Slíbili si, že nikdy nebudou zaměstnaní. Teď mají manželé ze Zlína stomilionový obchod s přírodní módou

Radim Hejný a Zuzana Plachá se poznali ve škole, sedli si, procestovali svět, mají dceru a rozjeli byznys, který by jim mohl leckdo závidět.

hejny-a-placha-uvodStory

Foto: Green butik

Radim Hejný a Zuzana Plachá chtěli podnikat, nakonec se rozhodli pro prodej oblečení

0Zobrazit komentáře

Zní to trochu jako pohádka – potkali se ve třeťáku na vysoké a záhy spolu začali chodit. Po třech týdnech si řekli, že spolu vyrazí na cesty. Studium přerušili a vyjeli, jednou byli třeba osm měsíců v Asii. A během objevování světa se rozhodli, že už spolu zůstanou a začnou podnikat, protože ani jeden z nich nechtěl pracovat pro někoho jiného. Nějakou dobu hledali, co by jejich společným byznysem mohlo být, nakonec ale začali dovážet a prodávat přírodní dámskou módu. Protože ona nemohla v Česku sehnat to, co se jí líbilo… Pohádka to ale není, přesně takhle vznikla firma Green butik manželů Radima Hejného a Zuzany Plaché, kteří ze Zlína rozjeli projekt, jenž letos míří v tržbách ke 140 milionům.

„My jsme prostě rádi spolu,“ smějí se pětatřicetiletí manželé a působí natolik uvolněně, že z toho za chvíli máte dobrou náladu i vy. „Máme to tak doma i v práci. Manžel kdysi řekl, že když spolu přežijeme rok na cestách, tak přežijeme už všechno. A měl pravdu, byznys je už pohoda,“ potvrzuje Zuzana Plachá.

Se svým budoucím manželem Radimem se potkala v Brně, kde studovala na ekonomické fakultě, on se věnoval právu. Oba byli rodáci ze Zlína, slovo dalo slovo a zjistili, že mají stejné představy o životě. Tři týdny nato se prý rozhodli, že vyrazí sbírat zkušenosti za hranice. „Hrozně jsme si sedli a už tehdy jsme oba věděli, že chceme podnikat. A tak jsme si rovnou slíbili, že jestli to vydrží, nikdy nebudeme pracovat, protože jakmile člověk zapadne do pracovního koloběhu, tak z něj těžko vyskakuje,“ vzpomíná na dobu před zhruba dvanácti lety Zuzana.

S Radimem vyrazili do zmíněné Asie, po pevnině doputovali přes Transsibiřskou magistrálu až do Kambodže, podívali se do USA, ale úplně nejvíc se zamilovali do Anglie, kde nějakou dobu žili a vydělávali na klasických brigádách v pohostinství a podobně. „To bylo asi nejblíž zaměstnání, co jsme kdy byli,“ komentuje to Radim Hejný. A rovnou dodává, že i díky tomu, jak byli se Zuzanou neustále v pohybu, si usmysleli, že jejich budoucí podnikání by mělo být nejspíš online. A tak se, i když studoval na právníka, začal učit třeba to, jak dělat e-shop. „Ve výsledku jsme se tak rok dva připravovali, ale nevěděli jsme na co,“ přiznává.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

O směřování jejich byznysu nakonec před devíti lety rozhodla Zuzana, z poslední cesty se totiž už vrátila těhotná a prošla si situací, kterou zná mnoho podnikatelů – nemohla najít produkt, který by jí vyhovoval. V jejím případě šlo o oblečení z přírodních materiálů, ideálně s certifikátem fair trade, které si pro sebe vysnila. „Narazila jsem ale na zahraniční značky, které mé představy splňovaly, a tak jsem řekla: ‚Udělejme ten e-shop, to se bude líbit více lidem.‘“ Radim ho skutečně udělal a Green butik, jak svou firmu pojmenovali, na něm funguje dodnes.

