Prošel několika vrcholovými soutěžemi včetně mistrovství světa ve street workoutu. Přesto ho pohyb bolel. V patnácti se Patrik Semerák zranil a podstoupil první operaci, měl přetržené vazy a meniskus, vyhřezlou ploténku i kyčel a natržené rameno. S bolestí se ale nesmířil. Když nepomohli doktoři ani fyzioterapeuti, začal hledat a nakonec i objevil nový přístup k vlastnímu tělu. Dnes ho ve svém projektu Movement and Therapy předává v pražských Dejvicích i ostatním.

Tělocvična, kde se tak úplně necvičí, začala v roce 2018 jako soukromý sportovní klub a jako klasické fitko Movement and Therapy nevypadá dodnes. Semerák ji rozvíjí ještě s bývalým profesionálním fotbalistou Markem Opluštilem, který se věnuje uvolňovacím technikám, a také s Nikitou Simanenkovem, který pro změnu ovládá bojové umění jiu-jitsu. Ve svém fitku mají jen žíněnky a spoustu medailí a každý, kdo přijde, si tu projde jakýmsi screeningem. Patrik Semerák ho vyfotí a natočí a pak snímek po snímku odhaluje nejrůznější nepřesnosti jeho těla.

A co všechno vidí? „Většinou disharmonii, jedno rameno je výš, stejně tak kyčel, páteř je nakřivo. Jedno stehno je stočené dovnitř, druhé ven, chodidla propadlá dovnitř a koukají ven. Všichni jsme různě zkřivení, a tak jen narovnat se je umění,“ popisuje.

Foto: Movement & Therapy/Instagram

Patrik Semerák (vlevo) během tréninku

V Dejvicích při práci s neduhy našich těl vychází z různých zahraničních programů, nejvíc je ale ovlivnil ten s názvem Greatest Action of all Time Movement neboli GOATA Movement. Vzešel z pozorování sportovců, kteří se nikdy nezranili, dětí, seniorů, kteří běhají maratony, a také domorodých kmenů. Zkrátka těch, u kterých lze předpokládat, že se pohybují správně.

„Všichni vykazují stejný tvar pohybu, který se dá změřit na zpomaleném videu, obrázek po obrázku. Stejně jako se jedním způsobem hýbou kočky nebo psi, je také adekvátní tvar pohybu pro člověka. Když jsem to zkusil, bylo to asi poprvé, kdy mě na patnáct vteřin přestalo bolet tělo. Strašně mi to pomohlo,“ líčí Semerák. A právě tento správný pohyb se snaží své klienty naučit.

Člověk jednoduše v průběhu života nabalí na tělo různé nešvary a ty nám pak způsobují nejrůznější problémy. Jednou z nejhorších věcí, které podle Semeráka děláme, je sezení na židli. Je to něco, co v přírodě neexistuje, říká. Abychom to pak vyrovnali, jdeme do fitka a zvedáme činky. Ani na to ale podle Semeráka není tělo stavěné. „Hýbat se je důležité, je ale také potřeba brát v potaz, že trénink je jen pět procent dne. To je nic. Je to systém postavený na hlavu. Základní pohyb je ten směrem dopředu. Ideální je jít na procházku, chůze je nejpřirozenější,“ vysvětluje.

Pohyb podle něj navíc musí být efektivní. Člověk, který dřív chodil na lov, nemohl vyrazit a po třech kilometrech říct, že ho bolí záda. Co ale s tím? V Movement and Therapy proto klienty učí znovu používat tělo správně. Patří k tomu i schopnost sedět na zemi, kterou spousta lidí v průběhu let zkrátka zapomněla. Cílem není naučit se chovat jako naši pravěcí předci, ale ztratit všechny špatné návyky a dojít k něčemu, čemu v Movementu říkají rekódovat tělo, tedy změnit pohybový vzorec tak, aby nad tím člověk nemusel přemýšlet, ale podvědomě se začal hýbat správně.

Jak dlouho to trvá? Dlouho. Záleží na věku, stavu těla, historii zranění i na tom, co člověk dělá za práci. Sám Semerák říká, že nový přístup praktikuje rok a půl, do ideálního stavu se ale dostane až tak za dva roky. „Ještě si nedokážu sednout na paty, a to to dělám dvakrát denně. Ale jsem katastrofální případ, jsou lidi, co to mohou zvládnout za půl roku,“ míní zakladatel studia.

Může to znít jako nesmysl, Movement and Therapy ale pravidelně vyhledávají právě profesionální sportovci nebo vysocí manažeři, kteří dřív, v době kdy šlo o zmiňovaný soukromý klub, tvořili jedinou klientelu. Už nějakou dobu je ale Movement and Therapy otevřené každému, kdo se o pohyb zajímá. I proto už má teď Semerák takový vzorek klientů, že může říct, že většina lidí, kteří sem přijdou, má v podstatě stejné problémy. Teď se chce studio otevřít ještě víc.

„V kurzu vysvětluju, proč se tělo chová, jak se chová. Snažíme se lidi vést primitivními věcmi. Cvičíme tady, přičemž cviky prezentují pohyb v prostoru a odpočinkové pozice. Hned první cvik je sed na zemi,“ uvádí zakladatel studia. To vše chce Movement přesunout také na web a poskytnout lekce zdarma. V plánu je udělat také skupinové lekce pro menší počet lidí, kteří by si třeba samostatné lekce nemohli dovolit.

Foto: Movement & Therapy

Provádění cviků

Za posouzení pohybu a jednoho tréninku si studio účtuje dva tisíce, každé další sezení pak stojí šestnáct set. Když ale člověk ví, co dělat, může trénovat třeba i ve chvíli, kdy jede v metru. Velmi náročný trénink je pak to, když si má sednout na hodinu na zem k televizi.

Kromě toho v Movement and Therapy začali dělat také kurzy už zmíněného jiu-jitsu a do budoucna chtějí přidat další formy pohybu. Ani jedna zcela jistě nebude tradiční. Spousta lidí, kteří sem přijdou, ostatně místní přístup nezvládne, většinou mu totiž nevěří. Ti, kdo vydrží, ale dávají podle Semeráka hodně pozitivní recenze. Zásadní pravidlo je přitom jednoduché, i když pořádně těžké – nezabřednout znovu do špatně nastavených kolejí a občas zcela vědomě zkontrolovat, jestli je tělo nastavené správně.