala přednost před kvantitou.

Na historickou podstatu bytu poukazuje řada prvků, jako jsou kliky, parkety, posuvné dveře či přiznaná původní výmalba v ložnici rodičů, ke které náleží malá koupelna a z níž je přístupná pracovna a balkon. Děti se naopak dočkaly zcela nových vchodů do pokojů skrze velkou modrou skříň. Jejich Narnií jsou menší pokojíky poskytující co možná nejvíce útulnosti a soukromí.

„Modrá skříň, a hlavně vstup do jejích útrob, má vyvést člověka z reality do jiného světa, magického prostoru, byť je filtrem mezi bytem a dětskými pokoji. Má zprostředkovat zážitek a umocnit fantazii,“ popisují autoři.

Naopak ve společných prostorách, kde rodina tráví nejvíce času, byla vyžadována co největší prostorová vzdušnost. Vznikla propojením původně oddělených místností, přičemž se architekti pokusili vytěžit fakt, že se jedná o byt v rohovém domě. Díky tomu mohli do interiéru pustit velké množství světla.

Pro podtržení celé koncepce vybralo designové studio JanskyDundera vybavení a nábytek pracující nejen s kvalitními materiály, ale i sytými barvami. Díky nim se interiér rozjasnil a vyloženě tančí. „Nesnažíme se o stoprocentní sladění všeho se vším, věříme totiž, že právě tak vzniká vstřícný a uvolněný prostor, kde se různí lidé mohou cítit dobře, a nikoliv nepatřičně,“ uzavírají architekti.

Foto: Honza Zima

+2