Mezi cestami dokončili školu, vzali se a vychovávají dceru. Loni firma, pod kterou aktuálně patří e-shop v Česku a na Slovensku, německá varianta Bellagreen a také tři kamenné obchody, utržila 81 milionů korun, letos má mířit ke 140. „Původní plán byl 120 milionů, ale rozjelo se to, a to nám poslední dva obchody teprve nabíhají,“ říká Plachá pro CzechCrunch s tím, že ziskovost jejich projektu se pohybuje kolem deseti procent. S Radimem si vše zatím financují sami, na začátku do podnikání vložili peníze, které jim zbyly z práce v Anglii, a rádi by tak pokračovali i dál.

„V tom, co děláme, je pro nás důležitá udržitelnost a tohle je jedna její forma. Snažíme se budovat firmu, která roste, ale přirozeně. Nemáme za sebou žádné velké skoky, ale ani propady. Třeba covid nás sice zbrzdil, ale nijak zásadně s námi nezamával, rostli jsme před ním, během něj i po něm,“ líčí Radim. Pracovní udržitelnost v podání tohoto páru rovná se zkrátka firma, která nejen vydělává, ale taky poskytuje stabilní práci dvaceti lidem. A majitelům přináší možná o trochu míň stresu než startupová jízda na horské dráze.

hejni

Foto: Green butik

Zuzana Plachá a Radim Hejný spolu začali chodit už na vysoké

Šetrné má být ale samozřejmě i to, co Green butik, jak už jeho jméno naznačuje, prodává. Zuzana, která je jeho hlavním ideovým motorem, ho definuje jako „místo s krásným oblečením z přírodních materiálů“. Drtivou většinu sortimentu tvoří šaty, které odráží její vkus – jsou tedy často v boho stylu a s květinovým vzorem. Nakupují je většinou v Anglii, některé ale pochází i ze Španělska nebo Německa.

V nabídce e-shopu je šatů úctyhodných šest set a neustále se podle sezóny mění. Menší část tvoří halenky nebo třeba kraťasy a úplně nejmenší pánské oblečení jako trička nebo ponožky. To se totiž prodává jen jako doplněk, drtivou většinu zákazníků Green butiku tvoří ženy, které sem tam koupí i něco malého pro své partnery.

„Celé to vzešlo ze Zuzany, takže to sem logicky vykrystalizovalo. Já jsem s tím v pohodě a starám se o provoz a úředničinu,“ směje se potutelně Radim. O vlastní značce oblečení prý uvažovali, nakonec ale došli k tomu, že by nedokázali vymyslet něco navíc oproti tomu, co už je na trhu, a tak nápad zatím uložili k ledu.

klara-a-jakub

Přečtěte si takéVytvořila kabelku, která dobije telefon, svítí a má vás i ochránitVytvořila kabelku, která dobije telefon, svítí a má i chránit. S vývojem pomohl i Průša

Místo toho se ale opřeli do budování dalších nohou svého byznysu – loni na podzim otevřeli druhý obchod v Praze, ke konci května pak nový ve Zlíně. Tam historicky už prodejnu měli, po čase ale ustoupila online obchodování. „Pak ale začaly zákaznice volat po kamenných obchodech, aby si měly šaty kam přijít vyzkoušet, tak jsme se k nim zase vrátili,“ vysvětluje Zuzana Plachá.

S Radimem teď intenzivně hledají prostor pro další pobočku, která by měla vzniknout v Brně, jedna by ještě měla přibýt i v Praze, a pokud se tato strategie osvědčí, chtěli by je manželé postupně otvírat i v dalších krajských městech. Příští rok pak přijde na řadu e-shop v Polsku. „Dlouhodobě plánujeme růst v Česku a expandovat dál do zahraničí, stále vidíme velký potenciál,“ uzavírají svůj příběh manželé. „Že tam ale je, nás na začátku vůbec nenapadlo. Tehdy to prostě bylo o tom, že se nám to líbilo a řekli jsme si, že to zkusíme. A byla to trefa.“

V 90. letech se spálil na vadných telefonech tak, že Češi stáli fronty. Pak sem dostal Samsung i Nokii

Kamil Vacek ví, jak prodat mobily. Jeho TCCM s obratem přes tři miliardy se o světové značky stará tam, kam se jim nevyplatí jít na vlastní pěst.

