Řadový domek v Jindřichově Hradci byl sice poctivě postavený, v dnešní době by ale obstál jen stěží. Kromě toho navíc zůstala podstatná část domu nevyužitá. Byl tu vlastně jen byt v přízemí. Teď k tomu architekti přidali další dva. Sloužit tak může několika generacím jedné rodiny.

Dům v jihočeském městě si v roce 1911 nechal postavit místní lékárník a je to na něm znát. „Určitá středostavovská hrdost původního majitele jasně odpovídala stavební kultuře celého domu. Má zdobenou historizující fasádu, velkorysé kamenné schodiště, mozaikové dlažby, detailně provedené dveře nebo například konstrukčně velmi solidně dimenzovaný krov,“ líčí pro CzechCrunch architekt Matěj Šebek, který na návrhu pracoval s Martinem Petříkem.

Jinými lovy krása. Na druhou stranu ale dům prakticky neměl žádnou koupelnu. Když ho současní majitelé koupili, byl tu jen samostatný záchod a sprchový kout přisazený ke zdi na chodbě u schodiště. Koupelny se nakonec staly hlavní novinkou domu a přinesly do něj barvy. Do přízemí, kde zůstal původní byt o štědré velikosti 5+kk, architekti navrhli úzké žluté jádro, ze kterého vznikla nejen koupelna, ale také šatna.

Nicméně vzhledem k tomu, že došlo k rozšíření obyvatelného prostoru v patře a také na půdě, muselo přibýt i další hygienické zázemí. „Princip vloženého liniového jádra používáme v obou patrech a v obou případech jsou koupelny umístěny uvnitř tohoto jádra. Dole jsou dvě koupelny a nahoře také dvě,“ popisuje Šebek.

Foto: Radek Úlehla

+3

Vedle pětipokojového bytu v přízemí vznikla nahoře také garsonka a k ní byt 3+kk. Užitná plocha se zvětšila na úkor nevyužívané půdy hlavně proto, že majitelé chtěli poskytnout zázemí svým dětem, které už v domě trvale nebydlí. „Ambicí zadavatelů bylo vytvořit místo pro svou rodinu, kde by bylo více samostatných jednotek, které by poskytovaly soukromí jednotlivým odrůstajícím členům domácnosti,“ říká architekt. Variantou může být i poskytnutí nových jednotek do pronájmu, úředně ale dům zůstává rodinným. Nyní ho každopádně stále obývá jedna rodina, byť prý velmi volným způsobem. Kromě toho se v části domu nachází také výtvarný ateliér.

„Dominantní barvou je výrazně žlutá, která je v celém spodním patře uvnitř nově vybudovaného jádra. Tento zásadní vstup do dispozice jsme chtěli od původního odlišit. Proto jsme pracovali s kontrastem nové, technicky přesné a výrazně barevné koupelny vůči původním historickým prvkům,“ uvádí Šebek.

Ty v domě zůstaly. Architekti totiž charakter a podstatu domu měnit nechtěli. Kromě zmiňovaného jádra došlo jen ke zvětšení některých otvorů propojujících místnosti. Nakonec architekti ctili i různé výškové úrovně, které vycházejí z původních konstrukcí. To vneslo do dispozic dynamiku. Zrepasovaná byla kachlová kamna, jen přesunuta na vhodnější místo. Ve stejném stavu zůstala i schodišťová hala s krásným zábradlím. Repasí prošla většina dřevěných oken. Nezměněná je také kamenná deska ve vstupní chodbě, která uvádí, že si dům nechal postavit lékárník.

Nejvíc se změnila fasáda směřující do zahrady. Původní dřevěný arkýř architekti nahradili za novou ocelovou lávku s výhledem na františkánský klášter v sousedství. Dům se navíc se zahradou víc propojil.