Vtípky, zesměšňování, urážení, pískání na ulici, ale i agresivní projevy. Objektifikace žen má mnoho podob, žádná z nich přitom není nevinná. Ať už jde o sexistickou reklamu, soutěže krásy, sexualizaci mladých dívek v různých kontextech nebo nevhodně položenou otázku v rodinném kruhu typu „Ty ses ale pěkně spravila, co?“. Právě na tomto tématu staví výstava pořádaná neziskovou organizací Beat Sexism nazvaná Žena objektem, která je k vidění do konce listopadu ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí. Sedm současných českých umělkyň v ní prezentuje, co pro ně osobně znamená objektifikace žen.

Podle psycholožek Barbary L. Frederickson a Tommi-Ann Roberts k sexuální objektivizaci dochází tehdy, kdy jsou ženské tělo, jeho části nebo sexuální funkce odtrženy od její bytosti a je s nimi zacházeno jako s objekty, na něž se lze pouze dívat, po kterých lze toužit nebo se jich dotýkat. Hodnota ženy je pak následně posuzována podle jejího fyzického vzhledu a je k ní přistupováno tak, jako kdyby byla určena jen pro „konzumaci“ jiných osob.

Psychologové se začali vlivem objektifikace na psychiku žen zabývat teprve relativně nedávno. Ukazuje se, že ženy jsou jí vystaveny aktivně, ale také pasivně formou různých multimédií, zároveň ale objektifikují i samy sebe v kontextu toho, že je takové chování ve společnosti běžné. Objektifikace pak může vést k pocitům studu a úzkosti, v horších případech také k depresi, k hlubšímu traumatu a k poruchám příjmu potravy.

Foto: Sarah Köverová

Obraz od umělkyně Antonie Zichové

I s těmito dopady objektifikace žen pracují umělkyně, jejichž tvorba je k vidění ve Skautském institutu. „Každá z vybraných umělkyň s tématem pracuje trochu jinak. Některé se ho dotýkají jen podvědomě, jiné více okatě. Snažila jsem se dát dohromady soubor děl, který postihuje většinu sfér ženské objektifikace, ať už je to přehnaná sexualizace dětí, nebo chování, které vede k poruchám příjmu potravy,“ vysvětluje Anna Praibišová, kurátorka výstavy.

Řeč je v tomto případě o dílech Lenky Chánové a Dominiky Vyskočilové. První zmíněná umělkyně se ve své tvorbě zpravidla dotýká právě témat ženství a mateřství, svou diplomovou práci na AVU věnovala ženám, které bojovaly s poruchou příjmu potravy. Jedna z žen, již zachytila prostřednictvím akvarelu, se vymanila z toxického vztahu – doslova z něj utekla. Před tím ji ale její bývalý partner zvládl dohnat k pocitu, že je příliš tlustá, a tudíž méněcenná.

V dalším akvarelu je zachycena přímo Lenka Chánová. V náruči drží svého syna, stojí přitom v temné vodě a dívá se do dálky. „Na mateřství vás totiž nikdo nepřipraví a jsme jím vhozeny do vody společně s dítětem. A někdy je to šílené peklo spojené s poporodními a jinými depresemi, žádným časem, šíleným vyčerpáním. Po čase ta voda ale není už tak temná,“ přibližuje Chánová.

Výstava Žena objektem je zaměřená převážně na figury, prostor zde mají ale i dvě ryze abstraktní malby od Julie Kopové. Ta po dokončení AVU naskočila do oboru filozofie na Univerzitě Karlově, který se stal inspirací pro její tvorbu. V expresivně abstraktní malbě pracuje se svými pocity, jde tak o jakousi vizuální metaforu. První obraz Blind pro Kopovou zachycuje pocit napětí a potřeby bránit se, druhý je naopak klidnějším protipólem, který vyjadřuje dosažení klidu.

Součástí výstavy jsou ale také díla, která jsou sebevědomá a ukazují na to, co může ženy posílit. Třeba látkový obraz Lucie Rosické, kde po vzoru známé Manetovy Snídaně v trávě umístila rovněž figuru nahé ženy – akorát není obklopená muži, ale sedí sama. „Je nahá a fotí se, protože chce. Sama si určuje, jak chce být zobrazena, bere si zpět kontrolu nad svým tělem, nejsou to muži, kteři ji objektifikují,“ dodává k obrazu umělkyně.

Foto: Sarah Köverová

Umělkyně Lenka Chánová a Lucie Rosická

Jiná díla pak poukazují na sílu sesterství a pospolitost, od které ženy v mužském světě spíše upustily, jelikož byly nabádány k tomu, aby spolu soupeřily. Důležitost sesterství zdůrazňuje obraz Antonie Zichové, který vypovídá o tom, že když se vzájemně podporujeme, jsme silnější. Stejně tak i fotografie Wlasty Laury tematizují tento aspekt ženství, jakož i naše vesnické kulturní podhoubí. Poukazuje totiž na sexuální motivy v lidové kultuře, které jsou patrné například na tradičních krojích.

„Naším cílem je odkrýt a zkoumat různé aspekty fenoménu objektifikace a zároveň otevřít diskuzi a vést dialog s širokou veřejností. Výstava však není sebelítostivou zpovědí umělkyň, ale svědectvím o současné ženské tvorbě, jež vzniká ve společnosti, která stále měří ženy dvojím metrem,“ uzavírá kurátorka.