Jiří BlatnýJiří Blatný

fotokamilvacek2

Foto: TCCM

Zakladatel a ředitel firmy TCCM Kamil Vacek

0Zobrazit komentáře

Jindřišská ulice v Praze, deset hodin dopoledne. Vytahuju z kapsy mobil, abych zkontroloval, že jsem na správném místě. A podle mapy, jež svítí na displeji modrého Pixelu 8, který v Česku nedávno uvedl Google, jsem dorazil do cíle. Jdu si promluvit s mužem, který výrobce telefonu v mé ruce dostal do Česka. Stejně jako mnoho dalších, namátkou Samsung, Nokii, Honor, HTC nebo CAT. Kamil Vacek mobilní byznys rozjel v devadesátých letech a dnes na jeho TCCM v zemích mezi Německem a Ruskem spoléhá řada světových výrobců telefonů.

Vacek se v telekomunikacích pohybuje už téměř 28 let, sedmnáct z toho se svou firmou TCCM, která mobilním značkám poskytuje kompletní servis nejen pro český trh. „Působíme jako importér. Připravujeme strategie na tři až pět let a vyděláváme pomalu, ale jistě,“ vysvětluje Vacek, jehož společnost měla loni obrat 3,5 miliardy korun a provozní zisk před zdaněním 120 milionů. „Náš úkol začíná vytipováním toho, které prodejní kanály jsou pro kterou značku vhodné, abychom zasáhli správné zákazníky,“ říká byznysmen.

Od devadesátých let, kdy v branži začínal, má v Česku na svědomí příchod tolika značek mobilních telefonů, že musí chvíli přemýšlet, než řekne správné číslo: 27. Za sebou má i Samsung, globálně jednu z těch vůbec největších. Nejnovějším přírůstkem je pak Google s jeho osmou generací smartphonů Pixel. Celkem TCCM podle Vacka dlouhodobě stojí v pozadí jednoho až dvou milionů prodaných telefonů za rok.

Úspěch se ale nerodil bez problémů. Ještě před založením TCCM byl Vacek třeba u toho, když měl na přelomu století jeden z modelů francouzské značky Sagem problém s baterií. „Anglicky se tomu říká epidemic failure, vada je jako nákaza. U nás jsme zažili druhou největší v branži. Čtyřicet procent ze dvou set tisíc mobilů, které jsme prodali, se tehdy vrátilo do servisu,“ vzpomíná Vacek na závadu, která ho tehdy málem položila.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Model od Sagemu měl stejně velkou poruchovost po celém světě. Výrobce navíc přestal komunikovat se zákazníky a odběrateli, mezi kterými byl i Vacek. Byl rok 1998 a český podnikatel tehdy skoro zkrachoval. „Byl to masakr. V podstatě jsem musel z distribuční firmy udělat servisní a začít mobily opravovat. Tehdy jsem měl obchod v Karlíně a před prodejnou na Sokolovské ulici stály fronty lidí. Dostali jsme se kvůli tomu i do televize,“ kroutí hlavou devětačtyřicetiletý Vacek.

Jak už to bývá, bez špatného by nebylo to dobré. Z podobných přešlapů si tak odnesl pár ponaučení, třeba: „Vědět, kdy zastavit.“ Došlo mu to poté, co si řekl, že do Česka bude vozit čínské značky. „Celkem jsme jich tehdy řešili pět. Největší fail byl Coolpad, v té době jednička na čínském trhu ve 4G. V Evropě ještě v podstatě nebyla, vyráběla tu ale (mobily) pro značku Vodafone,“ vypráví Vacek.

