„Na počátku bylo slovo. Vlastně ne. Na počátku bylo ucho, pro které bylo Ono slovo vyřčeno, anebo docela jiné, pro které naopak určeno nebylo,“ líčí skupinka sochařů, která v Lipnici nad Sázavou stvořila Národní památník odposlechu. Na začátku přitom bylo skutečně ucho. Sedí tam ve skále, jako kdyby sám čert z pekla poslouchal, co se tady na tom světě děje.

Památník má ale znázorňovat něco mnohem temnějšího než jsou čerti. Dává vzpomenout na léta špiclování za bývalých režimů. Před tím se i pekelníci stydí. Bretschneiderovo ucho je vytesáno v někdejším žulovém lomu u Lipnice nad Sázavou od června 2005, jmenuje se podle tajného policisty ze Švejka a má tři metry na výšku. Památník vznikal tři měsíce, jediným investorem byl prý místní hajný, který sochařům věnoval láhev alkoholu.

Už o rok později přibyla také Ústa pravdy a za další rok i Zlatý voči. V roce 2013 pak dílo, které k památníku patří tak na půl. Jde o Hlavu XXII. Není náhoda, že zrovna u příležitosti výročí velikána české literatury. Jaroslav Hašek by v tom roce oslavil stotřicáté narozeniny a patronem celého díla se stal Richard Hašek, vnuk Švejkova stvořitele. Americký spisovatel Joseph Heller, autor slavného díla Hlava XXII, byl pak znalcem Švejka a dokonce ho jako postavu zakomponoval do jednoho svého románu.

„Oči a ústa jsou umístěny jen pár centimetrů nad hladinou zatopeného lomu, ve které se reliéfy v bezvětří odráží. V zimě je ale vodní plocha zamrzlá, což je o půl podívané míň,“ líčí výletová aplikace Placehunter.

Na vícero plastikách se podílelo hned několik kameníků, mezi nimi i žáci Kamenosochařského střediska v Lipnici. Všechnu práci pak zastřešil sochař Radomír Dvořák. Proč si pro památník vybral právě Lipnici? Lipnický zámek svým návštěvníkům jako raritu nabízí Dionýsovo ucho. To je středověké rafinované odposlouchávací zařízení. Písař mohl díky němu ve skrytu zaznamenávat, co si třeba povídali zámečtí hosté. Sochařským uměním se tak propojil nejen motiv odposlouchávání, ale také nedaleký Haškův domek a Hostinec U české koruny, kde dnes visí sádrový model ucha.

Ústa pravdy jsou široká asi dvě stě centimetrů. Dílo se inspirovalo reliéfem Bocca della Veritá v Římě, kde podle pověsti podezřelí z krádeže museli vsunout paži až po loket, čímž se dozvěděli, jaký je výrok soudu. Viníci o ruku přišli. Usekl ji kat skrytý na druhé straně. V Lipnici je možné ruku vsunout docela podobně, ovšem bez patřičné možnosti celoživotního následku. Zlatý voči zase inspirovalo boží oko. Pozorovat skrytě a nepoznán je podle autorů jiné, než se jen tak dívat.

No a poslední Hlava XXII je velikán vážící osmnáct tun. Je položená v otevřené krajině u křižovatky mezi Lipnicí a Dolním Městem. Prakticky jde o portrét Jaroslava Haška, který vychází z podoby jeho vnuka.

Okruh Národní památník odposlechu startuje na lipnickém náměstí. Mapku s popisem trasy je možné si vyzvednout na parkovišti, v Haškově domku, na hradě i městském úřadě. Dohromady vydá na čtyři a půl kilometru a nedaleko Zlatých vočí je značená odbočka k Hlavě XXII. V takovém případě se výlet prodlouží o 2,2 kilometru.

Elektrizující ubytování

Ubytovat se je možné přímo v Lipnici nad Sázavou. V Haškově domku by to bylo příznačné. Ten lze navštívit. O něco větší zážitek ale přináší přespání v bývalé trafostanici. Někdejší domek byl před lety určen k demolici. Dnes je tu krásné ubytování s názvem Trafajda.

„Malá, ale plná překvapení – Trafajda se ukrývá přímo pod hradem uprostřed městečka Lipnice nad Sázavou, kde na první pohled budí zvědavost kolemjdoucích. Co se ukrývá za jejími dveřmi? Málokdo by asi věřil, že tam čeká vše a možná ještě něco víc,“ popisuje ubytovací aplikace Amazing Places.

V někdejší trafostanici rozděluje vstupní chodba kuchyni a koupelnu. V patře je pak ložnice, ze které vedou dveře na prostornou terasu. Podle Amazing Places dělají z Trafajdy elektrizující zážitek důmyslně vyřešené detaily. Je to třeba netradiční ovládací panel na světla či hra barev v některých místnostech.

Trafajda je sice stísněná, zároveň je ale i multikinem. Přítomné plátno s projektorem snad ani v prostoru nemůže působit jinak. Navíc nabízí spoustu odkazů na dobu, kdy se tu skutečně vyráběla elektřina.