Kvůli vyjednávání jel několikrát do Číny, s majitelem značky se dohodl a začal mobily od Coolpadu prodávat po celé východní Evropě. Ale chtěl víc. TCCM tehdy působilo i v Německu a Španělsku a chystalo se do Belgie. „Pak mi ale došly síly,“ říká. Uvědomil si, že pokud by pokračoval takovým tempem, zkrachuje. Rozhodl se tak širokou expanzi zastavit, i za cenu ztráty na úrovni 150 milionů korun, vzpomíná Vacek s tím, že už by do Německa nikdy vstupovat nechtěl.

fotokamilvacek

Foto: TCCM

Kamil Vacek přivezl do Česka tolik výrobců mobilů, že mu chvíli trvá je spočítat

Právě Německo, největší evropský trh, má logicky jiné zákonitosti než prostor směrem na východ. Naštěstí pro Vacka je v „jeho“ regionu země, která aktuálně platí za horkou byznysovou adresu: Polsko. Tam a do Česka nedávno TCCM pomohlo Googlu přinést aktuální generaci chytrých telefonů Pixel. „Česko s Polskem jsou ale jen začátek. Budou následovat další země,“ naznačuje záměry obří americké firmy Vacek, podle kterého je spolupráce s ní unikátní.

„Byla to asi nejkomplexnější příprava, kterou jsem kdy zažil. I když to porovnám s jinými velkými značkami jako třeba Honor – Google nejvíc plánuje,“ popisuje specifika. Celkem TCCM jednalo o spolupráci s americkou firmou tři a půl roku, devět měsíců z toho jen o podobě smlouvy. Což byla pro českého byznysmena po letech vyjednávacích kol v Číně zásadní změna. „Smlouvu v Číně podepíšete poměrně rychle. Je krátká a skoro nic v ní není,“ vysvětluje s tím, že to opravdové vyjednávání začíná až poté v podobě každodenního obchodního boje.

To všechno jsou ale zkušenosti, které se dostavily až časem. „Když jsem byl mladší a ještě jsem si o sobě myslel, kdovíjak nejsem dobrý, vyprávěl jsem kamarádovi v hospodě, že jako jeden z mála jsem na Číňanech dokázal vydělat peníze,“ vzpomíná s úsměvem. Známý mu ale okamžitě nastavil zrcadlo: „Upozornil mě, že jediná z pěti čínských firem, na kterých jsme vydělali, byla polostátní.“

Když něco nevyjde, většinou je problém v lidech.

Když přemýšlí o tom, s jakou značkou spolupracovat, zajímá ho, jestli má výrobce jasnou pozici na trhu. „Mobily CAT jsou odolné, značka Nothing míří na mladé, Honor zase jede mainstream a zaujme poměrem ceny a výkonu. Zkrátka je vždycky dobré se odlišit,“ vysvětluje. Důvody neúspěchu se ale různí. Někdo nezvládne marketing, někdo zákazníkům nedokáže zajistit servis přístrojů a někdy výrobu ukončí i sám výrobce. Dalším faktorem jsou třeba lidé v dané firmě a jejich uvažování o plánovaném rozvoji byznysu na trzích, o které se TCCM stará. Vacek má totiž jasno: „Když něco nevyjde, většinou je problém v lidech.

Ať jde o kteroukoliv značku z telekomunikačního byznysu, středobodem takového podnikání jsou dnes chytré telefony. To platí už zhruba 17 let. Zlatý standard se ale logicky v čase mění a Vacek se zamýšlí nad tím, jestli náhodou smartphonům nezvoní hrana. „Když v roce 1996 končily kufříkové telefony, přišly tlačítkové a do roku 2007 byly standardem. Teď jsou jím dotykové chytré telefony, a to poměrně dlouho. Možná je čas na nějakou změnu,“ uvažuje.

Trendy ale v tak turbulentní době, kterou technologická scéna zažívá, těžko předvídat. Velké pokroky v generativní umělé inteligenci nebo kvantových počítačích, to vše výhled do budoucna rozostřuje. „Google třeba u nových mobilů tlačí nástroje AI, se kterými můžete odstraňovat nežádoucí předměty z fotografií. To je fajn, ale bude to opravdu ta věc, po které lidé skočí? To předem nevíte. Ale na druhou stranu se časem určitě objeví jiné aplikace, které si dnes lze jen těžko představit,“ dodává.